DARK GAMBALLE

Rage zahájili své evropské turné, během kterého odehrají celkem 25 koncertů, 19.11. v Plzni. Celé turné absolvují s kapelou Deadsoul Tribe jako se stálým hostem.

Příležitostně dvojici kapel doplní místní supporty. Koncertní šňůru s názvem From the Cradle to the Stage jedou Rage k 20. výročí existence kapely.

Měla jsem tu čest vidět a slyšet Rage živě v sobotu 20. listopadu ve zlínském klubu Golem. V ten den byla návštěvnost přibližně sedmset Rage fans. Klub má kvalitní osvětlení, nikterak za ním nepokulhává ani kvalita zvuku, nehrozí, že se při koncertu udusíte neboť prostor klubu je postupně odvětráván. Jediným negativem je sloup uprostřed placu využitelného k tanci ? tady by se nedostatek dal přejít ? nicméně sloup je i uprostřed pódia, což je občas nepříjemné při performanci kapely.

Koncert začal podle plánu tj. ve 20:00 hodin vystoupením stálého hosta, kapely Deadsoul Tribe. Kapela ve složení: Devon Graves ? kytara, zpěv, Adel Moustafa ? bicí, Rollz Kerschbaumer ? kytara a Roland Ivenz ? baskytara původně pochází ze Švýcarska. V současné době však působí ve Vídni, kde všichni členové žijí. Vydala dosud celkem tři alba, a to prvotinu Deadsoul Tribe (2002), následně A Murder of Crows (2003) a nejnovější počin s názvem The January Tree byl vydán v letošním roce. Muziku Deadsoul Tribe bych zaškatulkovala k něčemu mezi artrockem a artmetalem. Vystoupení této čtveřice hudebníků se odehrávalo v příjemném středním tempu (včetně skladby Sirens z nového alba). Až poslední skladba You z prvního alba kapely byla rychlejší a údernější. V průběhu bezmála padesátiminutového setu, frontman Devon Graves použil na chvíli pro efektové hraní na kytaru smyčec a krátce zahrál také na příčnou flétnu. Ačkoli zpíval, jeho kytara hrála mnohem víc než kytara druhého kytaristy Kerschbaumera. Ten spíše sekundoval. ?Mrtvé duše? byly jistě dobrou volbou pro společné turné s Rage ? menší mínus měly v tom, že je prakticky nikdo z obecenstva neznal (což ovšem podle Devonových slov) kapela očekávala. Vystoupení Deadsoul Tribe tedy publikum absolvovalo s pohledy upřenými na pódium, lehkým taktováním hlavami a v očekávání hlavní hvězdy večera.

Rage vstoupili na pódium po menších úpravách (jako např. přesunutí bicích předkapely do backstage, pár zvukových úprav) krátce po deváté hodině večerní. Jejich vystoupení končilo deset minut před půl dvanáctou. Během této doby pánové ?Peavy? Wagner (zpěv, basa), Victor Smolski (kytary) a Mike Terrana (bicí) předvedli neobyčejně energickou show, během níž prezentovali největší hity z průřezu jejich hudební kariérou. Většina z nich je k dispozici na výběrovém dvojCéDé. To vyšlo v letošním roce pod názvem From the Cradle to the Stage. Podle něj tedy bylo pojmenováno celé turné. Název pak vznikl jako paralela k názvu skladby From the Cradle to the Grave (dle Peavyho slov).

Peavy Wagner vystoupil v tričku alá dres Wacken 2004 s číslem 15. Mr. Smolski pak distinguovaně v košili a Mike Terrana jako správný válečník nahoře bez //. Vzhledem k tomu, kolik litrů tekutin v průběhu koncertu pravděpodobně vypotil, to byla jistě nejlepší možná volba ?kostýmu?.

Již třetí odehranou skladbou byla moje z nejoblíbenějších a sice Paint the Devil on the Wall z alba Welcome to the Other Side (2001), pak následovala Prayers of Steel ze stejnojmenného alba z roku 1985, kdy většina návštěvníků klubu podle Peavyho slov prý nejspíš ani nebyla na světě. Následně Black in Mind, Down, po níž byla na řadě delší chvíle komunikace s publikem, opakování a skandování ?Hej, hej, hej, hej, ??, poděkování a ?jste skvělí?. A jelo se dál. Následovala Unity, kterou složil Victor Smolski, a proto se jedná o skladbu s výrazným kytarovým sólem a kvalitními strunovými vyhrávkami ať už kytarovými či basovými.

Peavy pak uvedl něco přes deset minut trvající výstup Mika Terrany. Něco takového se obvykle na koncertech nevidí. Jistě, protože bubeníci mají prostor pro sólo zřídkakdy. Mike Terrana si ten prostor bez pochyby zasloužil. Jeho sólo bylo maximálně nadupané. Občas doslova třískal do činelů tak, že od sebe odhazoval stojany, které mu musely být přistaveny zpět. Nejvíc mě zaujala ?akce?, kdy dost rychle protáčel paličky mezi prsty a při tom neuvěřitelnou rychlostí proháněl šlapku. Pak chvíli něco prozpěvoval do mikrofonu a najednou ??chcete zpívat se mnou?? Publikum opakovalo předzpěvované melodie, pak se Mike rozhýkal jako opice a oznámil, že ho vlastně opice vychovaly. ?Zlín je mé nejoblíbenější město, jste skvělé publikum?, prohlašoval a znovu se rozbubnoval. ?You motherfuckers rule, thank you.? V jakémsi igelitovém plášti předstupuje před fans a uklání se.

Následující píseň kapela věnovala americkému prezidentu Bushovi, který prý světu přinese zkázu, zazněla Set this World on Fire. Pak Sent by the Devil. Jak by řekli někteří mí známí ? tahle skladba začíná jako regulérní pogo.

A jsme u dalšího sóla. Tentokrát kytarového takže v hlavní roli byl pan Victor Smolski. Nebylo tak nadupané (a teď mám na mysli pouze stupněm rychlosti a hlučnosti) jako to Terranovo, ale dokázalo, kdo je tu ?pan? kytarista.

Abych pokračovala v playlistu: zazněly skladby Soundchaser, Straight to Hell, From the Cradle to the Grave a The Firestorm. Pak dala kapela prostor dvěma akustickým songům (např. Turn the Page) a rozloučila se.

V tomto okamžiku samozřejmě bylo všem jasné, že ne na dobro. Publikum bylo ten večer obzvláště vděčné a vytvořilo výbornou atmosféru, bylo tedy nevyhnutelné něco přidat. Jako přídavky tedy zazněly skladby War or Worlds a Higher than Sky, při níž publikum zpívalo společně s Peavym, následně se nechalo rozdělit na dva tábory a podle jeho pokynů opakovalo hlavní textovou linku skladby.

Přestože fanouškové vyžadovali další přídavek, po závěrečné zdravici kapela odešla. Bubenické paličky a kytarová trsátka - to vše bylo rozhozeno po zásluze mezi publikum a ti, co nečekali u pódia na Mika, jenž rozdával oděn jen do trenýrek podpisy, se odebrali k šatně.

Co říci závěrem? Rage jsou ohromní profesionálové. Byla jsem příjemně překvapená, co všechno je možné předvést jen ve třech lidech tj. jen se třemi nástroji. Vystoupení bylo neuvěřitelně silné a myslím, že Rage si zaslouží být legendou. Poděkování tedy patří pořádající agentuře Pragokoncert i kapele Rage. Prvním zmíněným za to, že zvou kvalitní kapely a zprostředkovávají výborné hudební zážitky a druhým za to, že výborné hudební zážitky přinášejí.

www.pragokoncert.com

www.deadsoultribe.com

www.rage-on.de


Zveřejněno: 24. 11. 2004
Přečteno:
2792 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář