Vždycky když mě začnou myšlenky létat daleko od reality a začínám podvědomě cítit, že potřebuji vše ve své hlavě uspořádat a zklidnit, snažím se vyhledávat pomalejší a temnější muziku. Možná je to již nějaký reflex získaný těmi léty poslouchání drsnější muziky. Nevím. Každopádně jednoho podzimního dne, kdy za okny řádila mlha a mě se nechtělo spát, zacílil jsem svůj internetový vyhledávač na doom/death metalové záležitosti. Stejně jako za starých časů jsem zuřivě pročítal recenze svých zahraničních kolegů a on-line řádil na youtube. Všude na mě vyskakovala francouzská kapela ATARAXIE, o které všichni psali v superlativech a jelikož jsem hlava zvídavá, řekl jsem si, že se jim podívám také na zoubek. Nosil jsem myšlenky na recenzi tak dlouho v hlavě, až jsem ji nakonec zapomněl (smích). Japonský label totiž nechtěl za žádnou cenu poslat fyzické CD na recenzi, tak mi nakonec vypomohl můj kamarád, který si CD objednal. Do té doby jsme trávili s ATARAXIÍ společné chvíle jen a jen v mp3 formátu.
Francouzi hrají temně, pomalu, nikam nic neženou a spíš se zaměřují na to, aby v jejich muzice vynikl smutek než smrtící kov. Občas to sice deathově zazuří, ale to bývá jen v momentech, kdy se klade důraz na gradaci ve skladbě jako takové. Jinak je vše, jak má u tohoto stylu být. Dlouhé, melancholické pasáže pečlivě vystavěné vlnobití z kytar a záhrobní vokál. Muzika velice vhodná pro usínání. Nečekejte přílišný drive. Energie je obsažena v trošku něčem jiném. Chvílemi mám pocit, jako bych byl otrokem svázaným v nějaké kobce a jediné, co mi na světě kromě bolesti zbylo, je beznaděj. ATARAXIE vše předkládá s pověstným francouzským šarmem. Během celé doby přehrávání „L’Être Et La Nausée“ cítím jakési zvláštní pnutí, neklid, který se mi u podobně laděných kapel většinou příliš nedostává. Tady jsem mnohokrát zcela pohlcen, rozcupován a následně vyvržen s úplně jiným výrazem ve tváři. Zde se jde až přímo na dřeň a to řádně surově a drsně. A zároveň deska dovede člověka skoro až „rozněžnit“. Zkrátka, emocí mají letos pánové za ATARAXIE na rozdávání.
Jednotlivé skladby jsou vystavěny od pomalého, deptajícího vybrnkávání až po nedosažitelné výšiny mocných kytar. ATARAXIE si se mnou hraje jako šelma s jistou kořistí. Jednou sekne drápem, rozzuří se, pak se blaženě usměje a já jsem ztracen. K tomu si připočtěte Marquisův zpěv, který je velice vypjatý, někdy až šílený, občas se mění dokonce v řev raněného zvířete a máte tu tak najednou další, zcela samostatný nástroj. Zvuk i produkce jsou v nejlepším pořádku. Osobně bych sice ocenil trošku více špíny a nespoutanosti, ale alespoň lépe vyniknou jednotlivé nástroje. Problém mám ale s obalem. Je na něm jakási křičící paní a abych pravdu řekl, tak jenom letos jsem podobný viděl v tolika mutacích, že jsem jimi již přejeden. Zase na druhou stranu, motiv je to jednoduchý a k hudbě, hrané na CD, se hodí velice dobře. Ale nemůžu pochválit ani stopáž. Deska (vlastně dvě) trvá hodinu a skoro dvacet minut. To je na mě někdy až příliš. Nápadů je sice hodně a některé kapely by si s nimi vystačily po celou dobu své existence, ale i zde se mnohdy opakují nebo jsou si velmi podobné. S tím mám problém ve chvílích, kdy nemám na podobnou muziku příliš náladu. Mívám pak chuť vše přetáčet a jít od CD pryč. Není lehké tolik „utrpení“ strávit najednou.
ATARAXIE nahrála bezesporu zajímavé, vkusně vyvedené album plné tklivých melodií, které mnohé z nás chytí „u srdce“. Někteří sice budou něco mumlat o nezáživnosti, nudě, přílišné délce a kopiích, ale to budou spíše jedinci s trošku jiným vkusem pro muziku. Osobně bývám po společných chvílích strávených s L’Être Et La Nausée“ někdy nadšen, občas rozerván a jindy zase poměrně nedotčen. Pro poslech je nutné si opatřit dobrý zvuk, klidný pokoj, náladu pod psa a doporučoval bych i pochmurné počasí. Jinak síla této rozesmutnělé kapely nevynikne na povrch. Jejich přednosti se totiž ukrývají v donekonečna se opakujících pomalých motivech, které se vám vryjí do paměti až po nějaké době. Není to lehké album, ale pokud „vydržíte“, budete po zásluze odměněni. Pozorovali jste někdy dým z cigarety? Přemýšleli jste o tom, kam se kouř příště odvane a bylo vám „smutno“, když pak dohořela? Pak si L’Être Et La Nausée“ vychutnáte plnými doušky. Filozofie umírání přenesená na hudební nosič.
Seznam skladeb:
CD 1:
- Procession of the Insane Ones
- Face the Loss of your Sanity
- Etats d’Âme
CD 2:
- Dread The Villains
- Nausée
Čas: 1:19:16
Sestava:
- Marquis – basa, zpěv
- Pierre Sénécal – bicí
- Sylvain Estéve – kytara
- Prédéric Patte – Brasseur – kytara
