Hledáte novou kapelu, která by vám do žil napumpovala hudební energii a zároveň pohladila svými melodickými zpěvy pocuchané nervy z práce? Patříte do skupiny posluchačů, kterým klasické metalové styly moc neříkají, ale máte rádi sekající kytary a rytmické bicí momentálně trendového amerického coru? V tom případě se pohodlně usaďte a sáhněte po poslední placce německé pětice slyšící na jméno PLACENTA. I přesto, že nejde o nikterak nové uskupení (hrají již bez mála třináct let a na kontě mají tři alba), tak asi jen málo fanoušků tohoto stylu bude tuto kapelu znát, už jen proto, že prvních pár let se muzikanti věnovali především punku. Teď se ale píše rok 2013 a PACENTA přichází s novým materiálem nazvaným „Missgunst Und Neid“ a tím dává najevo všem pochybovačům, kteří by s touto partičkou měli sebemenší problém, že se s jejich jménem budeme v hudebním světě i nadále setkávat.
PLACENTA nepřichází s ničím novým, co by se ve světě už dávno nehrálo. Především pak v Americe, ale i přesto se v jejich podání nejedná o pouhé kopírování, či přiblížení se slavnějším kolegům z branže. A i přesto, že mi kousek druhé skladby kvůli zpěvu jako vystřiženém od amerických P.O.D. tuhle partu trochu připomíná, o kopírku se rozhodně nejedná, protože se celý zbytek tohoto songu pohybuje v úplně jiných sférách. Pánové z Berlína zdárně dotáhli svou hudbu k oběma protipólům, i přes veškerou hudební tvrdost v podání sekajících rifů, hudebních stopek, sypajících bicích a corového zpěvu je stále hezky melodická především kvůli vícehlasným melodickým linkám podpořeným zvolněním tempa. Ale pozor! I přesto, že píšu o melodickém zpěvu, tak se nejedná o změklé a podlézavé kňourání jen proto, aby se to holkám líbilo a dokonce ani o takzvané stadiónové halekačky. Spíše jde o zpěvnou linku, která celou nahrávku posouvá do jiných sfér, než těch, na které jsme zvyklí z rádia a televize. Každičká skladba si žije svým vlastním životem a i po vytržení z celku si stále dokáže uchovat svou tvář. Dokonce nemám, až na sem tam míhající se výjimky, problém ani s tím, že je celá deska nazpívána v němčině.
Ale abych jen nechválil. I u této nahrávky jsou určité mouchy. Například tříminutové intermezo, rozdělující celou nahrávku na dvě poloviny, je to, co jsem ani po „miliontém“ poslechu nedokázal strávit. Vím, že muzikantům šlo především o to oddělit osmý kousek od celku, protože je tak trochu jiný, přesněji víc ukecaný. Jen nechápu proč to vrzání, klapání a pískání uprostřed desky musí být tak dlouhé. Kvůli němu se vždy přeruší moje pozornost, a proto si ty poslední tři kousky nedokážu dostatečně vychutnat, i když se i zde jedná o kvalitní songy. Taky ty melodické zpěvy se po čtyřiceti minutách docela přejídají. Asi proto, že jsou stále stejné a na stejných místech každé skladby.
Obal je klasická čtyřstránková záležitost, ve které jsou obsaženy pouze texty a jména všech, kdož se na výrobě CD podíleli. Chybí mi aspoň jedna fotka kapely, ale v době internetu i v tramvajích to není až tak velký hřích (smích).
Nicméně i přes tyto nedostatky mě uvnitř stále něco nutí zkusit to s PLACENTOU znovu a znovu. A i když si myslím, že mám konečně dost, tak po spuštění mě jejich hudba stále baví a proto se rád k „Missgunst Und Neid“ vracím. A i přesto, že mi později ten melodický zpěv trochu leze na nervy, je tato deska nabitá úseky hudby, která se jen tak neohraje. Navíc zvuk má dostatečné koule a čistotu na to, aby šlo vše krásně slyšet a přitom se nahrávka nestala sterilní tuctovkou.
Seznam skladeb:
Čas: 42:18
Sestava:
www.myspace.com/placentametal
www.facebook.com/placentametal
www.youtube.com/placentametal
www.lastfm.de/music/placenta
PLACENTA nepřichází s ničím novým, co by se ve světě už dávno nehrálo. Především pak v Americe, ale i přesto se v jejich podání nejedná o pouhé kopírování, či přiblížení se slavnějším kolegům z branže. A i přesto, že mi kousek druhé skladby kvůli zpěvu jako vystřiženém od amerických P.O.D. tuhle partu trochu připomíná, o kopírku se rozhodně nejedná, protože se celý zbytek tohoto songu pohybuje v úplně jiných sférách. Pánové z Berlína zdárně dotáhli svou hudbu k oběma protipólům, i přes veškerou hudební tvrdost v podání sekajících rifů, hudebních stopek, sypajících bicích a corového zpěvu je stále hezky melodická především kvůli vícehlasným melodickým linkám podpořeným zvolněním tempa. Ale pozor! I přesto, že píšu o melodickém zpěvu, tak se nejedná o změklé a podlézavé kňourání jen proto, aby se to holkám líbilo a dokonce ani o takzvané stadiónové halekačky. Spíše jde o zpěvnou linku, která celou nahrávku posouvá do jiných sfér, než těch, na které jsme zvyklí z rádia a televize. Každičká skladba si žije svým vlastním životem a i po vytržení z celku si stále dokáže uchovat svou tvář. Dokonce nemám, až na sem tam míhající se výjimky, problém ani s tím, že je celá deska nazpívána v němčině.
Ale abych jen nechválil. I u této nahrávky jsou určité mouchy. Například tříminutové intermezo, rozdělující celou nahrávku na dvě poloviny, je to, co jsem ani po „miliontém“ poslechu nedokázal strávit. Vím, že muzikantům šlo především o to oddělit osmý kousek od celku, protože je tak trochu jiný, přesněji víc ukecaný. Jen nechápu proč to vrzání, klapání a pískání uprostřed desky musí být tak dlouhé. Kvůli němu se vždy přeruší moje pozornost, a proto si ty poslední tři kousky nedokážu dostatečně vychutnat, i když se i zde jedná o kvalitní songy. Taky ty melodické zpěvy se po čtyřiceti minutách docela přejídají. Asi proto, že jsou stále stejné a na stejných místech každé skladby.
Obal je klasická čtyřstránková záležitost, ve které jsou obsaženy pouze texty a jména všech, kdož se na výrobě CD podíleli. Chybí mi aspoň jedna fotka kapely, ale v době internetu i v tramvajích to není až tak velký hřích (smích).
Nicméně i přes tyto nedostatky mě uvnitř stále něco nutí zkusit to s PLACENTOU znovu a znovu. A i když si myslím, že mám konečně dost, tak po spuštění mě jejich hudba stále baví a proto se rád k „Missgunst Und Neid“ vracím. A i přesto, že mi později ten melodický zpěv trochu leze na nervy, je tato deska nabitá úseky hudby, která se jen tak neohraje. Navíc zvuk má dostatečné koule a čistotu na to, aby šlo vše krásně slyšet a přitom se nahrávka nestala sterilní tuctovkou.
Seznam skladeb:
- Schlafe Los
- Wunderschön Wild
- Baroness
- Sretan Put
- Nur Die Besten
- Jure Joskan
- Collage Á Trois
- Ein Riese
- Tanzt
- Schwarze Tauben Steigen
Čas: 42:18
Sestava:
- Sven Berlin – zpěv
- Michael Hoge – kytara
- Florin Kerber – basová kytara
- Daniel Martens – kytara
- Tobias Stein – bicí
www.myspace.com/placentametal
www.facebook.com/placentametal
www.youtube.com/placentametal
www.lastfm.de/music/placenta