Školní povinnosti mě nedovolily dorazit dříve než krátce po páté hodině, a tak jsem si nechtíc nechal ujít kapelu ZRNÍ, objev roku podle ankety Anděl a domácí punkovou skupinu MUCHA. Přicházel jsem za tónů britské funk-rockové party SCREAMA BALERINA, která hrála před kulisou asi padesáti posluchačů. Velmi rytmický a melodický funk-rock se krásně hodil ke slunečnému odpoledni a zpěvačka Charlie O'Connor zářila dobrou náladou, která rozhýbala její tělo a vytvořila úsměv po celou dobu koncertu. Její kolegové, včetně oslavence Richieho Jaye na postu kytary, hráli pohodový „letní“ rock a stejně jako Charlie se snažili o aktivní neverbální komunikaci se statickým publikem. Odezva posluchačů nekorespondovala s teplým počasím a byla spíše chladná až flegmatická. Možná za to mohla i sama aktivní a vřelá Charlie, jejíž hlas byl často velmi kousavý a neposlouchal se příliš snadno. I proto jsem se rozhodl prozkoumat zbytek areálu.
Na druhém konci areálu byl v plném proudu koncert českého blues-rockového klenotu, skupiny BLUE EFFECT. Ač umění kytarového stařešiny Radima Hladíka uznávám a jeho přínos české hudbě je neoddiskutovatelný, muzika jeho kapely mě tedy neoslovila. Jistě, Blue Effect hrají hodně alternativní hudbu, která se často mění a občas vylezou zajímavé kytarové momenty, ale čekání na ně mě nebavilo. Zabroukal jsem si jen hit „Rejdit“, ale vzápětí mě naprosto znechutil pokus o cover písně „Personal Jesus“ původně od DEPECHE MODE, který byl hodně počeštěný a vůbec celý nepochopitelně zprzněný.
V 18:00 nás čekal koncert alternativní hip hopové party PRAGO UNION z Prahy, který přinesl nečekaný průběh. Frontman Kato se totiž zasekl na dálnici, a koncert nestihl. Přestože DJ Maro po celou dobu improvizovaného koncertu živil naději, že Kato dorazí, nestalo se tak. Prago Union tak nejdříve spustili instrumentálně několik slavných písní kupříkladu „Sabotage“ od BEASTIE BOYS nebo „Crazy in Love“ od BEYONCE, ale asi po dvaceti minutách uznali, že toto stačit nebude. DJ Maro proto vyzval rappery amatéry z početného publika a pozval je na pódium. Možnosti zarapovat si s Prago Union využili dva odvážlivci a druhá dvacetiminutovka koncertu byla pryč. Závěrečnou část svého hodinového programu pak přeci jen obstaraly písně Prago Union, které si nepříliš nadšeně vzal na starost DJ Maro. S bubeníkem a baskytaristou odehráli dvě nebo tři písně a s omluvou za Katovu absenci zmizeli v zákulisí.
Na Starobrno Stage se už chystala první hvězda celého festivalu, kterou byli muzikanti ze znovuzrozeného PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. Čtveřice, která se vloni vrátila ve velkém stylu přilákala velké davy, svou hodinu v programu vyztužila zejména písněmi z prvních alb „Straka v Hrsti“ a „Výběr“. Koncert odstartoval za bubenickou soustavou hrající původní bubeník Jiří Hrubeš, který si střihl hity „Pražákům je Hej“ a „Zubatá“, jež přišly překvapivě brzy. Větší část koncertu pak odehrál střídající Klaudius Kryšpín, který v kapele působí od Hrubešovy emigrace do Anglie v roce 1985. Větší pozornost si ale ukradla trojice hrající v popředí, především pak nestárnoucí komik a srandista Vilém Čok. Tomu když při „Zubaté“ upadl strap a musel čekat, až mu technik vymění baskytaru, vystačil si hravě sám a nástroj imitoval pomocí hlasivek. Levou stranu zkušeně a s naprostým přehledem opanoval kytarový mág Michal Pavlíček, jehož rychlé prsty byly krásně slyšet po celý koncert a vynikající kytarové melodie byly ozdobou celého koncertu. Zásadním stavebním kamenem jsou i klávesy, které obsluhuje zpěvák Michal Kocáb. Ten se také předvedl ve skvělé formě a i rychlé pasáže v pohodě udýchal. Celá kapela má ohromnou formu a koncert této legendy z devadesátých let byl velkou lahůdkou pro přítomné posluchače. Na pódiu pochopitelně nemohl chybět ani pan Ropotámo. Setlist byl sestaven poměrně šikovně, rychlé a veselé písně střídaly ty pomalejší, temnější, až téměř v doomovém rytmu (pomalé, hluboké riffy). Za všechny můžu jmenovat třeba skladby „Snaživec“, „Člověk bez talentu“ či „Proč jen já“. Z těch veselejších to byly zase např. „Na václavským Václaváku“, „Chvastoun“ nebo „Sbal si to svý ráno“. Pražský Výběr můžeme s nadsázkou označit jako české SYSTEM OF A DOWN, jelikož na dobu své hlavní působnosti hráli velmi technický rock plný stylových i rychlostních přechodů a Vilém Čok svými vokálními výlevy silně evokuje Darona Malakiana právě ze SOAD. Kapele zbyl čas i na přídavek, kterým byla infantilní pecka „Komu se nelení, tomu se ženění“. Celému koncertu bych vytkl snad jen absenci jednoho z největších hitů „Olda je přítel můj“, na který se Pražský Výběr už nevrátil. I přesto to byl opravdový zážitek a privilegium vidět tyto hudební kapacity v akci.
Padající tma hrála do karet gothic rockové kapele XIII. STOLETÍ z Jihlavy. Výrazná světelná show dopomohla ke správné temné atmosféře a jelikož mezi osmou a devátou hodinou hráli pouze jihlavští rockeři, divácká kulisa byla logicky početná. XIII. Století rozhodně nepatří mezi začátečníky, svoji fanouškovskou základnu mají a bylo to vidět i na Čarodějálesu. Písně „Elizabeth“ nebo „Fatherland“ si zapěl nejeden fanoušek a klávesové party v nočním prostředí se zmíněnou světelnou podporou působily velmi silný dojem.
Už za úplné tmy se davy přesunuly na hlavní Starobrno Stage, kde se na koncert připravovali miláčci českých hudebních fajnšmekrů THE SUBWAYS. Sympatické britské trio se u nás těší velké popularitě a především pravidelní návštěvníci festivalu Rock For People s nimi jistě už měli tu čest. The Subways přijíždějí s nejnovější deskou „Money and Celebrities“, která je dle mého názoru to vůbec nejlepší, co kdy udělali. Před zahájením koncertu organizátoři tradičně zažehli pagodu pod připravenou čarodějnicí a The Subways zahajovali koncert v průběhu této rituální pohanské tradice. Kapela má na kontě teprve tři alba a překvapivě nejmenší zastoupení mělo právě to nejnovější. Billy, Charlotte a Josh odpálili koncert hitovým doublem „Oh Yeah“ a „Holiday“ z debutového alba „Young for Eternity“ a rozhecovali publikum hned od začátku. To bylo tvořeno všemi generacemi a tak si na jednoduchý punk rock zaskákaly jak malé děti, tak jejich rodiče, vysokoškoláci i starši generace. Po tomto energickém nástupu přišlo na řadu druhé album „All For Nothing“ s písněmi „Obsession“, pohodovou baladou „All For Nothing“, která silně připomínala styl GREEN DAY a energické tempo dále ustávalo se zdlouhavou „Alright“. Billy a Charlotte prakticky po každé písni poděkovali v češtině a k písni „Mary“ z druhého alba nám Billy prozradil, že tuto skladbu napsal pro svou mámu. Vzpruha v upadajícím setlistu proběhla v polovině koncertu, kdy zazněla první pecka z nejnovějšího alba „We Don't Need Money to Have a Good Time“, následována energickou „Shake! Shake!“. Po ní přišel vrchol koncertu v podobě největšího hitu skupiny „Rock & Roll Queen“, kterou si zazpívalo mnoho přítomných a tráva před Starobrno Stage dostala pořádně zabrat. Tempo udrželi s vynikající skladbou „Celebrity“ a po těchto zvučných hitech atmosféru odlehčili s rytmickou „I Want to Hear What You Got to Say“. Vyšší rychlost opět zařadili s posledním songem z aktuálního alba „Kiss Kiss Bang Bang“, po kterém mělo tempo koncertu opět střídavou tendenci. Nejprve kleslo s nemastnou neslanou „With You“, pak přišla skočná „Turnaround“ a nakonec nezáživná opakovačka „Girls & Boys“. Docela mě zaujala bicí souprava bubeníka Joshe, kterému k jednoduchému párty punk rocku stačil jen kopák, kotel, snare a tři činely. Žádný bubenický virtuóz to tedy není, ale pro hudbu The Subways to stačí. Alespoň má zpěvák Billy více prostoru ke svým pověstným skokům z kopáku. Před poslední písni nás členové kapely vyburcovali k pořádné divočině, abychom si zasloužili nejvyšší hodnocení a poté spustili závěrečnou pecku „It's a Party“, při které využili i model „Blind“ od KORN, kdy dostali publikum do pokleku a při následném výskoku zahráli poslední tóny své show. Pak už byl čas jen na dlouhou děkovačku, nadšené slova chvály a ujištění, že mají Česko opravdu rádi a brzy se zase vrátí. Na Čarodějálesu se mně vůbec poprvé podařilo zhlédnout celý koncert The Subways a musím říct, že ta kapela to naživo opravdu umí rozjet. Spolu s velmi chytlavými písněmi dávají do koncertu všechno a díky Charlotte a jejím proslaveným tanečkům s baskytarou se bylo i na co dívat. Za mě rozhodně jednička z hvězdičkou a kladné reakce byly slyšet i po celém areálu.
Poslední účinkující zahraniční kapelou byli kanadští šílenci KOFFIN KATS. Trojice psychobilly punkerů s natupírovaným kohoutem a v pravověrných punkových oděvech rozveselila unavené brněnské publikum. Překvapením byl i netradiční nástroj basáka, pro kterého je mobilní baskytara přílišným luxusem a raději zvolil obří kontrabas. S tím je ale evidentně velmi dobře sehraný, jelikož s ním předváděl slušné kousky. Největší parádu předvedl s kytaristou, který si na jeho kontrabas stoupl a v této netradiční pozici vystřihl epésní sólo. Koffin Kats nepatří mezi světové hvězdy, ale jejich střízlivý punk nebyl vůbec špatný. Tvrdší punkové pasáže střídali pohodové, čistě odzpívané party a pánové získanou pozornost přetavovali ve skvělou show plnou bláznivých kousků.
Už při koncertu Koffin Kats se začal mírně zvedat vítr a padat první kapky a tak jsme se vzhledem k našemu těžce letnímu outfitu rozhodli odpískat šestý ročník festivalu Čarodějáles o jednu kapelu dříve. WANASTOWI VJECI tak odehráli svůj koncert bez mé účasti.
Tento pro mě již tradiční festival vsadil na jednu velkou hvězdu, kterou podepřel dvěmi českými stálicemi a několika dalšími zajímavými formacemi. Tento vzorec se vyplatil už v loňském roce, kde za největší hvězdu platili DIE HAPPY, ale druhé housle nehráli ani skvělí DEADLOCK. Je určitě obdivuhodné, že se organizátoři snaží posouvat hranice festivalu dál a nezabřednout jen do neustálého opakování českých interpretů. Už teď jsem velmi zvědavý, jestli se podaří i příští ročník vyztužit zvučnými jmény, které podpoří kvalitní odpolední program. Rozhodně tomuto festivalu držím palce a přeju šťastnou ruku.
Fotografie použity z oficiální Facebook stránky festivalu.
Autor: Tino Kratochvíl
