Na plantážích plných tulipánů musely být prolity již hektolitry brutální death metalové krve. Nizozemí, země, kde snad stejně jako ve Švédsku každý druhý chlap bere do ruky už v dětství kytaru, buší do bicích, nebo řve do mikrofonu. Pro někoho krajina zaslíbená, pro jiné obrovská pěstírna různorodých zajímavých květin. Každopádně, když jsem poprvé otvíral promo CD zbrusu nové smečky BOAL (kapela vznikla v roce 2012), a zjistil jsem, k jaké větvi death metalového rodokmenu se tihle šílenci hlásí, moje srdce několikrát radostně vynechalo svůj jinak vcelku pravidelný rytmus. Má dobrá nálada pokračovala i po přehrávání jejich první dlouhohrající desky s názvem „Infinite Deprivation“. Nejdříve mě do hry vtáhl zajímavě pojatý vybrnkávaný úvod. Pak jsem byl přenesen do království krvelačných stínů. BOAL věrni odkazu svých neméně brutálních předků (dosaďte si svoji oblíbenou brutální skupinu), předkládají hodně krvavý materiál.
Nebojí se i lehce zpomalit a nechat vyniknout zlo i ve středním tempu. Z desky přímo dýchá snaha a touha vystavět song od zemitého spodku až někam k atmosférickým výšinám. Zbytečně se nikde příliš nepreluduje, a přesto předvádí všichni tři pánové celkem vkusně technicky pojatý obřad. Pořád se dá ještě poslouchat a nemáte u něj takový ten pocit, jako když vás někdo hodí na kongres matematiků, kterým dali do rukou nástroje, aby vyjádřili svoje pocity z rovnic muzikou. Koncepty jednotlivých skladeb jsou přiměřeně „záživné“ i pro obyčejného posluchače, který nehledá v muzice jen exhibice. Sice to chce trošku přemýšlení, vícenásobné přehrávání, ale nakonec se ke svému cíli dojde. Vše je zničeno. Možná by sice stálo za úvahu jednotlivé pasáže trošinku zkrátit, ale jinak se jedná o vcelku dobře vstřebatelný materiál. Napomáhají tomu i dobře zpracované vokály a přístupnější motivy ve středním tempu. BOAL se bohužel nevyhnuli problému většiny kapel, které se skládají z muzikantů, kteří velice dobře ovládají své nástroje. Občas se nechávají přeci jen strhnout a vy po několika minutách nevíte, co si dál s neustále se opakující melodií počít. Dokonce se chvílemi těšíte, až bude konec.
Není to ale nic vyloženě nepříjemného. Spíše mám neustálou touhu, jednotlivé rozvláčně se tvářící nápady ke konci už konečně ustřihnout. Naopak začátky songů jsou mnohdy famózní a dobře zapamatovatelné. Jen nevydrží po celou dobu trvání písně. Je to škoda, protože jinak cítím z desky velké nadšení pro věc, touhu drtit a ničit. Každopádně, zkuste si schválně udělat názor sami, kapela uvolnila na youtube celé album k poslechu. Bohužel, po delší době se do nahrávky poměrně zaplétám a společné chvíle mi nedělají pokaždé takovou radost jako ze začátku. Nevím nějak, co si vlastně s „Infinite Deprivation“ počít. Na jednu stranu oceňuji snahu o progresi, ale zároveň se mi více líbí, když kapela hraje „po staru.“ V těch klasických chvilkách mi totiž stejně přijdou BOAL nejjistější a srozumitelnější. Jinak jakoby celé desce chyběla duše. Vše je takové „odlidštěné“. Ono to tak asi má být, ale já jsem raději, kdy vím, že mám co dočinění se „živými bytostmi“.
„Infinite Deprivation“ určitě není špatnou deskou. Své posluchače si zajisté najde (přeci jen brutal death metalová základna je hodně silná), ale za svou osobu mohu říci jen jediné. Na albu jsou kousky skladeb, které si vždycky rád zopakuji, dokonce je budu všude vychvalovat, ale jsou zde i části, které bych s chutí vypustil. BOAL tak letos přinášejí mezi podobě technicky zaměřené deathové spolky album, které sice bude hozenou rukavicí všem ostatním, ale ocení pravděpodobně spíše jen muzikanti samotní. Pro nás, obyčejné „strávníky“, je jejich muzika někdy až příliš nezáživná. Někdy vám dokonce zaskočí v krku a začnete se dusit. Příliš často se totiž odbíhá od hlavních myšlenek, které jsou vždy jinak na začátku představeny s obrovskou a obdivuhodnou silou. Pak se ale bohužel rozpliznou v něco až příliš neuchopitelného. Pro mě zůstali BOAL někde v polovině žebříčku kapel, které bych si zařadil mezi své „oblíbené“ spolky. Zajímavě pojatý death metal, který je zahrán pečlivě a s nadšením. Jen z něj nejsou cítit žádné emoce.
Seznam skladeb:
- Deranged
- Perception Of Infestation
- Symbols
- Anxiety Collapse
- Fragile Existence
- Infinite Deprivation
- Fall Silent
- Eradicate The Parasites
Čas: 35:39
Sestava:
- Wim de Vries – kytara
- Philippus Yntema – kytara, basa
- Peter Weyer – zpěv
http://www.sevared.com/
http://boal.bandcamp.com/album/infinite-deprivation
http://brutalitydeath666official.blogspot.cz/