Kdesi v Rusku, přesněji řečeno v severozápadním Rusku hned za polárním kruhem se nachází město Murmansk a přesně na tomto místě se začíná psát od roku 1995 historie OLD WAINDS. CD „Where the snows are never gone…“ není novým matriálem, který by fanoušci neměli dávno tisíckrát přehraný, ale jedná se o remaster jejich alba z roku 1997, které vyšlo původně na magnetofonové pásce. V té době neslo jejich dílo název „Zdes Nikogda Ne Skhodyat Snega“. Poté vyšlo asi docela utajeně v několika reedicích a až patnácti letech si můžeme konečně vložit do přehrávače kotouč těchto synů cara a vychutnávat si zvuk v nádherné digitální podobě. Cha! To by se líbilo možná tak disco děckám, ne pravým blackmetalovým posluchačům. OLD WAINDS sice nechali převést svou hudbu na jiné médium, ale ze svého špinavě-chladného zvuku neslevili ani o píď. Proto se na vás hned po spuštění vyvalí nejprve zvuk syntezátorů, který hraje úlohu intra, aby se přirozeně přelil do tónů první skladby se skučením větru v pozadí.
„Where the snows are never gone…“ je úchvatnou přehlídkou syrovosti a absolutní odevzdání se prázdnotě ve vlastním nitru. Songy pojednávají především o pohanství, přírodě a její síle. Rytmus bicích je docela proměnlivý, ale především se jedná o klasické sypačky podporované probublávající basou, která se mnohdy pod nánosem kytar doslova ztrácí.
Zvuk mnohdy zakolísá, přesně tak, jak to známe z kazet. Ale co, jde přece o full nahrávku z doby, kdy ještě většina černokněžníků hledala true black metal. Pro ty, kteří mají něco naposloucháno a pohybují se v končinách metalu pekelným plamenem milovaným, můžu napsat, že tito Rusové se pohybují v typickém švédském blacku á la MARDUK. Rozdíl je jen v tom, že hudba OLD WAINDS není nijaká exhibice dokonalosti a technické propracovanosti, ale dravost, která se do vás zakousne hned při první skladbě a až vás sedmkrát přežvýká a pořádně poválí, tak vás opět vyplivne se svého chřtánu. Jen osmá a tím pádem poslední skladba se stopáží osm minut nám dává chvíli oddechnout při opakujícím se rytmu, který prvních pár minut jen zřídka narušuje šepot a recitace. Pak se hudba převalí jako velká voda a jede se až do konce opět ve vysokých otáčkách. Právě tato skladba působí nejlíp jako soundtrack k prohlídce obalu, v němž najdeme všechny texty jak v ruštině, tak v angličtině.
Necelých čtyřicet minut, při kterých vás od divoce skřehotavého zpěvu začnou mrazem pálit i konečky prstů, uteče jako voda a vy na sobě ucítíte tíhu černého kovu stejně tak, jako v době, kdy tato nahrávka vznikla. Pro sběratele jistě bude „Where the snows are never gone…“ příjemným doplněním jejich sbírky, ale většina si nejspíš počká na další řadové album. Protože je tato nahrávka poplatná době svého vzniku a tím se vymyká dnešním hudebním měřítkům, přizpůsobuji bodování roku 1997 a proto dávám osmičku.
Seznam skladeb:
Čas: 37:45
Sestava:
https://myspace.com/oldwainds
https://www.facebook.com/OldWainds?fref=ts
„Where the snows are never gone…“ je úchvatnou přehlídkou syrovosti a absolutní odevzdání se prázdnotě ve vlastním nitru. Songy pojednávají především o pohanství, přírodě a její síle. Rytmus bicích je docela proměnlivý, ale především se jedná o klasické sypačky podporované probublávající basou, která se mnohdy pod nánosem kytar doslova ztrácí.
Zvuk mnohdy zakolísá, přesně tak, jak to známe z kazet. Ale co, jde přece o full nahrávku z doby, kdy ještě většina černokněžníků hledala true black metal. Pro ty, kteří mají něco naposloucháno a pohybují se v končinách metalu pekelným plamenem milovaným, můžu napsat, že tito Rusové se pohybují v typickém švédském blacku á la MARDUK. Rozdíl je jen v tom, že hudba OLD WAINDS není nijaká exhibice dokonalosti a technické propracovanosti, ale dravost, která se do vás zakousne hned při první skladbě a až vás sedmkrát přežvýká a pořádně poválí, tak vás opět vyplivne se svého chřtánu. Jen osmá a tím pádem poslední skladba se stopáží osm minut nám dává chvíli oddechnout při opakujícím se rytmu, který prvních pár minut jen zřídka narušuje šepot a recitace. Pak se hudba převalí jako velká voda a jede se až do konce opět ve vysokých otáčkách. Právě tato skladba působí nejlíp jako soundtrack k prohlídce obalu, v němž najdeme všechny texty jak v ruštině, tak v angličtině.
Necelých čtyřicet minut, při kterých vás od divoce skřehotavého zpěvu začnou mrazem pálit i konečky prstů, uteče jako voda a vy na sobě ucítíte tíhu černého kovu stejně tak, jako v době, kdy tato nahrávka vznikla. Pro sběratele jistě bude „Where the snows are never gone…“ příjemným doplněním jejich sbírky, ale většina si nejspíš počká na další řadové album. Protože je tato nahrávka poplatná době svého vzniku a tím se vymyká dnešním hudebním měřítkům, přizpůsobuji bodování roku 1997 a proto dávám osmičku.
Seznam skladeb:
- Unholy Nordland Fire
- Winter Warriors
- Gods Gazing from Beyond
- Eternal Wanderer of Winter Nights
- Where the Snows are Never Gone
- At the Gates of Frosty Mountains
- Guardians of the Icy Kingdom
- Cold Mourning of the Pale Moon
Čas: 37:45
Sestava:
- Kull – kytara, zpěv
- Kholdogor – basová kytara, zpěv
- Morok – kytara
- Izbor – bicí
https://myspace.com/oldwainds
https://www.facebook.com/OldWainds?fref=ts
