Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
Heathen Convention 2024

THERION – Les Fleurs Du Mal CD 2012, End of the Light

Historie odmítá změny - jen ti střídající se aktéři a kulisy podléhají dojmu novot.

Před 16 lety vydali Therion album "Theli"; spolu s ním přišlo na svět zase o trochu jiné nahlížení na fúzi rockových a vážněhudebních postupů. Odvrat od svých kořenů nemohou dodnes někteří fanoušci zkousnout, o trošku více lidí pak nové éře propadlo, někteří až s fanatickou vážností. Spousta jedinců z metalové subkultury pak zaujala vůči nové koncepci skladeb postoj plný svébytného nadhledu a výsměchu. Neprobádaná území, neznámé věci nás děsí - a zesměšnováním se nám dostává podivného ujištění, že to s těmi obavami nebude tak horké. Therion tehdy ťali do bílých míst na mapě; a lvi zařvali.

Jak tedy začít o desce, jež svou kontroverzností přidělala vrásky dokonce i čelním představitelům vydavatelství Nuclear Blast? Už slovní spojení "kontroverze v tvrdých hudebních žánrech" působí dojmem oxymóronu. Pro začátek bych jen rád uklidnil všechny ty agilní osoby a spolky, brojící proti "hrůzám a děsům zlého metalu" - tady vám pšenka nepokvete. Vlastně dost možná si právě takhle odpověděli i potetování manažeři z Donzdorfu; morální náhledy se za těch pár dekád posunuly, tudíž otázka "zkousne tuhle desku široká masa veřejnosti?" ustoupila mnohem cyničtějšímu "neproděláme na tom?". A tak se Christofer Johnsson sebral, šel do banky a vzal si půjčku 75 tisíc Euro - což je docela hodně peněz - což je hlavní důvod, proč album vyšlo de facto vlastním nákladem. Bokem si tak říkám, jaký vlastně musí mít německý vydavatelský gigant rozpočet, vezmu-li v potaz fontánu, neustále chrlící nová alba. Všechen ten Cirque du Soleil (čti "hysterie") se konala vlastně jen proto, že jeden člověk si dovolil neustoupit od projektu, který si vytyčil pro oslavení 25. výročí své kapely. Spojením francouzského šansonu a metalového světa.

Patnáct položek, desítka interpretů. Chytlavý pop francouzského střihu zlatých šedesátých - a Therion. Po prvním poslechu celého alba švédského proklatého poety jsem popravdě moc nevěděl, co si o tomhle narozeninovém dílku myslet. Ač se mi to stává u skoro každé desky, v tomhle byla zamotaná nějaká neplecha navíc. Spousta cvrlikajících melodií, sem tam dechy big bandu, někde pod vším tím kostrbaté kytary a basa. Pěvecký tandem Lori Lewis a Thomas Vikström vystrčený vpřed, plný kotel francouzských slovíček s malým pohárkem staré dobré angličtiny vedle. Druhé přetočení desky a potom třetí, desáté. Písně přeci jen získavají odlišné obrysy i zabarvení, ostré hrany trhají chumel, ve kterém byly ještě měsíc zpět k sobě pevně zavinuté. Zatímco chytlavost originálů koření desetiletí nazpět časem, jejich ukáznění a uvedení do nově ušitých kabátků jde na triko Johnssonovi.Výborná (a zpočátku pečlivě ukrytá) produkce zase předhazuje návnadu těm, co rádi každý nastroj na svém místě a ve své roli. Kytary tentokrát sice nejsou vedoucí linkou, narozdíl od několika desek ale působí jejich menší zapojení do celkového aranžmá tak nějak přirozeně. Chvílemi se dokonce dostávají na roveň basové linky - ta svou hutností ("Polichinelle", "Dis-moi poupée") tvrdí hudbu, doplňuje tu a tam další dílky do skládačky.

Výraznějším příspěvkem ve vokální rovině je hostování Snowyho Shawa v "Initials B.B." a "Dis-moi poupée", kterým vtiskl cejch béčkového žalmu. Neberte mě ale zle, jeho unikátní hlasový fond, záliba v mainstreamovém rocku a fascinace klasickými horory z něj činí natolik originálního umělce, že i onu podceňovanou béčkovost povyšuje na umění, kterému by měla být věnovnána pozornost z okruhu publicistických "elit". "Je n'ai besoin que de tendresse" se s falzetem Thomase Vikströma zase proměnila v rockem nasáklou stadionovou pecku a dostává v kontextu zbytku alba punc "úletu" (popravdě, tyhle výšky Thomasovi vážně nesvědčí). "Poupée de cire, poupée de son" je potom takovým menším experimentem; jedna verze (jen s Lori, hraná i na koncertech evropského turné) má v sobě lehký nádech z ranku gothické hudby; druhá, která desku ukončuje, je naopak prodchnutá špetkou sebereflexe - mrkněte na klip! Therion že se dokázali oprostit od té smrtelně vážné tváře, která léta natáčeli k posluchačům z pódia? Svět se asi opravdu mění; i když, to bude spíš můj dojem. Historie si varíruje a kombinuje, jak se jí zachce...

Sestava:

  • Zpěv - Lori Lewis
  • Zpěv, flétna - Thomas Vikström
  • Zpěv - Linnéa Vikström*
  • Zpěv - Snowy Shaw*
  • Klávesy, perkuse - Mattias Olsson*
  • Kytara - Christofer Johnsson
  • Kytara - Christian Vidal
  • Baskytara - Nalle Påhlsson
  • Bicí - Johan Koleberg

*hostující hudebníci

Seznam skladeb:

  1. Poupée de cire, poupée de son (France Gall cover)
  2. Une fleur dans le cœur (Victoire Scott cover)
  3. Initials B.B. (Serge Gainsbourg cover)
  4. Mon amour, mon ami (Marie Laforêt cover)
  5. Polichinelle (France Gall cover)
  6. La Maritza (Sylvie Vartan cover)
  7. Sœur Angélique (Annie Philippe cover)
  8. Dis-moi poupée (Isabelle cover)
  9. Lilith (Léonie Lousseau cover)
  10. En Alabama (Léonie Lousseau cover)
  11. Wahala Manitou (Léonie Lousseau cover)
  12. Je n'ai besoin que de tendresse (Claire Dixon cover)
  13. La licorne d'or (Victoire Scott cover)
  14. J'ai le mal de toi (Betty Mars cover)
  15. Poupée de cire, poupée de son (France Gall cover)
  16. Les sucettes (France Gall cover)*

*bonus k edici, prodávané během evropského turné

Čas: 45:16

Oficiální stránky kapely
Vydavatelství End of the Light

Vydavatelství Nuclear Blast

Zveřejněno: 30. 11. 2012
Přečteno:
3457 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Tomáš | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

29. 12. 2012 23:54 napsal/a BohBou
Takhle to má být
V mládí odkojený punkem a nyní metalem musím říct, že je to svěží vítr v jejich usedlé tvorbě, Beru jako úkrok, ale jednoznačně povedený!
03. 12. 2012 10:07 napsal/a DW
:)
to je tak trošku problém celýho symfo metalu, ale jsou kapely, který na to šly od lesa (kdysi Hollenthon) a ono to nějakým záhadným způsobem fungovalo :). V případě Therion a dalších spolků ne tak docela.
03. 12. 2012 08:42 napsal/a kudrnac
ano, wtf :((
Lepaca Kliffoth byla posledni smysluplna vec, kterou Therion natocil. Delali, to co umeli a delali to pomerne dobre. Pak se bohuzel kapela dala na scesti do pro ni neprobadanych koncin, aneb zkusili fuzovat metal s klasikou. Jak to dopadlo vsichni vime, teda aspon nekteri si to uvedomuji. Ano, pro me osobne je uz i Theli nepovedena picovina, nad kterou jsem kroutil hlavou uz v dobe jejiho vydani. Therion, ci tedy spise Chris Johnsson jsou takovy metalovy Jirka Babica, michaj hrusky s bramborama a pak z toho leze onen paskvil, proste oba delaji neco co neumi, nikdy neumeli a zrejme uz ani nikdy umet nebudou. Ale prostemu lidu se to libi, pocetny dav priznivcu ma Therion i Jirka, takze je asi vsechno v poradku. Pro doplneni pouziju citat, ktery jsem objevil na jinem foru: “Veprokendlozelo ma pocit ze tim dostava nejakou hodnotnejsi kulturu a nemusi se za tim tahnout do nejakeho pitomeho divadla a pretrpet dve hodiny pidlikani a kvileni. I na tom je zalozeny uspech techto kapel, ze typicky fanousek speedu najednou ke spanilym jizdam sicich stroju dostava misto vykastrovanych buziku skutecne \"umeni\".”
02. 12. 2012 16:15 napsal/a corbow
nezapominat i na
Beyond Sanctorum a Lepaca Kliffoth, to jsem sveho casu taky dost na kazetaku tocil .... ts ts ts ts :)))
01. 12. 2012 20:50 napsal/a Coornelus
...
Dobře no, donutili jste mě, si ten klip pustit. Nevydžel jsem to dokonce. Absolutní souhlas s kudrnáčem. Jsem ten případ uctívače Theli, Vovin ještě dám ale pak je už jen tma. Je tomu dva roky co jsem blbec skrz focení vlez na jejich koncert ve Vltavský, v půlce jsem musel odejít, to divadlo nešlo snést.