Bylo tomu již posedmé, co se olomoucký kraj otřásal v rytmech extrémní hudby, a navíc to bylo naposledy, co se vzduchem na hony daleko táhl shnilý zápach Rotten festu. Tentokrát pořadatel vyměnil skočný grind především za death metalovou divokost. Nicméně ve výsledku si z deseti vystupujících přišli na své jak doom metaloví fans, tak medovinu popíjející paganisté, či thrashem načichlí drtiči.
Jako první se přiřítili DEEP THROAT a i když se pod pódiem ukázala jen hrstka nadšenců a kapela kromě nich hrála pro prázdný sál, tak si to chlapi uměli jak se patří užít. Do těch pár lidí nasypali své songy s neskrývaným nadšením, až by se mladým školačkám s culíčky dělaly pořádné ruměnce ve tvářích. Během jejich setu plného všemožných sekretů a sexuálních praktik popsaných do nejmenších detailů by se jistě bavili i ti největší sexuální zarputilci.
Dvacet minut uběhlo jako voda a než přišlo o deset lidí víc, už na pódiu stáli CELLS a v celé své parádě hnuli do přítomných svůj ultra rychlý thrash, který se mi v jejich podání zaryl hluboko, hluboko do mozku. Bubeník předváděl naprosto strhující šou, během které si dokázal i docela dobře zapařit. A i když bylo lidí v sále stále pomálu, tak bylo zřejmé, že Cells hraní opravdu baví. Mezi skladbami nebyl čas na žádné dlouhé řeči a možná právě to přispělo ke spádu celého jejich vystoupení.
Nevím přesně, jak dlouho Cells hráli, ale mě osobně se zdálo, že je nějak moc rychle vystřídal známý vetřelec a taky jediný člen projektu MACERACE. Během jeho setu zazněly jak skladby z vlastní dílny, tak covery od slavných extrémních smeček. Na Maceraci se mi nejvíce líbí přechod od šíleného grindu k podstatně stravitelnějšímu death metalu.
Jako čtvrtí přišli na řadu DYSANGELIUM, které jsem bohužel nestihl, ale pokud mám citovat jednoho známého, tak to byl nářez jako prase.
Když jsem se zase dostal před pódium, už se tam chystali slovenští GAZDASGRIND. Kapela, na kterou jsem se opravdu těšil, zanechala zklamání a vlastně docela rozpaky. Zpěvák vypadal, že neví, která bije, a jeho komunikace s publikem byla na bodu mrazu. Je pravda, že ne každý dokáže mluvit k posluchačům, jako by měl v hledišti plno, i když se tam vyskytuje jen pár jedinců, ale i přes tuto situaci by mohl mluvit do mikrofonu trochu srozumitelně.
Po Gazdasgrind se předvedli CRUSHER, jejichž zpěvák, jak se přiznal, si na nás vzal čistou zástěru. Borci sice hrají hezky odsypávající thrash/death, ale i když valili na plný plyn, nějak se stále nedařilo vykřesat tu správnou jiskru, která by mohla přeskočit do publika, a díky tomu lidi pod pódiem reagovali docela chladně.
Už od ohlášení celé akce bylo jasné, že DOOMAS bude v roli hlavní kapely. I přes malou účast se před pódiem objevilo podstatně víc lidí než u předešlých kapel a mohlo se jít na věc. Kapala šlapala jak dobře natažený budík a šlo poznat, že jiskra, která nepřeskočila u setu Crusher, zažehla plamen u Doomas. Hudba Doomas vybočovala z doteď nastaveného stylu, a proto na všechny působila jako svěží vítr, který všechny prostory pročísl svojí čerstvostí a chladem.
Když Doomas slezli z pódia, tak se stalo přesně to, co se stává vždy, když dohraje největší tahák celého festu a kvůli tomu se DEATHSTAR neměli pořádně komu předvést. Deathstar jsou docela zavedenou kapelou, které to i pěkně hraje, pokud se zrovna kytarista nerozčiluje nad délkou cesty v poměru k hracímu času, který jim byl přidělený. Až je budu mít možnost někde opět poslechnout, určitě si to nenechám ujít, protože je fakt, že za 20 minut toho moc neodehráli.
Z posledních dvou kapel jsem stihl jen prvních pár kousků od CRITICAL MADNESS, které mě i přes to, že se mi jejich tvorba líbí, nijak nenadchly a raději jsem zvolil cestu domů.
Sečteno a podtrženo poslední kousek Rotten festu se dá rozdělit na dvě části. Za prvé to jsou kapely, jejichž výběr potěšil mnohé uši. Jak tvorbou, tak zvukem, který byl jako vždy naprosto parádní. Co mi vadilo, byl počet vystupujících. Deset setů narvat do osmi hodin mělo za následek, že každá z kapel odehrála jen několik málo skladeb.
Za druhé to je návštěvnost, která tentokrát byla naprosto tragická. Nevím, čím to může být, jestli množstvím koncertů nejrůznějšího stylu, nebo snad charakterem metalových posluchačů, kteří mají jen své modly, a domácí scéna je naprosto nezajímá. A možná jen kvůli tomu to drtivá většina kapel nikdy nikam nedotáhne, protože se krom internetu, kde se v záplavě konkurence ztratí, nebudou mít komu předvést. Protože už dnes je bouhužel snazší prosadit se v zahraničí, než tady u nás a to o mnohém vypovídá.
Jako první se přiřítili DEEP THROAT a i když se pod pódiem ukázala jen hrstka nadšenců a kapela kromě nich hrála pro prázdný sál, tak si to chlapi uměli jak se patří užít. Do těch pár lidí nasypali své songy s neskrývaným nadšením, až by se mladým školačkám s culíčky dělaly pořádné ruměnce ve tvářích. Během jejich setu plného všemožných sekretů a sexuálních praktik popsaných do nejmenších detailů by se jistě bavili i ti největší sexuální zarputilci.
Dvacet minut uběhlo jako voda a než přišlo o deset lidí víc, už na pódiu stáli CELLS a v celé své parádě hnuli do přítomných svůj ultra rychlý thrash, který se mi v jejich podání zaryl hluboko, hluboko do mozku. Bubeník předváděl naprosto strhující šou, během které si dokázal i docela dobře zapařit. A i když bylo lidí v sále stále pomálu, tak bylo zřejmé, že Cells hraní opravdu baví. Mezi skladbami nebyl čas na žádné dlouhé řeči a možná právě to přispělo ke spádu celého jejich vystoupení.
Nevím přesně, jak dlouho Cells hráli, ale mě osobně se zdálo, že je nějak moc rychle vystřídal známý vetřelec a taky jediný člen projektu MACERACE. Během jeho setu zazněly jak skladby z vlastní dílny, tak covery od slavných extrémních smeček. Na Maceraci se mi nejvíce líbí přechod od šíleného grindu k podstatně stravitelnějšímu death metalu.
Jako čtvrtí přišli na řadu DYSANGELIUM, které jsem bohužel nestihl, ale pokud mám citovat jednoho známého, tak to byl nářez jako prase.
Když jsem se zase dostal před pódium, už se tam chystali slovenští GAZDASGRIND. Kapela, na kterou jsem se opravdu těšil, zanechala zklamání a vlastně docela rozpaky. Zpěvák vypadal, že neví, která bije, a jeho komunikace s publikem byla na bodu mrazu. Je pravda, že ne každý dokáže mluvit k posluchačům, jako by měl v hledišti plno, i když se tam vyskytuje jen pár jedinců, ale i přes tuto situaci by mohl mluvit do mikrofonu trochu srozumitelně.
Po Gazdasgrind se předvedli CRUSHER, jejichž zpěvák, jak se přiznal, si na nás vzal čistou zástěru. Borci sice hrají hezky odsypávající thrash/death, ale i když valili na plný plyn, nějak se stále nedařilo vykřesat tu správnou jiskru, která by mohla přeskočit do publika, a díky tomu lidi pod pódiem reagovali docela chladně.
Už od ohlášení celé akce bylo jasné, že DOOMAS bude v roli hlavní kapely. I přes malou účast se před pódiem objevilo podstatně víc lidí než u předešlých kapel a mohlo se jít na věc. Kapala šlapala jak dobře natažený budík a šlo poznat, že jiskra, která nepřeskočila u setu Crusher, zažehla plamen u Doomas. Hudba Doomas vybočovala z doteď nastaveného stylu, a proto na všechny působila jako svěží vítr, který všechny prostory pročísl svojí čerstvostí a chladem.
Když Doomas slezli z pódia, tak se stalo přesně to, co se stává vždy, když dohraje největší tahák celého festu a kvůli tomu se DEATHSTAR neměli pořádně komu předvést. Deathstar jsou docela zavedenou kapelou, které to i pěkně hraje, pokud se zrovna kytarista nerozčiluje nad délkou cesty v poměru k hracímu času, který jim byl přidělený. Až je budu mít možnost někde opět poslechnout, určitě si to nenechám ujít, protože je fakt, že za 20 minut toho moc neodehráli.
Z posledních dvou kapel jsem stihl jen prvních pár kousků od CRITICAL MADNESS, které mě i přes to, že se mi jejich tvorba líbí, nijak nenadchly a raději jsem zvolil cestu domů.
Sečteno a podtrženo poslední kousek Rotten festu se dá rozdělit na dvě části. Za prvé to jsou kapely, jejichž výběr potěšil mnohé uši. Jak tvorbou, tak zvukem, který byl jako vždy naprosto parádní. Co mi vadilo, byl počet vystupujících. Deset setů narvat do osmi hodin mělo za následek, že každá z kapel odehrála jen několik málo skladeb.
Za druhé to je návštěvnost, která tentokrát byla naprosto tragická. Nevím, čím to může být, jestli množstvím koncertů nejrůznějšího stylu, nebo snad charakterem metalových posluchačů, kteří mají jen své modly, a domácí scéna je naprosto nezajímá. A možná jen kvůli tomu to drtivá většina kapel nikdy nikam nedotáhne, protože se krom internetu, kde se v záplavě konkurence ztratí, nebudou mít komu předvést. Protože už dnes je bouhužel snazší prosadit se v zahraničí, než tady u nás a to o mnohém vypovídá.
