Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
Heathen Convention 2024

29.11.2012, Praha - Klub Matrix

Tak nějak začínám přicházet na kloub všem těm řečem, které jsou opředeny kol povahy našeho národa. Výsostně český jev, shazování sebe sama, sice dost přerůstá své hranice - jenže ono na tom sebemrskačství něco bude. K jedněm takovým kocourkovským humnům zavítal na sklonku listopadu soubor 4 kapel, jedoucích pod hlavičkou Luca Turilli's Rhapsody evropské turné. Vítejte v klubu Matrix, zastrčeném pod mohutnou skulpturou Jana Žižky z Trocnova.

Zatímco pražské střechy a vížky tiše úpěly pod bičem podzimního deště, v žižkovském podzemí zahájila koncertní soaré první z kapel, VEXILLUM. Typicky italský sound (powerový základ s výpravami do hájemství flétniček a houslí) byl lehkým předkrmem, navozující chutě na hlavní protagonisty večera. Vytknout Toskáncům nebylo moc co, ona totiž jejich produkce, podobná mimochodem té z dílny krajanů Elvenking, neobsahuje žádnou přidanou hodnotu. Obstojně zvládnuté kompozice, vystavěné na základech z rukověti klasik tvrdé hudby, jsou vkusnou kulisou do auta, jenže to je tak nějak vše. Svou hudbu posluchačům podávají tak, jak se vlastně i očekává - občasné roztleskání, hecování publika k pěveckým repeticím, živé provedení podobné studiovému záznamu.

ORDEN OGAN, pohybující se v podobné žánrové sféře jako Vexillum, nastoupili v jakémsi pneumatikovém brnění, prosvětulujícím sál svou satirickou epičností. Popravdě řečeno, ani jejich hudba nebylo něco, co bych neslyšel stokrát a jednou předtím v lehce odlišných variacích. Sebereflexe v pódiové prezentaci a přeci jen o něco umnější skladby mi ale v krčním svalstvu vykouzlily první známky námahy - a vlastně i lehký úsměv na tváři.

Do třetice všeho rozpačitého, pódium zaplavil "german happy metal" - nebo tak nějak; vlastně moc nevím, co si o FREEDOM CALL myslet. Němci jsou v Česku dost populárním tělesem a i když jsem se s nimi už několikrát setkal na festivalových vystoupeních, tentokrát to bylo vlastně poprvé, kdy jsem je opravdu sledoval. No... nějak podobně si představuju ten nejhorší estrádní vývar, aplikovaný na metal. Veselé, skotačivé melodie, hřejivé texty... nevím, té "sluníčkovosti" na mě bylo nějak moc. I když je Chris Bay sympaťák každým coulem, sypající z rukávu jeden žert za druhým, nemůžu podobné pojetí tvrdé hudby moc strávit. Vystoupení samotné bylo ale tím nejživějším, jaké bylo toho večera k vidění a dost možná bylo pod pódiem natřískáno více, než na následující Turillovce. Mohutná odezva, aplaudace... a po skončení téměř vyklizení kotle. Hlavní hvězda večera přichází, něco si přejte...

Okolnosti "rozpadu" žánrotvorných Rhapsody (of Fire) jsou příznivcům kapely známé již delší dobu, proto jen zmíním, že z původní kapely se krom Lucy Turilliho trhnuli i basák Patrice Guers a kytarista Dominique Leurquin, oba domovem ve Francii. Pod hlavičkou LUCA TURILLI'S RHAPSODY je album "Ascending to Infinity" sice prvotinou, za zády má ale celou tvorbu své domovské formace; a stejně tak není koncertní sestava žádným spolkem nováčků, ale ostřílených profesionálů. Skupinu doplňují při živých vystoupeních Mikko Härkin na klávesách a doprovodná zpěvačka Sassy Bernert. Shodou nešťastných okolností na pódiu chyběl zmíněný Leurquin - krátce před startem turné se nešťastnou náhodou zranil při práci s cirkulárkou a jeho party proto byly pouštěny v samplech. Škarohlídským pohledem by se dalo napsat, že pro pražskou zastávku to bylo jen dobré, neboť výběr klubu zazdil většinu pódiové prezentace. Pódium klubu Matrix je totiž obestavěno dvěma mohutnými dřevěnými sloupy, které jsou, stejně jako ve zbytku sálu, stropní oporou. Dost velikým handicapem je ovšem velikost pódia - zkrátka není dost dobře možné, aby se na něj vešla pohodlně celá kapela a zároveň aby byla vidět. Pořádným hřebem do rakve byly tyto dispozice především kvůli promítaným videům, na nichž je postaven koncept živých vystoupeních LT's Rhapsody. Věřím, že ani kapele se příliš nezamlouvalo, že polovinu času jim do očí svítil ostrý reflektor, který na muzikanty promítal jednou strom, podruhé kousky různých klipů.

Když skupina slibovala jedinečné vystoupení, rozhodně se nechvástala. Úvod show obstaraly titulky, ve kterých byl zmíněn snad i řidič tourbusu, to vše pod taktovkou skladby "Quantum X" (a stínových králíčků z publika). Šéfkytarista Turilli připomínal veverku, utrženou ze řetězu - chvíle, které prostál, by se daly spočítat na prstech jedné ruky a většinou se tak dělo při prostojích mezi písněmi (nebo při několika technických potížích). Hned první odehraná píseň ("Riding the Winds of Eternity") na sebe vzala stigma křestu ohněm - Alessandro Conti je ovšem pěvcem z nejpovolanějších, neb zvládnul vokální linii snad i lépe, než Fabio Lione na studiové nahrávce. Setlist koncertu byl dílem postavený na "debutu", z části na skladbách předchozích alb. Klasiky typu "Emerald Sword" a "Village of Dwarves" vyšponovaly energii publika, zatímco nepříliš hrané skladby, jako "Warrior of Ice" v přídavku nebo "Forest of Unicorns" zanesly posluchače do poloviny devadesátých let, kdy měli Rhapsody celou kariéru před sebou. Exotickou pachuť pak měla trojice skladeb ze sólových alb Lucy Turilliho, např. geniální "Demonheart" předcházela taneční pasáž, zaobalená v elektronickou orchestrálnost - a ďábelské úpění Sassy Bernert mi náhání husinu ještě teď... zredukované opus magnum "Of Michael the Archangel and Lucifer's Fall" bylo uvozeno baskytarovým sólem, "Ascending to Infinity" bylo mj. prezentované i italským duetem "Tormento E Passione" (obrazy La Scaly?), v přídavku pak příjemně melodickou "Dark Fate of Atlantis". Ne, tahle skupina nám ještě zdaleka neřekla vše...

Zveřejněno: 07. 01. 2013
Přečteno:
3377 x
Autor: Tomáš | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář