Válka je svinstvo. To vám řekne na potkání úplně každý. Lidé mají tento názor v povědomí a všichni s ním víceméně souhlasí. Jenže jak z historie víme, přesto se náš druh plánovaně a s nadšením vybíjí neustále mezi sebou. Ví to i dánští death metalisté PANZERCHRIST. Ti již od roku 1993 přicházejí víceméně v pravidelných intervalech s alby, kde jsou témata týkající se války rozebírána a popisována. Jednalo se vždy o směs death metalových a blackových motivů různě protkanými úryvky z válečných filmů apod. Letos se kapela lehce odvázala a zaslechnete i klasický melodický death metal. Ten ale vklouzne na desku jen občas. Zato tam nadělá vždy pěknou paseku. Přijde mi, že je tam vždy vtěsnán až příliš násilně, jakoby chtěli být PANZERCHRIST za každou cenu „progresivní“. Dalším problémem jsou výše zmíněné vsuvky mezi jednotlivými songy. Již mnohokrát použitý záznam pochodu vojska s rozkazy k boji bych ještě skousl, ale co proboha ten zastřelený pes? Ocitáme se tak na hranici trapnosti, kterou ocení snad jen příznivci military, kteří uléhají do postelí večer v maskáčích a s maketou samopalu.
PANZERCHRIST nikdy nedosáhli svými alby své kolegy zabývající se válečnou tématikou, jako jsou HAIL OF BULLETS nebo BOLT THROWER, ale vždy jsem si byl schopen na jejich deskách nalézt pár vcelku povedených songů, ke kterým jsem se rád vracel. Je tomu tak i tentokrát. Jsem sice chvílemi skoro alergický na ten průměrný a nevkusně použitý melodický death metal, ale přesto se najde pár blackově laděných kousků, kdy jsem chycen a vtažen do děje Sedmé ofenzívy. Dokonce si užívám i ty krásně vyvedené klasické deathové sypačky. Nesedí mi zpěvák. Søren (ten je spolu s kytaristou Petersnem novou krví v kapele) používá snad jen dvě polohy hlasu a tak mám někdy vůbec problém rozeznat některé motivy od sebe. Na to, že se jedná o protřelou a zkušenou kapelu, nelíbí se mi příliš ani zvuk celé desky. Na extrémní styly to málo řeže a na melodičtější počiny je to zase příliš nevýrazné. Vše mi přijde jako ušité horkou jehlou, jakoby měli PANZERCHRIST na krku nůž s tím, že musí do nějakého data dodat požadovanou stopáž muziky.
Nevím, jestli je to příchodem nových členů kapely nebo jen tou pro mě zcela zbytečnou snahou posunout celou kapelu trošku někam jinam, ale současná podoba PANZERCHRIST mi není vůbec po chuti. Připomíná mi jídlo podávané v továrních kantýnách. Bez výrazu, bez chuti, bez nadšení. Je to jen jakési plnidlo, které sice plní svoji funkci k zahnání hladu, ale žádnou radost vám neudělá. Přijde mi tak, že místo pravé válečné vřavy zažívám spíše „hraní“ si na vojáky, které tak často vidíme u některých příznivců uniforem v dobách míru. To utrpení, strach, nářek raněných a beznaděj bojišť tam jednoduše necítím. Místo toho si přijdu spíš jako na srazu postarších civilistů, kteří „namachrovaně“ vzpomínají na doby, kdy museli na vojně dělat donekonečna rajóny. Desce absolutně chybí jakákoliv syrovost, pnutí, či dokonce náboj. Kapela, u které jsem vždy s napětím očekával nový zásek, mě jedním slovem zklamala. Je sice pravda, že i minulá alba jsem netočil ve svém přehrávači příliš často, ale tentokrát zapůjčené cd s chutí vrátím a nebudu ho chtít již nikdy slyšet.
Pořád se samozřejmě jedná o desku, která v určitých momentech vypluje z toho bahna průměru jako vcelku povedený tank na obalu, ale pak zase ihned zaboří svoji hlaveň přímo do země. Muzika, ze které má mrazit v zádech, jen občas polechtá a chvílemi se bohužel musím i smát. Nevadí mi ani tolik, že na tom nejsou instrumentálně PANZERCHRIST bůhví jak dobře, štve mě ale, že „7th Offensive“ je absolutně bez jakéhokoliv výrazu. Deska kolem mě proběhla bez toho, aniž bych si do budoucna cokoliv pamatoval. Těch pár chvilek, které mě vytrhnou z té šedi, to nevytrhne. Hodnotím tak spíše ze staré známosti a alespoň za těch pár střípků přivezených z bojiště. Očekával jsem pohlednici z války, nad kterou budu napjatě sedět a místo toho jsem dostal pozvánku od klubu příznivců vojenství na víkendový pobyt v improvizovaném táboře. Bude se pít a donekonečna vyprávět o tom, co by, kdyby. Když by nás pak někdo zavolal do opravdového boje, půlka by zvracela strachem již při prvním povelu. Příště to bude ještě o jeden bod níže.
Seznam skladeb:
- Panzer the 7th Offensive
- Foreign Fields
- In the Name of Massacration
- Stronghold of Hill 666
- Dogger Dead
- Mass Attack of the Lychantrope Legion
- Kill for Revenge
- Drone Killing
- Napalm Alarm
- Pig Parade
Čas: 38:50
Sestava:
- Panzergeneral – basa
- Søren Tintin Lønholdt - zpěv
- Nils Petersen - kytara
- Simon Schilling - bicí
https://www.facebook.com/panzerchristofficial
http://www.panzerchrist.org/
http://www.last.fm/music/Panzerchrist
http://www.listenable.net/
