Tuhle nebohou Zemi už dávno ovládli tisíce prapodivných mutantů. Již před spoustou let se infiltrovali mezi obyčejné nebohé lidi, kteří zde stejně byli vždy jen na chov a pokusy. Zkuste se schválně podívat do naší násilné historie. Toho by přece samotné lidstvo nebylo schopné, ne? Tolik zbytečného utrpení a zla. Nechci našemu druhu dělat chabé alibi a svádět všechno to ZLÉ, čeho jsme schopni, na bytosti z vesmíru, ale kolikrát si říkám, že někteří z jiných planet jsou již dlouho mezi námi. Stačí se jen rozhlédnout (smích). A ty vesmírné lodě, které krouží kolem naší nebohé planety, zatím sice vidí jen pár lidí, ze kterých máme všichni legraci, ale co když je to pravda? Velitelem jedné takové úderné bojové jednotky plné zmutovaných příšer je Peter Tägtgren. To je samozřejmě persona, která útočila a neustále útočí v různých kapelách a formacích. Většinou v nich je hodně kytar, severského chladu a melodií, které vám zkroutí vaše kosti až do revmatických tvarů a propláchne mozek jako nejkvalitnější čisticí prostředek. Tentokrát se podíváme blíž na jeho poslední desku jeho domovské základny mimozemské civilizace HYPOCRISY.
Ti letos předkládají album „End of Disclosure“, které je plné nejlepších „vylouhovaných“ postupů z minulých desek (a teď nemyslím nějakou kopii sama sebe, ale spíše překapanou esenci toho NEJ, co kapela kdy vytvořila). Pokud jste na sebe nechávali vždy rádi působit nejslavnější a pro vás nejpříjemnější počiny této severské legendy, bude vám letošní kousnutí od zmiňované trojice zmutovaných muzikantů dělat opět jen a jen dobře u vašeho již tak „zkaženého“ srdce, které je díky této muzice stejně odsouzeno k zániku. A deska je to vskutku temná, dynamická a chladná jako zimní vichřice. Peter a jeho věrní slouží melodickému death metalu již spoustu let a moc dobře vědí, jak posluchače zaujmout. Přiznám se sice, že několik předchozích počinů ve mně tolik emocí nevyvolalo a pokud ano, tak nebyly zrovna jen z těch příjemných. „End of Disclosure“ ale působí jako svěží vítr, jakoby se vše v jejich tvorbě pročistilo a zůstalo jen zdravé jádro, které jsem míval na jejich muzice vždy rád. Tady máme totiž co dočinění opravdu s partou rozzuřených monster, která se s ničím (a to myslím opravdu S NIČÍM) vůbec nepářou. Žádné slitování, jen přízraky mrtvých, kteří vás cupují na malé kousíčky.
O produkční stránce, zvuku apod. se nemá cenu vůbec bavit. Peter je natolik zkušený profesionál, že neponechal zcela nic náhodě. Byl tentokrát hodně nekompromisní a na nahrávce je to hodně znát. Pokud bylo někdy na začátku rozhodnutí natočit desku plnou neustálého chvění, jiskření a emocí, tak mohu s čistým svědomím prohlásit, že se to povedlo na výbornou. Přesně takto bych si představoval současnou death metalovou desku s nepostradatelnými melodiemi. Některé pasáže se vám vyryjí hned do paměti a i já, který se pohybuji převážně v o hodně špinavějších vodách, jsem zůstal nejdříve stát s pusou otevřenou dokořán. Čekal jsem nějaké dozvuky kdysi slavných skladeb, ale přitom přede mnou stála kapela, která i přesto že již započala třetí dekádu své existence, je silná více než kdy dřív. Ta kombinace poctivého deathu, thrashe a nezbytných melodií je jednoduše natolik nakažlivá, že bylo velmi lehké podlehnout.
Jsem moc rád, že jsem se konečně k této nahrávce dostal a byl jsem schopen se dokopat k tomu, že jsem si ji zakoupil. Bylo by škoda ji nemít ve své sbírce. Při poslechu si totiž připadám, jako bych stál na nějakém útesu, kolem svištěl ledový vítr a někdo mi házel do obličeje plné lopaty hnusu, špíny a zezadu mě ještě jako bonus někdo mlátil kladivem do hlavy. Tohle je přesně jeden z těch výplachů, které se nestávají zase tolik často. Mimozemšťané opět vyhráli proti pozemským červům jedna nula. Tohle je totiž přesně ta z desek, které byly vytvořeny pro všechny staré a věrné fanoušky. Sice zde neslyším nějaký posun, progresi nebo snad dokonce vývoj, ale komu to prosím vás, dneska vadí? Mně rozhodně ne. Tohle jsou HYPOCRISY, jak je mám přesně rád. Divocí, nespoutaní, šílení, chladní a zároveň plni energie a skvělých do krve řezajících riffů. Pokud jste chtěli slyšet soundtrack k zániku naší zkažené Země, máte zde jedinečnou možnost. Mimochodem, obal od mistra Wese Benscotera je jedním slovem famózní. Jestli tedy máte chuť na pořádnou porci syrových melodií, jste vítáni na naší vesmírné lodi. Stačí jen nastoupit a můžete začít NIČIT s námi. Skvělá deska, která jde až na dřeň našich metalových kostí!
Seznam skladeb:
- End Of Disclosure
- Tales Of Thy Spineless
- The Eye
- United We Fal
- 44 Double Zero
- Hell Is Where I Stay
- Soldier of Fortune
- When Death Calls
- The Return
Čas: 43:45
- Peter Tägtgren – zpěv, kytara, klávesy
- Mikael Hedlund – basa
- Horgh – bicí
http://www.hypocrisy.cc/
