Kapela DRZÝ ČERT z Nového Jičína sama avizuje, že její tvorba je inspirovaná především staroškolským thrash metalem a musím říct, že předvedená produkce mi opravdu evokuje tu dřevní dobu druhé poloviny osmdesátých let, kdy se u nás ve větší míře začaly objevovat skupiny obdobného stylového zaměření. Žel pánové se do této podoby stylizují i po stránce zvukové, což nevidím jako úplně šťastné řešení (více později).
Skladbu po skladbě zde materiál s názvem „Codex Gigas“ rozebírat nebudu, jelikož všech osm válů (z nichž osmička je označena, z mně neznámého důvodu jako bonus, byť se hudebně těm ostatním nijak nevymyká) umístěných na tomhle CD, jede prakticky v podobném rytmu. Songy nejsou příliš nápadité, nalezneme v nich již mnohokrát omleté motivy a postupy, některé kytarové riffy mi pak přijdou málo úderné a výrazné. To samé se prakticky týká i textů (prezentovaných v mateřském jazyce), jejichž autorem je zpěvák Martin Volf (až na bonusovku, na které se podíleli společnými silami Big Boss z ROOT a Tomyhell z B.B.R.). Přece jenom vyřvávání „Umírej“ a „Shemhamforash“ tu bylo zhruba tak před 30 lety, i když na druhou stranu nechci texty nějak shazovat, jelikož do prezentované muziky v podstatě sedí. Recitace v úvodní věci „Invaze“ mi docela připomíná ROOT a jejich „Sedm černých jezdců“, zpěv naopak evokuje Kolinsse, což v průběhu desky registruji ještě několikrát. Nutno dodat, že tyto hlasové polohy jsou zpěvákovými lepšími momenty, místy je jeho vokál nevýrazný (i díky celkovému zvukovému vyznění desky) a málo osobitý. Obstojnějšími a z mého pohledu asi i nejlepšími věcmi na albu, jsou trojka „I smrt je krásná“ (když pominu celkem monotónní kytarový riff) a čtyřka „Poslední propadne peklu“.
Zvuk nahrávky je, jak už jsem naznačil v úvodu, někde tak na úrovni demáčů přelomu 80. a 90. let minulého století (zvuková stopa vznikla ve studiu MM Records Milana Urbánka), vůbec mi nesedí místy plechový zvuk bicích (natočeno v Drums Studiu s Petrem Strahalem) a ani ostatní nástroje na tom nejsou kdo ví jak dobře.
Pěkně graficky zpracovaný je obal CD (autorem je Roman Kýbus), který obsahuje veškeré důležité info a kompletní texty.
V osmdesátkách, v době omezeného množství kapel a tím pádem i menšího výběru pro fanoušky, by si možná podobně vytvořená a zahraná muzika své posluchače našla, ale dnes v té přehršli všech možných spolků tohle podle mě šanci na úspěch nemá. Kdybych měl osobně volit mezi tímto počinem a starými demáči thrashových věrozvěstů v tehdejším Československu, tak určitě zvolím druhou možnost. Hodně mě překvapuje, že tak ostřílení muzikanti, kteří v minulosti prošli kapelami jako DEFLORACE, RITUAL nebo B.B.R., vytvořili takto nevýraznou desku.
Seznam skladeb:
Skladbu po skladbě zde materiál s názvem „Codex Gigas“ rozebírat nebudu, jelikož všech osm válů (z nichž osmička je označena, z mně neznámého důvodu jako bonus, byť se hudebně těm ostatním nijak nevymyká) umístěných na tomhle CD, jede prakticky v podobném rytmu. Songy nejsou příliš nápadité, nalezneme v nich již mnohokrát omleté motivy a postupy, některé kytarové riffy mi pak přijdou málo úderné a výrazné. To samé se prakticky týká i textů (prezentovaných v mateřském jazyce), jejichž autorem je zpěvák Martin Volf (až na bonusovku, na které se podíleli společnými silami Big Boss z ROOT a Tomyhell z B.B.R.). Přece jenom vyřvávání „Umírej“ a „Shemhamforash“ tu bylo zhruba tak před 30 lety, i když na druhou stranu nechci texty nějak shazovat, jelikož do prezentované muziky v podstatě sedí. Recitace v úvodní věci „Invaze“ mi docela připomíná ROOT a jejich „Sedm černých jezdců“, zpěv naopak evokuje Kolinsse, což v průběhu desky registruji ještě několikrát. Nutno dodat, že tyto hlasové polohy jsou zpěvákovými lepšími momenty, místy je jeho vokál nevýrazný (i díky celkovému zvukovému vyznění desky) a málo osobitý. Obstojnějšími a z mého pohledu asi i nejlepšími věcmi na albu, jsou trojka „I smrt je krásná“ (když pominu celkem monotónní kytarový riff) a čtyřka „Poslední propadne peklu“.
Zvuk nahrávky je, jak už jsem naznačil v úvodu, někde tak na úrovni demáčů přelomu 80. a 90. let minulého století (zvuková stopa vznikla ve studiu MM Records Milana Urbánka), vůbec mi nesedí místy plechový zvuk bicích (natočeno v Drums Studiu s Petrem Strahalem) a ani ostatní nástroje na tom nejsou kdo ví jak dobře.
Pěkně graficky zpracovaný je obal CD (autorem je Roman Kýbus), který obsahuje veškeré důležité info a kompletní texty.
V osmdesátkách, v době omezeného množství kapel a tím pádem i menšího výběru pro fanoušky, by si možná podobně vytvořená a zahraná muzika své posluchače našla, ale dnes v té přehršli všech možných spolků tohle podle mě šanci na úspěch nemá. Kdybych měl osobně volit mezi tímto počinem a starými demáči thrashových věrozvěstů v tehdejším Československu, tak určitě zvolím druhou možnost. Hodně mě překvapuje, že tak ostřílení muzikanti, kteří v minulosti prošli kapelami jako DEFLORACE, RITUAL nebo B.B.R., vytvořili takto nevýraznou desku.
Seznam skladeb:
- Pět pilířů agrese
- Sám v temnotě
- I smrt je krásná
- Poslední propadne peklu
- Země mrtvých loutek
- Kniha hříchů
- 2012 to neskončí
- Vítěz (bonus)
