Slovenská metalová scéna asi není tak bohatá jako naše, nicméně i u naších východních sousedů lze několik kapel označit za legendy. Skupiny DEPRESY, DEMENTOR a právě GALADRIEL to asi dotáhly nejdále, k zahraničním vydavatelům, i když GALADRIEL momentálně spadají pod agilní domácí firmu Gothoom, u níž na sklonku roku 2012 vydali své nové řadové album. Na něm opět míchají death s doomem, mužský chrapot a ženský čistý zpěv, melodické i nářeznické pasáže.
Dá se říci, že na novém albu se Dodo a spol. drží prověřeného modelu, sázejí hlavně na pěkné melodie a preciznost. Když na CD s trefně použitou číslovkou v názvu (jde o 7. řadové album kapely) koukám z jakéhokoliv úhlu, vždy dojdu ke stejnému závěru – obal, zvuk, muzikantské výkony – vše je precizní. Obal je opravdu moc pěkně zpracovaný, obsahuje texty, fotky členů kapely a modelky Lizzy Meow i v jiných pozicích, než je na titulce. Vše je citlivě zakomponováno, dobře čitelné, fotky jsou kvalitní, prostě Dodo je šikovný grafik a i když někomu může jeho práce připadat konzervativní, mně se líbí a mám to takhle nejraději.
Ona je svým způsobem konzervativní a hudba. Nic novátorského a progresivního The 7th Queen Enthroned nepřináší, „jen“ osm darkmetalových songů. (úsměv) Ale co jiného od GALADRIEL čekat? Na pokusy jsou tu jiní, k dalším pak patří slovo jistota. Prostě když se řekne GALADRIEL, máme jistotu, o co půjde. Snad s výjimkou lehce nekonvenční desky World Under World, pod kterou se tehdy podepsala nekonzistentní sestava, jsou všechny další nahrávky na podobné vlně. (Pro pořádek dodám, že World Under World se mi dodnes hodně líbí a poslechnu si ji s větší chutí než první dvě tři alba.)
The 7th Queen Enthroned je deska připravená s rozumem. Méně než 40 minut je tak akorát, aby pánové a dáma stihli zahrát pomaleji i rychleji, aby se v hlavní roli vystřídaly všechny nástroje i oba vokály a aby se projevila instrumentální kvalita všech zúčastněných. Pro mě je nejzajímavější, jak se s tímhle žánrem popasoval bubeník, který v domovském ČADU drtí o poznání extrémnější muziku – ale tady to dává s naprostým přehledem. Zpěvy jsou jasně rozdělené – Witch se většinou drží hodně vysoko (možná by se místy hodilo trochu ubrat a zkusit to hlouběji, pestřejší ženský zpěv by albu určitě pomohl), Dodo hluboko a tenhle model pořád zabírá.
Žádná skladba mi nepřijde jako vycpávka, ale vyberu tři favority. Jako první singl bych označil Still Not Dead Enough, nejen kvůli hostujícímu Sakisi Tolisovi z ROTTING CHRIST (co si budeme povídat, jde spíše o reklamu, on by to někdo jiný zařval taky...), ale hlavně kvůli nemalému hitovému potenciálu, který mají na svědomí výrazné kytarové motivy – a ten hlavní je hodně chytlavý. I další songy se dobře poslouchají, ale pro mě deska pěkně graduje v samotném závěru, nejprve střednětempou Mother Is Dying, v níž se výraznějšího prostoru dostalo zpěvačce Witch a střídání s Dodovým chraplákem pořád zabírá, ale hlavně poslední Eosphorus, trochu zatěžkaná, k doom metalu mířící skladba, která celé album pěkně uzavírá.
Seznam skladeb:
Čas: 36:29
Sestava:
Hosté:
www.galadriel.sk
Dá se říci, že na novém albu se Dodo a spol. drží prověřeného modelu, sázejí hlavně na pěkné melodie a preciznost. Když na CD s trefně použitou číslovkou v názvu (jde o 7. řadové album kapely) koukám z jakéhokoliv úhlu, vždy dojdu ke stejnému závěru – obal, zvuk, muzikantské výkony – vše je precizní. Obal je opravdu moc pěkně zpracovaný, obsahuje texty, fotky členů kapely a modelky Lizzy Meow i v jiných pozicích, než je na titulce. Vše je citlivě zakomponováno, dobře čitelné, fotky jsou kvalitní, prostě Dodo je šikovný grafik a i když někomu může jeho práce připadat konzervativní, mně se líbí a mám to takhle nejraději.
Ona je svým způsobem konzervativní a hudba. Nic novátorského a progresivního The 7th Queen Enthroned nepřináší, „jen“ osm darkmetalových songů. (úsměv) Ale co jiného od GALADRIEL čekat? Na pokusy jsou tu jiní, k dalším pak patří slovo jistota. Prostě když se řekne GALADRIEL, máme jistotu, o co půjde. Snad s výjimkou lehce nekonvenční desky World Under World, pod kterou se tehdy podepsala nekonzistentní sestava, jsou všechny další nahrávky na podobné vlně. (Pro pořádek dodám, že World Under World se mi dodnes hodně líbí a poslechnu si ji s větší chutí než první dvě tři alba.)
The 7th Queen Enthroned je deska připravená s rozumem. Méně než 40 minut je tak akorát, aby pánové a dáma stihli zahrát pomaleji i rychleji, aby se v hlavní roli vystřídaly všechny nástroje i oba vokály a aby se projevila instrumentální kvalita všech zúčastněných. Pro mě je nejzajímavější, jak se s tímhle žánrem popasoval bubeník, který v domovském ČADU drtí o poznání extrémnější muziku – ale tady to dává s naprostým přehledem. Zpěvy jsou jasně rozdělené – Witch se většinou drží hodně vysoko (možná by se místy hodilo trochu ubrat a zkusit to hlouběji, pestřejší ženský zpěv by albu určitě pomohl), Dodo hluboko a tenhle model pořád zabírá.
Žádná skladba mi nepřijde jako vycpávka, ale vyberu tři favority. Jako první singl bych označil Still Not Dead Enough, nejen kvůli hostujícímu Sakisi Tolisovi z ROTTING CHRIST (co si budeme povídat, jde spíše o reklamu, on by to někdo jiný zařval taky...), ale hlavně kvůli nemalému hitovému potenciálu, který mají na svědomí výrazné kytarové motivy – a ten hlavní je hodně chytlavý. I další songy se dobře poslouchají, ale pro mě deska pěkně graduje v samotném závěru, nejprve střednětempou Mother Is Dying, v níž se výraznějšího prostoru dostalo zpěvačce Witch a střídání s Dodovým chraplákem pořád zabírá, ale hlavně poslední Eosphorus, trochu zatěžkaná, k doom metalu mířící skladba, která celé album pěkně uzavírá.
Seznam skladeb:
- Evilution
- Crucifixion DeLuxe
- Still Not Dead Enough
- This World Is War
- Labyrinth
- Mother Is Dying
- Eosphorus
Čas: 36:29
Sestava:
- Dodo Datel – vocal, bass, sounds
- Sona Witch Kozakova – female vocals
- Tomas Gabris – guitars
- Jan Valer Tornad – drums
Hosté:
- Matus Hanus – keyboards
- Andrej Kutis – keyboards (track 4)
- Sakis Tolis – vocals (chorus in track 3)
www.galadriel.sk
