Chlapi si do názvu dali slovo vyhlazení a přesně tohle se děje na jejich placce, kterou, jak se zdá, pojmenovali naprosto špatně. Protože po zmáčknutí tlačítka play se určitě nic otravného, nebo nudného nekoná, natož pak super nudného.
Hned po vrzajícím elektronickém intru se rozjede ten pravý mazec, na který každý fanoušek pestrého grindcore čeká. CD je napěchované až po okraj technickými pasážemi plnými hudebního překvapení a zvratů, i klasickými grind klepačkami. Chalani se svou hudební károu jedou na plný plyn, až se jim kouří od motoru, a jen tak mezi jednotlivými skladbami mají nějaké to vybrnkávání na akustické kytary, nebo se na albu sem tam mihnou sbory, či klávesová vsuvka, ale ani to nemůže nijak změkčit naprostou hudební divočinu, ve které má každý nástroj své místo. Tyto pomalé nástupy jednotlivých skladeb nijak nezměkčují hudební obsah, ale naopak podtrhávají celkový dojem z obrovského nasazení, které jde cítit v každém tónu.
Už od prvního okamžiku se vám OBLITERATE svou muzikou pokusí urazit hlavu, ale posluchač věrný tomuto stylu určitě vydrží. Jenže i když vydržíte až do konce, tak si stejně tohle parádní album pustíte znovu a tentokrát už vaše hlava nebude pevně usazená na krku, ale bude se válet v krvi někde na podlaze a oči uvidí jen zmítající se tělo, které celý pokoj vymalovalo krví do ruda. Jen zvuk, který se po dobu pěti skladeb valil z beden, se při šesté zhmotní a opíše kruhy v prachu stejně tak, jak mu tato skladba svým názvem radí a všechny ty kusy tkání a kostí rozmetá a vyháže z oken. On totiž ten poslední kousek je úplně jiný, než všechny ostatní na tomto albu. Nejprve se rozjede sice rychlá, ale o to více přímá skladba, která má dobrý tah na bránu, aby po třech minutách skončila jen proto, aby na ni navázalo později skoro až jazzové vybrnkávání spolu se saxofonem. Nejprve mi celá tato skladba o délce 12 min. připadala jen jako zbytečné natahování délky alba, ale později mi to všechno začalo dávat smysl. Po naprosté divočině, kdy je každá buňka v těle napjatá, jak to celé dopadne, nás chlapi touto skladbou uvedou do pohodového rozpoložení a po utichnutí všeho kolem se dostaví stav klidu stejně jako po terapeutické masáži. Celé tohle album je prostě naprostý výplach mozku unaveného prací a dnešní dobou až do úplného uvolnění endorfinů.
OBLITERATE jsem sice do této doby neslyšel, a i když to nejsou žádní hudební zelenáči (hrají už 20 let), tak si troufám tvrdit, že jsou ve skvělé formě a jdou po hudební cestě s naprosto jasně vytyčeným cílem.
Seznam skladeb:
- 00 11 000
- Freefall society
- Mostly harmless
- Superboring
- Like a falling Lea
- Circles in the dust
Čas: 34:53
Sestava:
- Gabriel „Gaby“ Kunay – zpěv
- Jan „ Stu“ Ragančík – Baskytara
- Marcel „Barbie“ Malega – bicí
- Ivan „Ivin“ Babilonský – elektrická a akustická kytara, samply, programování
