Sny se mají plnit a tak jsem okamžitě po zahájení předprodeje vstupenek na koncert BLACK SABBATH zakoupil vstupenku k pódiu a pak ji na dlouhé měsíce uložil do police. Den D přišel v sobotu 7. prosince. Legenda legend BLACK SABBATH dorazila do pražské O2 Arény, která byla dlouho dopředu beznadějně vyprodaná. Před koncertem spojujeme síly s kamarády v hospodě U Brázdů nedaleko hokejového svatostánku Slavie. Po třech výborných Plzních máme správný základ a jdeme si vystát tu šílenou frontu a nechat se odbavit. Některým z nás pípají řetězy na klíčích, ale ochranka je bezmocná – jde se dál (smích). Kupuji ještě jedno extrémně hnusný pivo ve čtvrtince za 4 pětky a jdeme ke vchodu, který nás zavede do našeho předpódiového sektoru. Před tím nás ještě odbaví pohledné kočky. Jen škoda, že místo pusy dostávám jen modrou pásku (smích).
V plném proudu už je set předkapely UNCLE ACID AND THE DEADBEATS. Taková novodobá odpověď na přelom šedesátek a sedmdesátek. Mix klasického hard rocku, sabbatovských riffů a trochu psychedelic rocku. Zvuk je ale celkem mizerný, především vokál se topí mezi ostatními nástroji. Image členů kapel taktéž představuje propad časem. Dáváme dvě skladby a dál nás to nebaví. Ne, že by UAATD hráli špatně, ale myslím, že se zkrátka jedná o kapelu, kterou musíš mít před koncertem alespoň trochu najetou. V předsálí je lepší pokec, od hlavního vchodu se valí další zástupy natěšených fans (velká část byla z Polska a Německa) všech věkových kategorií a my se vracíme zpět do kotle, kde zaujímáme pozice v bitevní vzdálenosti zhruba 15-20 metrů od stage.
A pak se rozezněly sirény a přišel nálet. Těžký, nelítostný a ničivý. BLACK SABBATH spouštějí „War Pigs“. Svatá prostato! Chvíli žiju v tom, že mi někdo pouští DVD než si uvědomím, že přede mnou stojí kapela, která na mě (a miliony dalších) měla tak obrovský vliv. Kapela, která to všechno začala. BLACK SABBATH sestavili výborný set-list, ve kterém si každý musel přijít na své. Staré pecky z prvních alb BLACK SABBATH mají neuvěřitelnou sílu. Od začátku do konce mi ze zvuku Geezerovi baskytary rezonovalo oblečení. Jeho hra i několik krátkých sól byla naprosto odzbrojující. Ozzy Osbourne je ikona, která je známá i daleko za hranicemi rockového světa a čerstvý pětašedesátník dokazoval, že je v obdivuhodné formě. Já osobně jsem byl s jeho vokálem nadmíru spokojen. Ten vřískot i čistý zpěv je prostě nezaměnitelný a jedinečný. Pravda, občas to zaharpovalo, ale to nikoho nezajímalo. Navíc si myslím, že je Ozzy v daleko lepší formě, než pár let zpátky. Nový bicman Tommy Clufetos byl třetím zabijákem na scéně! S jakým procítěním a nasazením odehrál koncert, to se jen tak nevidí. Chvílemi jsem myslel, že se mu celá souprava rozpadne. Nejsem příznivcem dlouhých bubenických sól, ale to, co předvedl Tommy, jednoduše bralo dech. On byl v transu podobně jako všichni v hale. No a Tony Iommi? Tenhle usměvavý a dobře naladěný chlapík v koženém kabátě je kytarový Bůh. Nikdy jsem neviděl lepší instrumentální výkon, než právě Tonyho. Sledovat jeho prsty jak tančí po strunách nahoru a dolů, doleva a doprava, to je nezapomenutelným zážitkem. A co teprve sóla? Zvuk jeho kytary je tak charakteristický, že by ho poznal snad každý pacient ušního oddělení. Všechna čest ostatním kapelám, ale nikdo nemá takové riffy jako BLACK SABBATH. Dámy a pánové – vrchní riffmaster Tony Iommi! BLACK SABBATH bez větších průtahů sypali jednu skladbu za druhou, Ozzy hecoval bouřící O2 Arénu, zvuk byl výborný a doslova zabíjel. Atmosféra parádní na všechny skladby. Z přehlídky hitů diskografie BLACK SABBATH bych vyzvedl ponurou a temnou „Black Sabbath“, nesmrtelnou „Iron Man“ a předposlední skladbu s pro mě nejlepším riffem v historii rock-metalové hudby „Children Of The Grave“. Při přídavku, kterým byl další skvost „Paranoid“, se z pódia valila lavina těžkého kovu. Kromě legendárních válů zazněly i tři skladby z nové desky „13“ a je třeba říci, že do setlistu zapadly výborně. Tím pádem u mě novinková deska zase získala o bodík navíc. Celý koncert pak za kapelou běžela projekce, která se v určitých chvílích musela líbit všem přítomným pánům – podvazky, tanečnice, nahý ženský (úsměv). Přichází rozlučka a BLACK SABBATH se odebírají ze scény.
Byl jsem svědkem výborného koncertu, který byl mistrovsky odehraný. Nikomu z kapely nechyběl nadhled a radost ze hry. Ozzy Osbourne je postavička, kterou každému alespoň jednou doporučuji vidět živě. Prostě stále stejný blázen! Jen už bez netopýrů, mravenců a bílý lajny (úsměv). Během koncertu BLACK SABBATH mi několikrát běhal mráz po zádech. Totální pravěk a základ veškeré metalové hudby. A i když tyto stavební kameny ohoblovalo tisíce dalších kapel, vždy zůstanou jedinečnými. A když se mi během koncertu vybaví momenty, kdy jsem si poprvé pustil vinyly BLACK SABBATH z tátovo sbírky, svědčí to o nevšedním zážitku, na který nezapomenu. Jen jedna věc mi nejde do hlavy a sice, kde pánové ve svých letech berou tolik vlasů?! (smích)
Setlist:
War Pigs
Into the Void
Under the Sun/Every Day Comes and Goes
Snowblind
Age of Reason
Black Sabbath
Behind the Wall of Sleep
N.I.B.
End of the Beginning
Fairies Wear Boots
Rat Salad
Iron Man God Is Dead?
Dirty Women
Children of the Grave
---
Paranoid
V plném proudu už je set předkapely UNCLE ACID AND THE DEADBEATS. Taková novodobá odpověď na přelom šedesátek a sedmdesátek. Mix klasického hard rocku, sabbatovských riffů a trochu psychedelic rocku. Zvuk je ale celkem mizerný, především vokál se topí mezi ostatními nástroji. Image členů kapel taktéž představuje propad časem. Dáváme dvě skladby a dál nás to nebaví. Ne, že by UAATD hráli špatně, ale myslím, že se zkrátka jedná o kapelu, kterou musíš mít před koncertem alespoň trochu najetou. V předsálí je lepší pokec, od hlavního vchodu se valí další zástupy natěšených fans (velká část byla z Polska a Německa) všech věkových kategorií a my se vracíme zpět do kotle, kde zaujímáme pozice v bitevní vzdálenosti zhruba 15-20 metrů od stage.
A pak se rozezněly sirény a přišel nálet. Těžký, nelítostný a ničivý. BLACK SABBATH spouštějí „War Pigs“. Svatá prostato! Chvíli žiju v tom, že mi někdo pouští DVD než si uvědomím, že přede mnou stojí kapela, která na mě (a miliony dalších) měla tak obrovský vliv. Kapela, která to všechno začala. BLACK SABBATH sestavili výborný set-list, ve kterém si každý musel přijít na své. Staré pecky z prvních alb BLACK SABBATH mají neuvěřitelnou sílu. Od začátku do konce mi ze zvuku Geezerovi baskytary rezonovalo oblečení. Jeho hra i několik krátkých sól byla naprosto odzbrojující. Ozzy Osbourne je ikona, která je známá i daleko za hranicemi rockového světa a čerstvý pětašedesátník dokazoval, že je v obdivuhodné formě. Já osobně jsem byl s jeho vokálem nadmíru spokojen. Ten vřískot i čistý zpěv je prostě nezaměnitelný a jedinečný. Pravda, občas to zaharpovalo, ale to nikoho nezajímalo. Navíc si myslím, že je Ozzy v daleko lepší formě, než pár let zpátky. Nový bicman Tommy Clufetos byl třetím zabijákem na scéně! S jakým procítěním a nasazením odehrál koncert, to se jen tak nevidí. Chvílemi jsem myslel, že se mu celá souprava rozpadne. Nejsem příznivcem dlouhých bubenických sól, ale to, co předvedl Tommy, jednoduše bralo dech. On byl v transu podobně jako všichni v hale. No a Tony Iommi? Tenhle usměvavý a dobře naladěný chlapík v koženém kabátě je kytarový Bůh. Nikdy jsem neviděl lepší instrumentální výkon, než právě Tonyho. Sledovat jeho prsty jak tančí po strunách nahoru a dolů, doleva a doprava, to je nezapomenutelným zážitkem. A co teprve sóla? Zvuk jeho kytary je tak charakteristický, že by ho poznal snad každý pacient ušního oddělení. Všechna čest ostatním kapelám, ale nikdo nemá takové riffy jako BLACK SABBATH. Dámy a pánové – vrchní riffmaster Tony Iommi! BLACK SABBATH bez větších průtahů sypali jednu skladbu za druhou, Ozzy hecoval bouřící O2 Arénu, zvuk byl výborný a doslova zabíjel. Atmosféra parádní na všechny skladby. Z přehlídky hitů diskografie BLACK SABBATH bych vyzvedl ponurou a temnou „Black Sabbath“, nesmrtelnou „Iron Man“ a předposlední skladbu s pro mě nejlepším riffem v historii rock-metalové hudby „Children Of The Grave“. Při přídavku, kterým byl další skvost „Paranoid“, se z pódia valila lavina těžkého kovu. Kromě legendárních válů zazněly i tři skladby z nové desky „13“ a je třeba říci, že do setlistu zapadly výborně. Tím pádem u mě novinková deska zase získala o bodík navíc. Celý koncert pak za kapelou běžela projekce, která se v určitých chvílích musela líbit všem přítomným pánům – podvazky, tanečnice, nahý ženský (úsměv). Přichází rozlučka a BLACK SABBATH se odebírají ze scény.
Byl jsem svědkem výborného koncertu, který byl mistrovsky odehraný. Nikomu z kapely nechyběl nadhled a radost ze hry. Ozzy Osbourne je postavička, kterou každému alespoň jednou doporučuji vidět živě. Prostě stále stejný blázen! Jen už bez netopýrů, mravenců a bílý lajny (úsměv). Během koncertu BLACK SABBATH mi několikrát běhal mráz po zádech. Totální pravěk a základ veškeré metalové hudby. A i když tyto stavební kameny ohoblovalo tisíce dalších kapel, vždy zůstanou jedinečnými. A když se mi během koncertu vybaví momenty, kdy jsem si poprvé pustil vinyly BLACK SABBATH z tátovo sbírky, svědčí to o nevšedním zážitku, na který nezapomenu. Jen jedna věc mi nejde do hlavy a sice, kde pánové ve svých letech berou tolik vlasů?! (smích)
Setlist:
War Pigs
Into the Void
Under the Sun/Every Day Comes and Goes
Snowblind
Age of Reason
Black Sabbath
Behind the Wall of Sleep
N.I.B.
End of the Beginning
Fairies Wear Boots
Rat Salad
Iron Man God Is Dead?
Dirty Women
Children of the Grave
---
Paranoid
