Vážně netuším, jak se do redakce tehdy toto promo CD zatoulalo (vlastně tuším, nejspíše v tom bude mít prsty kdysi-dávno redakční kolega Fred), jelikož deathcore, navíc v podstatě čistokrevný, rozhodně není žánrem, s nímž by se čtenář Fobia zine měl možnost nějak častěji setkávat. V podstatě se postoj k tomuto stylu z řad mnoha dřívějších (a nejspíše i současných) redaktorů dá označit za minimálně vlažný.
Mně samotnému deathcore nikdy nic neříkal a jediná kapela z tohoto ranku, která mne skutečně něčím zaujala (kromě obligátních ALL SHALL PERISH, ale to už je dnes klasika), jsou američtí PERSAEUS, jenže ti dle mého názoru hrají, co do techniky a brutality oproti zbytku žánrového pelotonu úplně jinou ligu - a to nejen díky neskutečnému sound engineeringu Alexe z WHITECHAPEL.
I přes hudební předsudky je třeba k debutu této havlíčko-brodské smečky přistoupit s otevřenou myslí, zvláště poté, co deathcoreový trend ze světa pomalu vyprchal, takže již dále není třeba NOOSTRAK vinit z nějakého kalkulu, jelikož nyní je to již stejně pasé a je možno se soustředit na kvalitu hudební náplně samotné. Ta je samozřejmě poplatná době svého vzniku. Tehdy bylo v módě vytvářet sypavým death metalovým základem podbarvované kytarové sekačky, zhusta podporované kytarovými sweepy.
Příznivci metalu tehdy tvrdili, že sweepy jsou v deathcoreové tvorbě jednoduše proto, že tamější kytaristé v podstatě neumí hrát a tyto postupy jsou jednoduchým zaplácnutím hluchého místa, stejně jako povinné breakdowny, jichž je žánr rovněž plný.
NOOSTRAK pak jedou nejpřímější možnou hudební cestou s tím, že kromě klasických "lopat" a breaků dokáží do hudby přimíchat poměrně značnou porci disharmonie, známé od energií překypujících smeček typu CEPHALIC CARNAGE. Zde se promítla láska k death metalu v největší možné míře, bohužel jinak se pětice nechává strhnout do klasických atributů žánru, které již v jeho vrcholném období byly strašlivými klišé. Tedy všechny ty zastavovačky, nucené breaky, sekačky odnikud nikam a roztroušené vokály (kam to padne, tam to padne) jsou v tvorbě NOOSTRAK přítomny v míře větší, než hojné.
Berte, nebo nechte být, takhle jednoduše deathcore funguje. Jenže po stránce formální vlastně k tvorbě nemám nějakých velkých výhrad. Je to z hlediska metalisty nuda? Jistě, ale pro metalistu toto album nahráváno nebylo. Je zvuk studenější, mechaničtější? Je - a je to tak správně. Na druhou stranu, když jsem na počátku nakousl ty PERSAEUS, rozhodně bych do budoucna zapracoval na obasovanějším zvuku, jenž deathcoru nasazuje ty správné koule, rovněž vokály mi přijdou trošičku nesoustředěné a dikce místy pokulhává. Opět prostor ke zlepšení.
Dost kritiky - co příjemně potěší tuzemské fans je skutečnost, že si někdo dal tu práci a do bookletu dodal i do naší mateřštiny přeložené texty, což je, vzhledem k tomu, že NOOSTRAK nejspíše cílili především na tuzemské fans (nedělám si iluze, že se v době vydání kotouče chtěli nějak více prosadit v zahraničí, vzhledem k onomu průjmu stejně znějících trendy kapel), smečka určitě umí hrát a v rámci žánru předvádí v podstatě to lepší, byť ze standardu vybočuje jen nerada. Otázka zní, co bude s další nahrávkou vzhledem k tomu, že mezitím se stihl narodit a zemřít další trendy žánr (ukazuji na tebe, djente jeden) a po deathcoru nezdechne ani pes.
To už ovšem není otázka na mě a jsem si jist, že pánové si najdou cestu, která snad tentokrát bude jen jejich. Pro fanoušky drsnějšího pojetí deathcoru s jasnými death metalovými vlivy je Human Tragedies Every Day kvalitní nahrávkou, kterou bohužel dostihly okolnosti jejího vzniku. Ovšem proti gustu žádný dišputát a pro fanoušky žánru i po tom roce mohu spíše doporučit, byť do příště určitě vylepšit hlavně plochý, tupý zvuk - ať to má grády.
Čas: 23:48
Seznam skladeb:
http://bandzone.cz/noostrak
Mně samotnému deathcore nikdy nic neříkal a jediná kapela z tohoto ranku, která mne skutečně něčím zaujala (kromě obligátních ALL SHALL PERISH, ale to už je dnes klasika), jsou američtí PERSAEUS, jenže ti dle mého názoru hrají, co do techniky a brutality oproti zbytku žánrového pelotonu úplně jinou ligu - a to nejen díky neskutečnému sound engineeringu Alexe z WHITECHAPEL.
I přes hudební předsudky je třeba k debutu této havlíčko-brodské smečky přistoupit s otevřenou myslí, zvláště poté, co deathcoreový trend ze světa pomalu vyprchal, takže již dále není třeba NOOSTRAK vinit z nějakého kalkulu, jelikož nyní je to již stejně pasé a je možno se soustředit na kvalitu hudební náplně samotné. Ta je samozřejmě poplatná době svého vzniku. Tehdy bylo v módě vytvářet sypavým death metalovým základem podbarvované kytarové sekačky, zhusta podporované kytarovými sweepy.
Příznivci metalu tehdy tvrdili, že sweepy jsou v deathcoreové tvorbě jednoduše proto, že tamější kytaristé v podstatě neumí hrát a tyto postupy jsou jednoduchým zaplácnutím hluchého místa, stejně jako povinné breakdowny, jichž je žánr rovněž plný.
NOOSTRAK pak jedou nejpřímější možnou hudební cestou s tím, že kromě klasických "lopat" a breaků dokáží do hudby přimíchat poměrně značnou porci disharmonie, známé od energií překypujících smeček typu CEPHALIC CARNAGE. Zde se promítla láska k death metalu v největší možné míře, bohužel jinak se pětice nechává strhnout do klasických atributů žánru, které již v jeho vrcholném období byly strašlivými klišé. Tedy všechny ty zastavovačky, nucené breaky, sekačky odnikud nikam a roztroušené vokály (kam to padne, tam to padne) jsou v tvorbě NOOSTRAK přítomny v míře větší, než hojné.
Berte, nebo nechte být, takhle jednoduše deathcore funguje. Jenže po stránce formální vlastně k tvorbě nemám nějakých velkých výhrad. Je to z hlediska metalisty nuda? Jistě, ale pro metalistu toto album nahráváno nebylo. Je zvuk studenější, mechaničtější? Je - a je to tak správně. Na druhou stranu, když jsem na počátku nakousl ty PERSAEUS, rozhodně bych do budoucna zapracoval na obasovanějším zvuku, jenž deathcoru nasazuje ty správné koule, rovněž vokály mi přijdou trošičku nesoustředěné a dikce místy pokulhává. Opět prostor ke zlepšení.
Dost kritiky - co příjemně potěší tuzemské fans je skutečnost, že si někdo dal tu práci a do bookletu dodal i do naší mateřštiny přeložené texty, což je, vzhledem k tomu, že NOOSTRAK nejspíše cílili především na tuzemské fans (nedělám si iluze, že se v době vydání kotouče chtěli nějak více prosadit v zahraničí, vzhledem k onomu průjmu stejně znějících trendy kapel), smečka určitě umí hrát a v rámci žánru předvádí v podstatě to lepší, byť ze standardu vybočuje jen nerada. Otázka zní, co bude s další nahrávkou vzhledem k tomu, že mezitím se stihl narodit a zemřít další trendy žánr (ukazuji na tebe, djente jeden) a po deathcoru nezdechne ani pes.
To už ovšem není otázka na mě a jsem si jist, že pánové si najdou cestu, která snad tentokrát bude jen jejich. Pro fanoušky drsnějšího pojetí deathcoru s jasnými death metalovými vlivy je Human Tragedies Every Day kvalitní nahrávkou, kterou bohužel dostihly okolnosti jejího vzniku. Ovšem proti gustu žádný dišputát a pro fanoušky žánru i po tom roce mohu spíše doporučit, byť do příště určitě vylepšit hlavně plochý, tupý zvuk - ať to má grády.
Čas: 23:48
Seznam skladeb:
- Human Tragedies...
- UnEarthing the Warped Frames
- A Foe of the Flesh
- And the Abyss Stood Mute
- Within the Felon Endearment
- Beneath the Throes of Sleep
- The Bonds
- ...Every Day
http://bandzone.cz/noostrak
