Nebývám v blackovém hájemství příliš častým hostem. Přeci jen jsem již dlouho chycen poněkud jinou muzikou. Nic to ale nemění na tom, že mám black metal rád. Jen si vyzobávám labužnicky to, co lahodí jen mým uším. Možná se deska Monument in Black německých vlků SONIC REIGN skalním blackmetalistům příliš líbit nebude, to ale nemění nic na tom, že já jsem jejich novou deskou nadšen. Většinou mi vadí u černokněžnických kapel takový ten „nepříjemný“ skřehot. Toho jsem na recenzovaném cd ušetřen a tak s chutí do toho.
SONIC REIGN přicházejí letos teprve se svojí druhou dlouhohrající deskou (předchozí s názvem Raw Dark Pure vyšla v roce 2006). A opět se jedná o temnými melodiemi protkaný black metal s velkým důrazem na temnou atmosféru, na všeobjímající pocit zmaru a beznaděje. Kapelu tvoří pouze dva spoluhráči, kteří jsou zcela oddání černému kovu. Monument in Black opatřili velice dobrým zvukem, kterému sice možná chybí trošku té severské špinavosti, ale zase na druhou stranu se tak dostanou lépe na povrch veškeré nosné melodie. Velkým přínosem je hlas Benjamina, který sice vládne mocným blackovým vokálem, ale přesto je mu krásně rozumět. V některých momentech ucítíte mírné vlivy Satyricon, Thorns nebo i trošku Hellhammer (jen více čistší a „propracovanější“).
Křišťálově čistý black´n´roll možná postrádá nějakou tu pořádnou blackovou „nenávist“. O to více je ale nahrávka otevřena běžným posluchačům (možná proto jsem se chytil i já). Převážně songy ve středním tempu jsou občas obohaceny nezbytnými sypačkami. Ani v těch ale neztrácejí SONIC REIGN schopnost vytvořit pocit smutku. Lebka na obalu není zcela od věci. V některých náboženstvích znázorňuje věčnost. A přesně takové pocity mívám u poslechu i já. Kolem vás proplouvá ve vlnách nekonečná smyčka času. Vy jen stojíte a všemi póry svého těla vnímáte zlobu v podobě Monument in Black. Ten chlad číšící z reproduktorů je až hmatatelný. Můžu s absolutní jistotou říci, že přesně takovéto pojetí black metalu mi dělá velmi dobře. Pestrý, těkající, občas se přelévající až někam k základům rock´n´rollu.
Vše kolem je zahaleno do černé barvy. Unáší vás ďábelské melodie a vše kolem dává vyniknout lidské samotě. Ano, osamění je to slovo, které mám opět a znova na jazyku, když poslouchám Monument in Black. Vynikající zážitek přinášejí SONIC REIGN v noci, kdy vše kolem spí a vy sledujete za oknem nevrlou šeď zimního města. Hudba má být o emocích a těch se mi dostává nespočet. Musím si vždy utřídit myšlenky a pak s ledovým klidem vložit opět cd do přehrávače. Nehledejte na desce zbytečně nic nového. Takhle to nefunguje. Stačí jen pustit a poslouchat. Ona si vás už ta černota sama najde. A pokud ne, nezoufejte, třeba máte rádi jen něco jiného nebo zrovna na „smutnění“ nemáte náladu. Něco divného je cítit ve vzduchu. Nevím, jestli bude mít deska úspěch a je mi to vcelku jedno. Pro mě osobně black metalové album, které mě dokáže oslovit. Esence tmy, chladu a smutku.
Seznam skladeb:
- Abhorrence Vs. Scum
- Clouds Above the Desert
- The Whisperer in the Dark
- Monument in Black
- A Doctrine Unreachable
- Daily Nightmare Injected
- Soul Flagellation
Čas: 46:04
Sestava:
- Sebastian Schneider – bicí
- Benjamin Borucki – zpěv, kytara, basa
https://www.facebook.com/sonicreign
http://www.myspace.com/sonicreign
http://www.apostasyrecords.com/
