Asmodeus

NIMBRETHIL – Res Adversae CD-R 2013, vlastní náklad

Název kapely NIMBRETHIL ve mně před prvním poslechem vyvolával asociace směrem k black metalovému zlu, ale minimálně díky růžové barvě použité na obalu, mi něco našeptávalo, že to vše může být i jinak. Pletl jsem se hned ve více bodech. NIMBRETHIL není kapela, je to totiž one man projekt Tomáše Svobody a hudba, jakou se prezentuje, black metalovou vichřicí rozhodně není.

Po domácku udělané CD-R „Res Adversae“, je svébytnou a poměrně nelehko stravitelnou záležitostí. Prim hrají klávesové plochy, které často doplňuje zvuk kytary, a různé ambientní zvuky. Zaslechnout lze tekoucí vodu, kvákání žab, ruch ulice atd. Klávesy jsou pak často koncipovány tak, že znějí jako vážná hudba. Z počátku je kladen důraz převážně na ně. Což pro mě není úplně to pravé. V tomto směru se mi  druhá polovina tohoto díla zamlouvá o trochu víc. Je to tím, že větší prostor dostaly bicí party a kompozice tak dostávají hmatatelnější výraz. Z tohoto pohledu bych označil za nejzajímavější skladby právě ty, které album uzavírají a těmi jsou „Res Nullius“ a „Liberum Arbitrum“, kde všechny tři nástroje hrají stejně důležitou roli a uvedené songy tak dostávají něco jako rockovější otisk.

Nevím, jaký byl přesný Tomášův záměr a jak by si ideálně představoval, jak má na posluchače jeho hudba působit, ale vykládat si ji lze mnoha způsoby. Třeba na mě nepůsobí depresivním dojmem, ale vůbec bych se nedivil, kdyby i takový pocit se u někoho dostavil. Vycházet lze z toho, že se jedná o neveselou, zádumčivou hudbu, v které zřejmě každý najde něco jiného, ale také nemusí najít vůbec nic, co by ho obohatilo. To co já postrádám nejvíc, je nějaký hmatatelnější bod. Album si tak nějak plyne, uteče, působí jako kulisa, ale nedostává se mi vyloženě nějakého konkrétního pocitu, který bych u podobného typu hudby vyžadoval. Při poslechu se nebojím, ani nejsem smutný, možná jsem se tak akorát na půl hodiny zklidnil. Na druhou stranu jsem se ale při poslechu naštěstí nenudil. Přesto se mi do nahrávky nepodařilo plnohodnotně proniknout, natož abych si k ní vybudoval vřelejší vztah. Moment, díky kterému bych si byl nucen „Res Adversae“, pouštět neustále dokola, se nedostavil. Zkoušel jsem více forem poslechu, ať už od té při poslechu po tmě se sluchátky na uších, ale ani to nezabralo. Netvrdím, že „Res Adversae“ obsahuje špatné nápady, najdou se na ní i ambiciózní party, které ale následně nejsou dál rozvíjeny, tak aby měly šanci výrazněji upoutat mou pozornost.

Když už jsem zmínil negativa, dodám ještě jedno, které mi brání v lepším porozumění si. Doma udělaná nahrávka postrádá tu správnou atmosféru, hlavně díky zvukové podobě, která by na mě dýchla něčím charismatickým. Při poslechu si totiž bohužel nepředstavím solitéra sedícího u piána, ale mladého kluka držícího pevným stiskem myš od svého počítače.

Bez bodového hodnocení.

Seznam skladeb:
  1. Vivo Umbraticus
  2. Tempus Fugit
  3. Multum In Parvo
  4. Finem Vitae Specta
  5. Habeas Corpus
  6. Atramentaria Macula
  7. Res Nullius
  8. Liberum Arbitrium

Zveřejněno: 16. 06. 2013
Přečteno:
2816 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář