NECRONOMICON – Rise of the Elder Ones

Symfonie smrti právě začíná. Pohodlně se usaďte. A nemusíte se vůbec bát. Nebude se jednat o žádný nudný večer. Kanadská death metalová kapela NECRONOMICON totiž vzala smrtící kov za jeho zajímavý melodičtější konec. A to velice příjemným způsobem. Ocitnete se totiž v revíru, který jinak zcela patří polským BEHEMOTH nebo HATE. Deska má stejně černou atmosféru jako poslední záseky jejich slavnějších kolegů. Dokonce je nahrána i s podobnou precizností a snahou o dokonalost. To je také jedna z věcí, která mi na albu trošinku vadí. Jsou umně včleňovány i lehké symfonické pasáže, které vás posunou až někam na území řeckých SEPTICFLESH nebo třeba italských FLESHGOD APOCALYPSE (je s nimi ale rozumně a vkusně šetřeno). Máme tak před sebou desku, které po produkční i zvukové stránce nelze vytknout v podstatě nic. Dokonce se nešetřilo i vcelku neotřelými nápady a tak myslím, že příznivcům výše zmiňovaných kapel musí nahrávka dělat jen a jen dobře. Bohužel se v některých momentech nelze ubránit tomu, že některé motivy jsem právě u BEHEMOTH i HATE již někdy slyšel. Dokonce i „vizážově“ se všichni tři pánové stylizují do takové té čisté „blackové image.“

Máte tak opět možnost k nahrávce přistupovat dvojím způsobem. Buď si desku pocitově oblíbíte a doplníte si sbírku cd tohoto „stylu“ nebo jen mávnete rukou a pronesete něco o tom, že i v Kanadě mají svého Nergala (ten hlas je frontmanovi z BEHEMOTH v některých pasážích hodně podobný). To ale nic nemění na tom, že se cd velice dobře poslouchá. Bylo učiněno absolutně vše pro to, aby se deska líbila co nejširšímu publiku. A v tom je pro mě asi největší problém. Pořád zastávám názor, že pořádné death/blackové album má hlavně hodně „bolet,“ lehce šokovat a zanechat v člověku nesmazatelnou hnisající stopu. Jednou věcí mi ale pánové udělali velkou radost. Většinou mívám velký problém s kapelami, které včleňují mezi death blackové běsnění smyčce a varhany. Tady ale musím smeknout klobouk až někam k zemi. Během celé nahrávky jsem nebyl ani jednou rušen a nikdy se mi nestalo, že bych měl chuť tyto „vycpávky“ přetáčet. Perfektně doplňují atmosféru celého obřadu a dokonce se občas otřou i o mé oblíbence NILE.

Vše plyne od začátku do konce v jednom celku jako mořská vlna deroucí se na skalnaté pobřeží. Do nebes vystavěné stěny z kytar, murmur hodný samotného Satana a rytmus splašených koní. Když už máte pocit, že úprk pomalu končí, smete vás další mrazivý riff. Z celé nahrávky dýchá takový zvláštní neklid, který mi alespoň trošku nahrazuje moji touhu po větší špíně. Mám někdy chuť kapelu vzít z té jejich „dokonalé“ pozice a pořádně je vymáchat v bahně nenávisti. Protože právě ve chvílích, kdy nejvíce tlačí a zběsile řádí, mi přijdou nejsilnější. Jedná se přesně o ten druh muziky, který vyžaduje poslech v klidu šerého pokoje, kdy vás nikdo a nic jiného neruší. Přiznám se, že jsem nebyl příliš schopen si vychutnat „Rise of the Elder Ones“ někde jinde, než právě na originálním cd na hi-fi věži. To je samozřejmě jen dobře. Člověk si má udělat na dobrou muziku čas a poslouchat ji v náležitě příjemném prostředí, ne? Jinak by se také dalo říci, že tohle není nahrávka pro prachbídné stahovače muziky, kteří se spokojí s jedním přehráním a ihned vynášejí kritické soudy. Dokonce bych snad doporučil dnes již asi zastaralý způsob poslechu nové muziky, kdy jsme se vydávali na „náslechy“ do prodejny s cd, a tam trávili hodiny se sluchátky na uších a cd v přehrávačích. Měli byste tak záruku, že slyšíte opravdu originální nahrávku.

Nahrávka určitě udělá velkou radost všem, kdo mají rádi desky, na kterých si kapela nechá opravdu záležet, nenechá nic náhodě a vše je dotažené skoro až k dokonalosti. To u mě bohužel chvílemi vše sráží o trošku dolů. Mám raději špinavější věci, a i když uznávám, že se jedná o velice slušný a dalo by se říci i nadstandardní počin, přeci jen občas chybí více té černé duše. Také chvílemi až přílišná podobnost s výše jmenovanými kolegy sráží jinak poctivou a řádně odvedenou práci o stupínek dolů. Nepochybuji vůbec o tom, že si „Rise of the Elder Ones“ své místo na slunci určitě vybuduje. Sice se nejedná o nic, co by mě rozsekalo, ale určitě musím uznat, že se jedná o příjemný poslech. Jen bych občas raději pořádně kopnul do vrtule, než se jen tak líně převaloval. To je ale samozřejmě jen můj úhel pohledu. Schválně, zkuste tohle death/blackové poselství z Kanady sami a uslyšíte. Myslím, že nebudete litovat. Nad hlavami vám zase krouží krkavci a přemýšlejí, jak dlouho to ještě bude trvat, než se stanete jejich potravou. Nenechte je dlouho čekat. Mají hlad. Velmi propracovaná a příjemná deska.

Seznam skladeb:

1. Resurrected
2. The End of Times
3. The Living God (Pharaon of Gods Part II)
4. The Nuclear Chaos
5. From Beyond
6. Rise of the Elder Ones
7. The Valley of the Lost Souls
8. Celestial Being
9. Dark Corners of the Earth
10. The Fallen

Čas: 43:22

Sestava:

• Rick – bicí
• Rob „The Witch“ Tremblay – zpěv, kytara
• Armaros – basa

https://www.facebook.com/NecronomiconMetal
http://www.reverbnation.com/necronomiconmetal
http://www.season-of-mist.com/