O tom, že ne úplně vše vzešlé z různých mediálně provařených talentových nebo přímo hudebních soutěží musí být z pohledu fanouška rockové muziky vyloženě špatné, ba přímo nevkusné, mě přesvědčila mladá švédská formace s názvem WIGELIUS. Tu dal dohromady v roce 2012 ve Stockholmu nadaný vokalista Anders Wigelius (účastník jedné z právě zmíněných akcí), společně se svým bratrem, bubeníkem Erikem. Na kvartet je pak doplnili kytarista Jake Svensson a basák Chris Petterson. V tomto obsazení debutovali ještě v témže roce s nahrávkou pojmenovanou „Reinventions“.
Samotná tvorba WIGELIUS se pohybuje ve vodách AOR, v kombinaci s melodickým hardrockem, či klasickým rockem. V této souvislosti je kapela posluchači poměrně často přirovnávána ke svým starším krajanům H.E.A.T., kteří s dosti podobnou produkcí prorazili na světové scéně o pár let dříve. Deska je přímo naplněná spoustou chytlavých melodií s výraznými refrény, to vše je doplněné vynikajícím zvukem a neméně kvalitními instrumentálními výkony jednotlivých členů skupiny. Úvodních osm songů jede ve velmi příjemném, rychlejším tempu, znamenitě odsýpají, přinášejí nadstandardní kvalitu a zanechávají ve mně velice příjemný pocit. Pakliže bych měl z této porce hudby přece jenom nějaké písně vyzdvihnout, byly by to nejspíše úvodní „Angeline“, v pořadí čtvrtá „Next To Me“ a sedmička „Too Young To Fall In Love“, ale ten výběr je opravdu těžký (úsměv). Stejně tak by určitě stála za zmínku i šestá „Piece Of The Action“, která je opatřena úvodem s nádechem country a v jejím průběhu můžeme zaslechnout i pasáže v duchu amerických glam/hair veličin typu MÖTLEY CRÜE nebo CINDERELLA. První výrazné zpomalení přichází až se skladbou číslo 9, kterou je balada „Love Can Be That Much“, jenž mi vcelku dost připomíná americké EXTREME, což mi až tak úplně nesedí. Naštěstí se kapela hned vzápětí opět rozjíždí ve svižnějším rytmu a vytahuje trumf v podobě písně „Hold On To Love“. Jako číslo 11 je zařazená druhá pomalá věc „There Is No Me Without You“, v jejíž úvodní části nejprve zpěv doprovází pouze klavír, později nastupují samply a nakonec se přidává celá kapela. Na úplný závěr svého debutu nám WIGELIUS servírují song s názvem „I Reach Out“, který je perfektní tečkou za celým CD.
Můj celkový dojem z alba je více než kladný, jediné, co mi trochu kazí radost z poslechu, jsou obě balady, které z mého pohledu, působí jako rušivý element a zbytečně brzdí spád desky. Klidně bych je oželel a nahradil nějakými svižnějšími peckami, ale na druhou stranu chápu, že je třeba zaútočit i na dámskou část publika, kterou tyhle skladby jistě osloví (úsměv). Všem vyznavačům melodické rockové hudby můžu titul „Reinventions“ vřele doporučit k poslechu. Zároveň se už těším na novou nahrávku kapely a budu doufat, že se klukům přinejmenším podaří udržet nastavenou laťku.
Seznam skladeb:
Samotná tvorba WIGELIUS se pohybuje ve vodách AOR, v kombinaci s melodickým hardrockem, či klasickým rockem. V této souvislosti je kapela posluchači poměrně často přirovnávána ke svým starším krajanům H.E.A.T., kteří s dosti podobnou produkcí prorazili na světové scéně o pár let dříve. Deska je přímo naplněná spoustou chytlavých melodií s výraznými refrény, to vše je doplněné vynikajícím zvukem a neméně kvalitními instrumentálními výkony jednotlivých členů skupiny. Úvodních osm songů jede ve velmi příjemném, rychlejším tempu, znamenitě odsýpají, přinášejí nadstandardní kvalitu a zanechávají ve mně velice příjemný pocit. Pakliže bych měl z této porce hudby přece jenom nějaké písně vyzdvihnout, byly by to nejspíše úvodní „Angeline“, v pořadí čtvrtá „Next To Me“ a sedmička „Too Young To Fall In Love“, ale ten výběr je opravdu těžký (úsměv). Stejně tak by určitě stála za zmínku i šestá „Piece Of The Action“, která je opatřena úvodem s nádechem country a v jejím průběhu můžeme zaslechnout i pasáže v duchu amerických glam/hair veličin typu MÖTLEY CRÜE nebo CINDERELLA. První výrazné zpomalení přichází až se skladbou číslo 9, kterou je balada „Love Can Be That Much“, jenž mi vcelku dost připomíná americké EXTREME, což mi až tak úplně nesedí. Naštěstí se kapela hned vzápětí opět rozjíždí ve svižnějším rytmu a vytahuje trumf v podobě písně „Hold On To Love“. Jako číslo 11 je zařazená druhá pomalá věc „There Is No Me Without You“, v jejíž úvodní části nejprve zpěv doprovází pouze klavír, později nastupují samply a nakonec se přidává celá kapela. Na úplný závěr svého debutu nám WIGELIUS servírují song s názvem „I Reach Out“, který je perfektní tečkou za celým CD.
Můj celkový dojem z alba je více než kladný, jediné, co mi trochu kazí radost z poslechu, jsou obě balady, které z mého pohledu, působí jako rušivý element a zbytečně brzdí spád desky. Klidně bych je oželel a nahradil nějakými svižnějšími peckami, ale na druhou stranu chápu, že je třeba zaútočit i na dámskou část publika, kterou tyhle skladby jistě osloví (úsměv). Všem vyznavačům melodické rockové hudby můžu titul „Reinventions“ vřele doporučit k poslechu. Zároveň se už těším na novou nahrávku kapely a budu doufat, že se klukům přinejmenším podaří udržet nastavenou laťku.
Seznam skladeb:
- Angeline
- Talking About Love
- Do You Really Know
- Next To Me
- My Cassandra
- Piece Of The Action
- Too Young To Fall In Love
- Right Here, Right Now
- Love Can Be That Much
- Hold On To Love
- There Is No Me Without You
- I Reach Out
