Dovolil bych si na začátek jeden malý příměr. Nemám moc rád narůstající trend míchání ovocných šťáv do mého oblíbeného piva. Je mi sice vcelku jedno, co kdo kde pije i poslouchá za muziku, ale to mi nebrání si utvořit vlastní názor. Stejně jako nepiju přeslazené, „báječně osvěžující“ moderní nápoje vzdáleně připomínající pivo, neposlouchám ani DEBAUCHERY. Tedy vlastně, vždycky ochutnám, poslechnu a pak většinou odcházím pryč. Samozřejmě některé příchutě jsou vcelku dobré (jako třeba „Rage of the Bloodbeast“ z roku 2004 – to se ale ještě hrál klasický death metal), ale jinak ve mně většina alb zanechala vždy jen pár melodií. Stejně jako SIX FEET UNDER, ke kterým bývají DEBAUCHERY dost často přirovnáváni, se snaží do death metalu začlenit staré hard rockové postupy. Někdy se to vcelku povede a vyleze z toho zajímavý riff, který při živých vystoupeních po nějakém tom pivu zůstane v hlavě. Jinak máte plnou hlavu jen těch krvavých zombie, které sice mají krásně červeně (kečup?) postříkané silikonové poprsí, hezky se svíjejí, ale stejně ve všech klipech nakonec zemřou. Asi by se mělo ke kapele přistupovat trošku jako k cirkusu, také většinou žádné velké umění, ale zábavy kotel.
„Kings of Carnage“ pokračuje ve vyjetých kolejích předchozích alb. Opět máme co dočinění s chytlavými melodiemi, zombie hlasem a nadupaným big beatem. Naživo to musí asi fungovat dobře (co jsem měl tedy možnost slyšet a vidět), ale z desky se jedná spíše o takovou nenásilnou, chvílemi dost přeslazenou kulisu. Pokud jste vyznavači DEBAUCHERY stylu, asi budete spokojeni a najdete si na nahrávce to své. Já osobně trpěl hlavně při druhém cd, kde jsou covery od slavných kapel. Při některých jsem se neubránil úsměvu. Je ale nutné mě brát trošku s rezervou, mám k nim celkově velice vyhraněný názor. Soustřeďme se tedy raději na první cd, kde se opět death´n´rollově houpá, občas deathově řeže a hlavně se vykřikují refrény. Nejsem zrovna z těch, kdo by se nechával ihned unést, ale musím kapele přiznat schopnost zaujmout. Dovedu si je klidně představit na letošním OCTOBER FESTU jako vystupující v hlavním programu. K pivu a tanci hrají DEBAUCHERY. Intelektuálové šílí, kritici se chytají za hlavu a nakonec se stejně všichni svorně opijí a budou s DEBAUCHERY řvát jak utržení ze řetězu.
DEBAUCHERY se pohybují na scéně již dlouhou dobu a tak je každé jejich další nové album více propracované. Zvuk je samozřejmě dobrý, krásně vyniká hlavně Thomasův hlas a i když si občas přijdu jako na koncertě AC/DC, kteří do toho akorát trošku víc řežou, jako celek není album vůbec špatné. Je nad slunce jasné, že deska asi nebude v přihrádkách orthodoxních deathařů ani „obyčejných“ rockerů, ale svoje místo na naší krvavé Zemi si určitě zaslouží. Jen se nesmíte stydět si občas zařvat: „Hey, hey hey“ (smích). Doporučuji tedy přístup, jdeme se bavit, pijeme pivo (klidně i to ochucené) a nechceme nic řešit. Staří fanoušci kapely (z doby, kdy drhli pravověrný death metal) jim to samozřejmě neodpustí, budou mluvit o komerci apod., ale myslím, že těmto veselým Němcům to žádné vrásky dělat nebude. V klidu si otevřou další hrob, pivo a vyhrabou si nějakou zombie. Zatančí si, zasmějí se a půjdou zase od toho. Holky se postříkají ke všeobecné spokojenosti další krví a všichni nakonec padnou svorně za vlast ve velké opici. Hudebně je to někdy až primitivní a některé propriety ve stylu zombie filmů mi přijdou až komicky kýčovité, ale lid se chce hlavně bavit, tak proč ne?
Zkusil jsem od začátku k nové desce „Kings of Carnage“ přistupovat bez předsudků a nechal ji na sebe jen tak působit. Nakonec musím uznat, že některé riffy jsou opravdu povedené, někdy to příjemně zabolí a občas jsem si začal dokonce podupávat nohou. Horší to je pak s některými již zmíněnými refrény, to jsem měl sto chutí cd přetáčet. Nakonec vlastně stačí říct jen, zase další DEBAUCHERY. Pro někoho to bude znamení, že má dát nohy na ramena a zdrhat, co to dá, jiní si zase rádi cd koupí. Já raději zůstanu v klasické vyčkávací pozici. Jednak mě kapela baví více naživo, než z hi-fi věže, ale hlavně mi vadí ty hard rockové vsuvky. Tudíž album vrátím zpět mému kamarádovi, který mi ho zapůjčil, poděkuji a pravděpodobně si za pár měsíců nebudu pamatovat zhola nic. To mi ale právě teď v tento okamžik nebrání v tom, abych si „Kings of Carnage“ ještě párkrát nalil do hlavy. Pivo mi k ní totiž chutná velmi dobře. A taky si někdy rád z plných plic zakřičím. Valivá, někdy až nakažlivá deska, která pokračuje tam, kde minule pánové z DEBAUCHERY přestali. Jsem zvědavý, jak budou nové songy fungovat v nějakém klubu.
- Coming Of The Dragons
- Demonslayer
- Let There Be Blood
- Killerbeast
- Kings Of Carnage
- Man In Blood
- Blood God Kills
- Victory Awaits
- Murder Squad
- The Last Crusade
- Debauchery Motherfuckin´ Family
- Bonusy:
Fast As A Shark (Accept Cover)
Bodycount´s In The House (Bodycount Cover)
Man In Black (Johnny Cash Cover)
Animal (WASP Cover)
Böse (Die Fantastischen Vier Cover)
Čas: 62:29
Sestava:
- Thomas „The Bloodbeast“ Gurrath – zpěv, kytara, basa
- Oliver Zellmann – bicí
- Jiasheng „Joshi“ Wang – kytara
http://www.debauchery.de/
https://www.facebook.com/Debaucherykills
http://www.massacre-records.com/
