Po pořádném seknutí mačetou vám zůstane otevřená rána, která nejde zacelit. Tenhle původně zemědělský nástroj je čím dál tím častěji místo poklidného používání začleňován spíše mezi zbraně. Není divu. Je ostrý jako břitva, lehce se s ním manipuluje a tak je veškerá „práce“ velice snadná. Znáte to, když uslyšíte nějakou desku, která vás od prvního úryvku zaujme natolik, že jí jednoduše propadnete tak, že se nedovedete soustředit na nic jiného? Pořád nějak podvědomě vše směřujete k tomu, abyste byli s cd někde v klidu sami? Já měl tento zážitek u letošního cd "Ruin" od španělských legend MACHETAZO, které mi rozčíslo pěšinku poprvé někdy před měsícem. Nejdříve jsem si jen tak promnul údivem oči a říkal si, že se k této nahrávce určitě vrátím. Když konečně přišel originální nosič domů, ta rána, způsobená prvním zásahem mačety, začala zase pomalu mokvat. Opět jsem se nechal unést jejich velmi nakažlivým death/grindem. Nejedná se samozřejmě o žádné nováčky, kapela již mnohokrát od svého vzniku v roce 1994 dokázala, že v podstatě snad ani nedokáže nahrát špatné album. To, co ale předvedli letos, mě ranilo natolik, že šla na dlouhou dobu veškerá ostatní muzika stranou. Obzvláště na ty chvilky strávené s jejich muzikou při večerních projížďkách na kole zešeřelým lesem budu ještě dlouho vzpomínat.
MACHETAZO dovedou skloubit dynamické nářezové pasáže s poklidnými, až doomovými chvilkami jako nikdo jiný. Chvílemi se pohybují až někde v hájemství mých oblíbených AUTOPSY (Chris Reifert jim dokonce vytvořil logo) a hrají si s náladami takovým způsobem, že jednou vám skáčou nadšením nohy, aniž byste o tom sami věděli a pak najednou zjistíte, že stojíte, koukáte do noční krajiny, pod vámi tepe světly ozářené město a vy jen v zahloubání přemýšlíte, co jednou přijde po smrti. Ty změny tempa jsem nebyl nikdy schopen snad ani postřehnout. Vše je natolik upřímné (jak já tohle slovo, které dřív znamenalo úplně něco jiného, nemám rád, ale jiné mě nenapadá), uvolňující a zároveň neklidné, že jsem se občas dostával až do prazvláštního transu, který je člověk schopen prožít snad jen s výtečnou muzikou. A to přesto, že texty jsou ve španělštině (ale vůbec to nevadí, protože ta horrorová témata pochopíte snad v pár prvních vteřinách). Za zmínku pak určitě stojí poslední song s názvem "Ruins". Osm a půl minuty dlouhá instrumentální skladba, při které mě obestírají představy, že někde kolem mě vstávají mrtví z hrobu. A jestliže dříve bylo na jejich deskách více grindu, tentokrát posunuli svoji tvorbu více ke starému death metalu (což mi dělá samozřejmě velmi dobře).
Někdy zazní ozvěny jak vystřižené z kapel IMPETIGO, BRUTAL TRUTH, pak to náhle švédsky zachřestí ve stylu ENTOMBED, NIHILIST či starých DISMEMBER a nakonec se můžete připravit na pořádně a pečlivě připravenou goreovou pitvu ve stylu AUTOPSY. Pokud už zazní grind, je dávkován s citem a v umírněných dávkách tak, aby byla posluchači spíše předložena pořádně zacílená smršť, než „zbytečné“ a u jiných kapel kolikrát nudně opakující se motivy. A tak vám můžu garantovat, že pokud jste příznivci tvrdší muziky a máte již nějakou tu desku naposlouchanou, budete pravděpodobně smeteni jako já. Tolik syrovosti, chorobného „murmuru“ a upřímného (zase to proklaté slovo) vyznání smrti letos asi už neuslyšíte. Tohle není nějaká „přeprodukovaná“ deska s hektolitry falešné krve. Tady se opravdu krvácí, rány zůstávají navěky otevřené a pokud jste ještě nebyli tímto španělským streptokokem zasaženi, dejte si na něj pozor. Jinak vám totiž tenhle nevyléčitelný bacil bude kolovat v krvi již po celý život. Album vyšlo u českých DOOMENTIA RECORDS a tak je pro nás, české fanoušky, velice dobře dostupné. Deska je i na vinylu (ale co mám informace, tak je snad již vyprodán). Co se týče obalu, zvuku, produkce apod., není si nač stěžovat. Vše je, jak má být a cokoliv, co by chtěl někdo měnit, by jen narušilo nahrávku jako celek.
Dlouho jsem přemýšlel, jak se vlastně dají takováto alba hodnotit. Měl bych se vlastně teď oprostit od jakýkoliv osobních prožitků s albem spojených a jen suše hodnotit. To mi ale nejde přes pusu (v tomto případě tedy přes klávesnici). Jsem deskou neustále příliš pohlcen. Zkoušel jsem sice na chvilku s poslechem přestat, ale nejde to. Vždycky se po čase musím vrátit a jednoduše si vše narvat pod tlakem do hlavy. Samozřejmě podvědomě vím, že je to jen „obyčejný death/grind s doomovou náladou“, ale pro mou maličkost dnes moc znamená. Ta rána po mačetě se už nikdy asi nezahojí a bude se vracet s dalším krvácením, jako se ozývají staré zlomeniny při změnách počasí. A protože nějaké číslo dolů pod recenzi musím napsat, zvěčnil jsem ho tam. Sám ale ve skrytu duše vím, že tady nějaké body a hodnocení pro mě nic neznamenají. Deska ostrá jako samotný název kapely. Syrová, mokvající rána, která se již nikdy nezahojí. Bolavá, extrémní muzika s níž není lehké žít, ale musíte se k ní stále vracet. Smrt na chvilku převlečená ve shluk riffů sekajících ostře kolem sebe. Takhle si představuji přechod do země stínů. Jsem moc rád, že jsem u toho mohl být!
Seznam skladeb:
- Horca
- Ectoplasma
- Aparición
- Espectro
- Revientas
- Fauces
- Tinieblas/Ritual
- Tanatorio
- Desenterrado
- Mazmorra
- Desfigurado
- Tétrico
- Ruinas
Čas: 39:00
Sestava:
- J.M. Dopico – bicí, zpěv
- Roberto Bustabad – kytara, basa
https://www.facebook.com/OfficialMACHETAZO?ref=ts
http://www.machetazo.org/
http://www.myspace.com/bandamachetazo
http://www.reverbnation.com/machetazo666
http://www.doomentia.com/
