Ty překrásné řecké olivové háje se zdají jako vytvořené pro dlouhé romantické procházky. Jenže i tady, uprostřed těch sluncem zalitých strání, se ukrývá smrt. Do alabastru vybělené kostry se jen tak zamyšleně převalují mezi kameny. Lebky, které každého zaujmou vždy jako první (možná je to náš zvyk koukat se každému do očí), se smějí tomu našemu zcela zbytečnému strachu. Za jasného dne se opravdu není čeho bát. Horší je to v noci, to ze starých opuštěných sklepů, kde se kolem sudů na olivový olej hromadí jen samá špína, vylézají místní death metalisté, aby se do toho pořádně opřeli a ukázali světu, že i u nich doma se umí hrát pořádný smrtící kov. Říkají si DEATH COURIER, fungovali od roku 1987 do 1993, pak přerušili do roku 2009 svoji činnost, aby se vrátili s ještě větší silou a nadšením. Za celou dobu své existence vydali pouze v roce 1992 album s názvem „Demise“ a hlavně nespočetné množství různých demonahrávek, splitek a EP. Teprve až letos se dostali k další, námi právě recenzované nahrávce s jednoduchým názvem „Perimortem“.
Jedná se o jednoduchý, chvílemi až surově primitivní death metal, který je protkán thrashovými prvky. Album trvá pouze dvacet jedna minut a tak není čas se příliš „rozkecávat“. Jde se vždy rovnou na věc. Riffy jsou špinavé až běda, vše je postavené pouze na jedné kytaře a hlavně na štěkajícím zpěvákovi, který si říká Bill. Chvílemi se tak při poslechu ohlédnete v čase a rádi zavzpomínáte na staré OBITUARY, MALEVOLENT CREATION, VITAL REMAINS a dovolím si zmínit i třeba takové MASTER. Na kapele je slyšet, že se nikam moc nehrne, netlačí zbytečně na pilu. Produkce je taková „obyčejná“, pravděpodobně chyběly peníze (a je to samozřejmě znát), ale výsledku to nakonec příliš nevadí. O to víc oceňuji „upřímnost“ a nasazení. Nejedná se o desku, která bude trhat prodejní rekordy, na to se ani v undergroundu nehraje, ale myslím, že pro mnohé řecké fanoušky musí být kapela jednoznačným kultem a vůbec jim nevadí, že se nejedná o nic převratného a světoborného. Spíše bych je přirovnal k místní skupině, držící si svoji laťku, kterou nepřekračují ani jedním směrem. Kolik takových kapel máme jen u nás?
Zvuk je na úrovni „skousnu, ale lepší by neurazil“, cover je jednoduchý a vcelku nevýrazný, dovedu si představit, že v řadě ostatních nahrávek někde v obchodě cd s klidem přehlédnete. Jedná se tak spíš o nosič, který ocení právě jen pár fanoušků kapely, kteří se s jednotlivými muzikanty znají pravděpodobně osobně (nebo je znají jejich kamarádi a kamarádi jejich kamarádů (smích)) a tak se i prodej musí odehrávat víceméně způsobem „chci podpořit kapelu, jsou to přece známí, ne?“ Tohle všechno mi připomíná naši malou českou scénu a dovolím si tvrdit, že to takhle snad funguje i v ostatních zemích. Já jsem se samozřejmě nejdřív dostal k cd přes dnes všemocný internet, kde mi bylo doporučeno. Když pak přišlo cd ke mně domů, říkal jsem si, kolik nadšení a odříkání za ním muselo být (určitě vám to taky něco připomíná, co?). A abych pravdu řekl, nejdříve jsem byl z poslechu velmi rozpačitý, dokonce jsem ve své lenosti uvažoval o tom, nějak to zařídit, abych recenzi nepsal. Jenže z dokola přehrávané kulisy se pomalu doma začal stávat poměrně slušný hudební zážitek. Vím, není to žádný zázrak, ale jako celek je cd natolik neučesané a upřímné, že jsem si k němu svoji cestu nakonec našel.
Tematicky se pohybují DEATH COURIER spíš až někde u thrash metalu a dokonce i punku. Ta „metalová rebelie“ je tam tak obsažena spíše v textech, než v muzice. Ta nikoho dnes již na zadek neposadí. Tím nechci ale říct, že by kapela hrála nějak špatně, to vůbec ne. Jen je vše takové „obyčejné“, místy až nevýrazné. Čekal bych větší razanci, tlak. Dovedu si živě představit nějaký pěkný menší festival na dovolené v mém oblíbeném Řecku, kde bych pod pódiem set kapely podporoval velmi hlasitě. Bohužel doma z cd to už takový zážitek není. Hodnotí se mi tak poměrně těžko. Sice jsem kapelu až do letošního roku neznal, ale ihned si získala moje sympatie. K těm ale nemohu přihlédnout při hodnocení. Pořád se jedná jen o lehký nadprůměr, který ocení stejně spíše jen velmi trpěliví posluchači, kteří albu dají čas a budou se soustředit spíše na jeho klady, než na zápory. Každopádně je dobré vědět, že tam někde v zemi starých bájí a pověstí do toho buší jedna zajímavá kapela. Death/thrashová klasika určená pro milovníky starých postupů.
Seznam skladeb:
- Feeding the Abyss
- Worman
- Deprive the Deceased
- MIndwarp
- Devour the Moment
- Rostov Ripper
- Necrorgasm
- Spontaneous Human Combustion
- Relics and Ornaments
Čas: 21:02
Sestava:
- Bill – basa, zpěv
- Stathis – bicí
- George – kytara
https://www.facebook.com/pages/Death-Courier/423460954403378
http://www.myspace.com/deathcourier
