Tak si tak sedím, pročítám si recenze na svých oblíbených zahraničních serverech a najednou zjišťuji, že jsme u nás nějak pozapomněli na letošní MEGADETH. Bylo toho o jejich nové desce všude sepsáno již mnoho a abych pravdu řekl, ty názory jsou kolikrát natolik rozdílné, že jsem byl poměrně zmaten. Jsem zvyklý psát recenze z originálu a jelikož Universal Music Group na moje žádosti o promo CD na recenzi již několik měsíců nereagovali, musel jsem si ho koupit sám (smích). Tedy, já si ho nejdřív půjčil od kamaráda, abych případně nevyhazoval zbytečně peníze. Samozřejmě někde v zadních přihrádkách souborů v mém počítači se již dlouhou dobu válely jak mršina MP3. Pokud tedy máte chuť, slyšte můj názor. Na vědomost se dává, že zrzavý kapitán amerického monstra MEGADETH Dave Mustaine vydal nové album. Už dopředu bylo zcela jasné, že bude budit emoce, každý se k němu bude chtít vyjádřit v nejedné diskuzi a mnoho internetových přátelství se kvůli němu rozpadne (smích). Přiznám se, že několik prvních společných setkání mě přiklonilo spíše na stranu kritiků (a to jsem velký fanoušek starší tvorby). Jenže čas ubíhal a já občas dostával znovu a znovu na ten prskající hlas chuť. Mám rád i Mustainovy riffy a tak jsem se časem najednou stále častěji přistihnul, že si mimoděk podupávám nohou do rytmu. Nebylo to sice rovnou setkání třetího druhu jako dřív, ale přijde mi, že se o žádný vyložený průšvih nejedná.
Chybí mi samozřejmě ta dávná energie, která by člověka smetla ihned z povrchu zemského, ale uvědomme si, že hlavní protagonista je dnes již pán v letech a hrát pořád dokola to samé by ho asi nebavilo. To je koneckonců poznat i na jeho současné pódiové produkci, kdy máte většinou pocit, že ho to až tak úplně nebaví. MEGADETH jsou dnes samozřejmě součástí obrovského mediálního kolosu a spousta z vás je automaticky odsoudí, protože už to dávno není „ten správný nářez“. Jenže já se stejně nemůžu ubránit dojmu, že mám před sebou velmi pestré album. Najdeme na něm jak nářezy typu „Built of War“, hard rockový song ve stylu „Forget to Remember“ (jsem sám, kdo tam slyší odkaz na ACCEPT?), dokonce pohodovou, jakoby jen kolem proplouvající „The Beginning of Sorrow“. Nesmím zapomenout skoro až do country hozenou „The Blackest Crow“. Stranou nezůstávají ani zajímavé bonusy, kde zazní dokonce i trubka. Zkrátka, Mustaine a jeho parta se snažili o co nejrozmanitější album. Spoustu fanoušků to samozřejmě totálně rozhodí, ale přiznejme si, muzika je jen jedna, ne? Přitom konkrétně moje osoba se ráda vrací z posledních alb snad jen k řezajícímu masakru „Endgame“. Tam by se také s klidem vyjímal i otvírák letošní desky „Kingmaker“.
Album je sice velmi pestrobarevné, plné zajímavých momentů, ale stejně se v určitých chvílích nemůžu ubránit tomu, že jsem některé nápady již několikrát u této kapely slyšel. Pánové si sice dávají bedlivě pozor, aby sami sebe úplně „nekopírovali“, ale některé postupy jsou si velmi podobné. I tak se ale jedná o album, které jsem od MEGADETH vskutku nečekal. Některé songy mi po čase pronikly přímo do krve. Jsem rád, že jsem se nakonec k této desce po čase vrátil, nechal ji uzrát a dal jí šanci. Není to záležitost na první poslech. Přitom by člověk očekával, že to bude jen další produkt, nahraný víceméně kvůli výdělku (což samozřejmě svým způsobem je a nevidím na tom nic špatného). Dokonce mě tato deska natolik zaujala, že jsem si ji zařadil do pořadníku recenzí, které „chci napsat“. Nevím, jaký bude mít „Super Collider“ komerční úspěch a abych pravdu řekl, ani mě to moc nezajímá. Prostě a jednoduše, občas dostávám na ty Mustainovy songy chuť. Co jsem se byl schopen dočíst, nějaký prostor prý při skládání dostali i ostatní členové kapely a je to jen a jen dobře. Konečné slovo má sice asi Dave dobře ošetřené ve smlouvách, ale je znát, že tentokrát byl hlava otevřenější.
Po dlouhém přemítání, lehkých pochybnostech a častého poslechu, jsem nakonec dospěl k názoru, že patřím tentokrát spíše do skupiny příznivců nového alba. Není to sice nic, co by mě nějak zásadně ovlivnilo na kolik let dopředu (to už si u mě MEGADETH kdysi dávno splnili), ale rozhodně se nejedná o desku, která by mě nějak urazila. Dokonce se k ní rád vracím a i když mám zásadu, že si sám kupuji jen ta CD, kterým dávám osm bodů, tentokrát jsem učinil výjimku. Předpokládám totiž, že „Super Collider“ ještě uzraje. Uvidíme. Rozhodně jsem nezažíval žádné návaly vzteku apod. Spíše jsem zpočátku jen tak čekal, co se mnou tihle Američané udělají. Výsledkem je pak pár těchto (samozřejmě subjektivních) řádků. Ve srovnání se staršími zásadními alby se sice jedná o takový lehký odvar, ale rozhodně nejsem uražen. Pestrá, zajímavá deska od legendárního monstra. Co chtít víc?
Seznam skladeb:
- Kingmaker
- Super Collider
- Burn!
- Built For War
- Off The Edge
- Dance In The Rain
- The Beginning Of Sorrow
- The Blackest Crow
- Forget To Remember
- Don't Turn Your Back...
- Cold Sweat
Čas: 45:14
Sestava:
- Dave Mustaine - zpěv, kytara
- Chris Broderick - kytara
- David Ellefson - baskytara
- Shawn Drover - bicí
