Slovenské těleso DISLOYAL brázdí vody atmosférického black metalu s přídavky deathu a experimentálního metalu už notnou řádku let. Přesněji řečeno někdy od roku 1992. Rok jejich vzniku je docela pochopitelný, protože v těchto letech se většina vznikajících kapel snažila do své hudby začlenit co nejvíce nadpřirozena s příchutí temných tónů, navazující tu správně okultní atmosféru. Pravda, to co nám dnes DISLOYAL předkládají na desce „Nineth Gate“ není to, co hrávali na začátku devadesátých let, ale jde o přirozený vývoj jejich hudby, na který měly nejspíš vliv i časté personální změny, které trvají takřka do dnešních dnů. O DISLOYAL se dá napsat, že jsou skoro nekoncertní kapelou (poslední koncert proběhl v roce2003) a jen zřídka vydá nějaké to cd, aby zčeřila stojaté vody okolo jejich jména. Poslední pomyslné vlnobití nastalo v roce 2012 v podobě tohoto alba a nutno dodat, že nejde jen tak o nějaké pohupování staré bárky na moři, ale o pořádné peřeje, které vtáhnou váš raft po točitých spirálách jejich spletité hudby plné kudrlinek až do samotné podstaty jejich názvu a odevzdanosti tomu, co dělají.
Protože jde především o navození atmosféry, nesmí v rozsáhlých skladbách trvajících často i víc než osm minut chybět dostatečný prostor pro klávesy, které všechno příjemně podkreslují, a i když jsou samostatně slyšet jen zřídka, tak mozku je jasné, že tam někde jsou, a že je jich tam spousta. Kdyby DISLOYAL vyřadili klávesy, určitě by nešlo o nic tragického, protože by jejich songy byly stále dobře poslouchatelné. Jen syrovější a obnažené až na kost, ale protože jsou klávesy tam, kde mají být, je jejich muzika rozmanitější a dostává nový rozměr, do kterého je všechna ta kytarovo – rytmická sekce s noblesou zabalena tak, aby i posluchač libující si v lehčích odnožích rockové, potažmo metalové muziky, nebyl tou dravostí odpuzen.
Nejedná se o hudbu, kde by šlo o zběsilý náhul od první do poslední minuty. Je nutno dodat, že album „Nineth Gate“ je do první poloviny napěchované energií a dynamikou, která se začne pozvolna objevovat s ubíhajícími minutami a u čtvrtého kousku s názvem „Born to Start the Hell“ vygraduje a na mocných vlnách nás unese do první a pak i do druhé části nekonečného snu, kde se všechno topí v neprostupném kytarovém rytmu za přispění skvěle zvládnutého bubenického vystupování. I když si kytary kouzlí melodie a často odplouvají prozkoumávat neznámé dálky v podobě sól. A vlastně vše je v tu chvíli proměnlivé, tak je tu stále rytmická sekce, která drží vše pohromadě a ukazuje daný směr, na který se mohou bloudivé kytary vždy spolehnout, že je dovedou do zdárného konce jejich divokých plaveb.
Po tomto vrcholu celého cd zbývají do konce ještě tři kusy. I když je „Damned“ místy proklatě rychle proudící vodou, ve které muzikanti jedou na plné obrátky, tak mám pocit, že všechno to, na co nás připravily předešlé skladby, odplouvá na vlnkách vzdalujícího se moře v odlivu. „Bathory“ part jedna i dvě mi pak přijdou jako terapie po náročném poslechu, což tomuto cd odpovídá; jejím úkolem je i natažení celého cd a přemístění posluchače do úplně jiných sfér, ve kterých se já osobně, po tak dlouhé desce, necítím úplně v pohodě a mám chuť to celé ukončit dřív, než to samo skončí.
„Nineth Gate“ není deska pro každého. Ten, kdo hledá nakopávající hudbu po náročném dnu a potřebuje dobít během chvilky baterky, ten ať se tomuto albu raději vyhne. Naopak ten, kdo má čas se zastavit, pohodlně se usadit a naslouchat dlouhým tónům a melodiím, jejichž konce se zdají být v nedohlednu, ať klidně vstoupí a nechá se unášet. Pak po více než padesáti minutách pochopí, co vlastně chtěli muzikanti tímto cd říct. Jen nevím, kolik posluchačů v dnešní době plné stahování hudby a její nadprodukcí sáhne po tomto možná už brzy vývozním artiklu našich východních sousedů. I když nejsem posluchačem zrovna tohoto stylu hudby, musím uznat, že roky hraní a hudebních idejí jsou na výsledku znát. Navíc nikdy není od věci trochu zpomalit a zaposlouchat se víc, než jen povrchově, či pro zábavu do něčeho, co má jasnou tvář pod povrchem. Proto dávám osm bodů.
Seznam skladeb:
Čas: 57:47
Sestava:
http://www.disloyal.sk/
http://www.myspace.com/disloyal/
Protože jde především o navození atmosféry, nesmí v rozsáhlých skladbách trvajících často i víc než osm minut chybět dostatečný prostor pro klávesy, které všechno příjemně podkreslují, a i když jsou samostatně slyšet jen zřídka, tak mozku je jasné, že tam někde jsou, a že je jich tam spousta. Kdyby DISLOYAL vyřadili klávesy, určitě by nešlo o nic tragického, protože by jejich songy byly stále dobře poslouchatelné. Jen syrovější a obnažené až na kost, ale protože jsou klávesy tam, kde mají být, je jejich muzika rozmanitější a dostává nový rozměr, do kterého je všechna ta kytarovo – rytmická sekce s noblesou zabalena tak, aby i posluchač libující si v lehčích odnožích rockové, potažmo metalové muziky, nebyl tou dravostí odpuzen.
Nejedná se o hudbu, kde by šlo o zběsilý náhul od první do poslední minuty. Je nutno dodat, že album „Nineth Gate“ je do první poloviny napěchované energií a dynamikou, která se začne pozvolna objevovat s ubíhajícími minutami a u čtvrtého kousku s názvem „Born to Start the Hell“ vygraduje a na mocných vlnách nás unese do první a pak i do druhé části nekonečného snu, kde se všechno topí v neprostupném kytarovém rytmu za přispění skvěle zvládnutého bubenického vystupování. I když si kytary kouzlí melodie a často odplouvají prozkoumávat neznámé dálky v podobě sól. A vlastně vše je v tu chvíli proměnlivé, tak je tu stále rytmická sekce, která drží vše pohromadě a ukazuje daný směr, na který se mohou bloudivé kytary vždy spolehnout, že je dovedou do zdárného konce jejich divokých plaveb.
Po tomto vrcholu celého cd zbývají do konce ještě tři kusy. I když je „Damned“ místy proklatě rychle proudící vodou, ve které muzikanti jedou na plné obrátky, tak mám pocit, že všechno to, na co nás připravily předešlé skladby, odplouvá na vlnkách vzdalujícího se moře v odlivu. „Bathory“ part jedna i dvě mi pak přijdou jako terapie po náročném poslechu, což tomuto cd odpovídá; jejím úkolem je i natažení celého cd a přemístění posluchače do úplně jiných sfér, ve kterých se já osobně, po tak dlouhé desce, necítím úplně v pohodě a mám chuť to celé ukončit dřív, než to samo skončí.
„Nineth Gate“ není deska pro každého. Ten, kdo hledá nakopávající hudbu po náročném dnu a potřebuje dobít během chvilky baterky, ten ať se tomuto albu raději vyhne. Naopak ten, kdo má čas se zastavit, pohodlně se usadit a naslouchat dlouhým tónům a melodiím, jejichž konce se zdají být v nedohlednu, ať klidně vstoupí a nechá se unášet. Pak po více než padesáti minutách pochopí, co vlastně chtěli muzikanti tímto cd říct. Jen nevím, kolik posluchačů v dnešní době plné stahování hudby a její nadprodukcí sáhne po tomto možná už brzy vývozním artiklu našich východních sousedů. I když nejsem posluchačem zrovna tohoto stylu hudby, musím uznat, že roky hraní a hudebních idejí jsou na výsledku znát. Navíc nikdy není od věci trochu zpomalit a zaposlouchat se víc, než jen povrchově, či pro zábavu do něčeho, co má jasnou tvář pod povrchem. Proto dávám osm bodů.
Seznam skladeb:
- To the Kingdom of Shadows
- The Mysteries – part1. Relevation
- The Mysteries – part 2. Confusion
- Born to Start the Hell
- Endless Dream – part 1. Return to Memories
- Endless Dream – part 2. Awaking
- Damned
- Bathory – part1. Unspoken
- Bathory – part2. Wrong Side
Čas: 57:47
Sestava:
- Komora - kytara, zpěv
- Blasfer – kytara
- Zuja – klávesy, zpěv
- Jan – bicí
- Martin – basa
- Emil – zpěv
http://www.disloyal.sk/
http://www.myspace.com/disloyal/
