ETEF 2020

SATYRICON – Satyricon CD 2013, Roadrunner Records

Jedno z nejočekávanějších letošních děl se za pulty dostalo pár týdnů zpět. Nebudu skrývat, že i pro mne bylo vydání eponymního alba SATYRICON velkou událostí. Zvědavost, kam se nerozlučné duo Satyr & Frost vydalo po pětileté pauze od kritikou spíše střízlivě přijaté fošny „The Age of Nero“, nabírala vysokých obrátek s každou zprávou či fotografií ze studia. SATYRICON jsou jednoduše mou srdcovkou, všechny desky uctívám, ač u již zmiňované z roku 2008 jsem některé skladby docenil až postupem několika let.

Ihned na začátek je nutno vyřknout malé upozornění, nebo spíše doporučení: Neočekávejte od „Satyricon“ něco ve stylu legendárních desek „Nemesis Divina“ nebo „Rebel Extravaganza“. I přesto, že by se něco takového i dalo očekávat po některých Satyrových výrocích k novince. SATYRICON už pravý black metal nechali někde za sebou a pokud neuznáváte jejich novější tvorbu, „Satyricon“ Vás s největší pravděpodobností nepotěší.

Než nastal den S, tedy 9. září 2013, kdy Roadrunner Records vypustili osmou studiovku SATYRICON na evropské pulty, měli jsme možnost si udělat alespoň malý obrázek o směřování dvojice pomocí skladby „Our World, it Rumbles Tonight“. Vybavuji si, když jsem ji poprvé poslouchal, že se mi v hlavě rodily myšlenky o zklamání roku… a pokračovalo to i jejími dalšími poslechy. Nedokázal jsem ve skladbě najít nic, čeho se chytit, výrazný motiv, díky němuž bych předešel skepsi ohledně chystaného alba…

… a tak jsem k prvému poslechu celé fošny přistupoval s řádnými pochybami. Brány „Satyricon“ otevírá intro „Voice of Shadows“, které již mohli slyšet návštěvníci letních festivalů, na kterých SATYRICON vystupovali. Intro je majestátní, chybí mu však nějaká gradace, moment, který by zvyšoval očekávání věcí příštích. Pomalu přecházíme k dvojce „Tro og Kraft“, to už je káva jiná. Pomalejší skladba, ve které pouze občas dostávají prostor kopákové rychlopalby mistra Haraldstada a asi nejvýraznějším okamžikem je podmanivá melodie ve slokách v kombinaci s klasickým Satyrovým přednesem v jazyce norském. „Tro og Kraft“ má však i své slabé momenty, především v přechodech do klidnějších akustických pasáží, které zní až násilně. I tak jsem si skladbu od počátku oblíbil.

„Tro og Kraft“ je tak trochu odlišná od všech ostatních kompozic na „Satyricon“. Následuje ji zmiňovaná „Our World, it Rumbles Tonight“, a ačkoliv se mi tomu zpočátku nechtělo věřit, do kontextu celého alba mi zapadá naprosto přirozeně a postupem času jsem se do ní přeci jen dostal. Satyr se zde postaral o zajímavé klávesové podbarvení, které dodává hlavně refrénu na podmanivosti.

V duchu předchozích dvou desek se nesou hlavně „Nocturnal Flare“ či „Ageless Northern Spirit“, z nichž první jmenovaná se svými sólovými výlety dostává až někam k progresivně rockovým vlnám. Pro ty, kdož chtějí zavzpomínat na dravost a syrovost alba „Volcano“, je zde na míru šitá „Walker upon the Wind“, nejdivočejší a nejvzteklejší song na albu. Zběsilý riff ve slokách v kombinaci se Satyrovým o echo okořeněným vokálem a Frostovým klasickým stylem tvoří velice zuřivé kombo.

Skladba „Nekrohaven“, to je zase koncertovka jak bič. Jednoduchá hitovka, chytlavý refrén, vlezlé sólo… Jistě se pohodově zařadí do setlistu mezi další šlágry typu „K.I.N.G.“ či „The Wolfpack“. Předposlední „The Infinity of Time and Space“ je naditá zajímavými nápady, přechody, rozhodně jedna z nejpovedenějších kompozic na albu. V určitých chvílích trochu připomene závěrečnou „Den Siste“ z předchozí řadovky, ačkoliv si dovolím tvrdit, že „Infinity…“ je o něco nápaditější.

Záměrně si téměř na konec nechávám song „Phoenix“ z prostředku alba. Song probíraný snad na všech diskuzích, ve všech komentářích týkajících se nového alba SATYRICON. Song nenáviděný i song milovaný… a především song naprosto atypický pro SATYRICON. Prostor v celé skladbě dostal zpěvák Sivert Høyem, kterého byste na metalových nahrávkách hledali jen stěží. Vokalista prog-rockových MADRUGADA svým hlasem dodal ponuré, přesto však hitové „Phoenix“ na naléhavosti použitím znamenitého čistého vokálu. Jestli fanoušci starých SATYRICON nějakým způsobem přežili zbytek alba, tak „pop“ v případě „Phoenix“ už asi nezkousnou. Asi není divu, nicméně já jsem do něj po několika šancích naprosto pronikl a byl jsem naprosto pohlcen.

Dílo „Satyricon“ je nadobro ukončeno poněkud nezáživným a, řekl bych, i zbytečným outrem v podobě „Natt“. Předešlá „The Infinity of Time and Space“ by jako epilog za celým albem posloužila možná lépe.

Svým posunem mne na novém počinu rozhodně potěšil Satyr, hlavně, co se týče vokálu. Využil několika nových poloh, čímž „Satyricon“ zase o něco obohatil. Frost tentokrát příliš prostoru blast-beatově se vyřádit nedostal, vzhledem k povaze alba je to však přirozené. Na další nahrávce 1349 to, doufám, napraví. Zvukově SATYRICON není co vytknout, syrová produkce desce svědčí, možná chvíli trvá si na ni zvyknout, ale i v tom je krása objevování „Satyricon“.

Deska, která by takto rozdělovala metalovou veřejnost, se v obchodech již nějakou dobu neobjevila. Přiznám se, že i to bylo podnětem k sepsání svého názoru pomocí recenze. SATYRICON na novince sice využívají esencí z předešlých tří alb, přidali však zatím neochutnané koření a eponymní dílo tak dostalo nový rozměr. Teď už zbývá jen čekat na listopadovou zastávku v hlavním městě a tipovat, které pecky z novinky se v setlistu objeví.

Seznam skladeb:
  1. Voice of Shadows
  2. Tro og kraft
  3. Our World, It Rumbles Tonight
  4. Nocturnal Flare
  5. Phoenix
  6. Walker upon the Wind
  7. Nekrohaven
  8. Ageless Northern Spirit
  9. The Infinity of Time and Space
  10. Natt

Čas: 51:26

http://www.satyricon.no/
http://au.roadrunnerrecords.com/artists/satyricon

Zveřejněno: 19. 09. 2013
Přečteno:
2840 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Opat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

25. 09. 2013 13:19 napsal/a immortal
No jo...
já si těch devíti desetin vůbec nevšiml :-))) . Hlavní je jak boduje recenzent a ne nějakej diskuzní umělec :-D . Hele, prej jsou nějaký pochybnosti s tím naším cestováním na Satyricon a za pivní kulturou do Práglu :-) .
25. 09. 2013 08:55 napsal/a Johan
-> Immortal
Johan bodoval, ale to bys musel otevřít celou diskuzi :-)
23. 09. 2013 13:11 napsal/a immortal
No jo...
Tohle oranžovo - růžovej grinder :-) nemůže pochopit a vstřebat :-))) . Hele, mně se Satyricon líbí také a naopak ten pomalej funerální nádech je zajímavej. Watain jsem už také sjel je to dobrý, jinak souhlas s Opatem. Hele Johan nebodoval ne, když není autor recenze ne? App. kdy budou fotky remcale? :-D
22. 09. 2013 21:19 napsal/a Opat
...
Hele, neni jedinej! :D
22. 09. 2013 20:26 napsal/a Coornelus
Watain
Mě taky překvapili, ale nepříjemně. Poslouchám si takhle tu jejich novou nádheru, řikám si na béčkovej black metal docela dobrý, ale pak když začal hrát ten cajdak, tak jsem málem vypěnil. Pak už mě ta deska nebavila ani trochu. Otřesnej zážitek. Johane, kolik si měl knedlíků k snídani, že dáváš Satyricon 9/10? :-)