Ještě předtím, než jsem se ponořil do zbrusu nové desky Minority Sound, jsem prohrábl archív, ve snaze vyhledat nějaký ten kvalitní industrial metal, abych si mnou nepříliš poslouchaný styl tak trošku oživil a na české borce se jaksepatří naladil.
Vedle již notně provařených řadovek stylotvůrců Fear Factory a vcelku schopných učedníků Sybreed jsem zahlédl poslední singl „Andromeda“ Američanů Mechina, kteří se zhlédli v (minulosti již několikrát úspěšně vyzkoušené) kombinaci epických samplů, groove metalu a industrialové nasranosti novějších Fear Factory. Nutno dodat, že pokud jsem se například u takových Xerath rozčiloval, že jim orchestrace ne tak úplně lícují s kytarovým podkladem, v případě Mechina je to přesně naopak.
Ihned od první sekundy jsem věděl, že opomíjet tento singl a vůbec tuhle formaci byla asi největší chyba, jakou jsem učinil za minimálně posledních několik měsíců.
Již předchozí řadovka „Conqueror“ předvedla čtveřici ve vrcholné formě, ovšem já si dovolím podotknout, že Andromeda, coby deseti minutový vesmírný opus, začíná přesně tam, kde Conqueror, respektive track „Non Serviam“ z tohoto alba končí a co více – dokonce celou tvorbu Mechina posouvá ještě o mamutí krok dále.
Hodně se mi přitom líbí, že kapela protentokrát setřela onen ještě na poslední dlouhohrající desce ulpívající pel FF a do studeného vesmíru se vydala raketou ryze vlastní výroby. Inspirace některými kapelami, stejně jako sci-fi filmy, či počítačovými hrami je sice zřejmá, ale co na tom, když to ve výsledku funguje dokonale.
Scénář Andromedy je pak jednoduchý – přelidněná, vzájemně znesvářená lidská civilizace se hroutí, lidé se vydávají do vesmíru, aby hledali nové kouty, umožňující jim přežít v nastalé krizové situaci. Andromeda je pak výtečnou a hlavně velmi přesnou reflexí tisíceletého vývoje, kriticky posuzuje dosavadní vedení lidské společnosti a odlet do vesmíru si spojuje s očištěním od starého řádu.
Hudba s textovým poselstvím velice pěkně koresponduje – samply, jež vytvářejí epickou, takřka filmovou atmosféru jsou mohutně podporovány masivními robotickými bicími party (z části automat, z části vynikající, strojově přesný Dan Anderson) a hlavně jako vždy vynikajícím čistým vokálem Davida Holche, jenž své (obrovské) kvality předvedl již na předchozích plackách.
Neméně výborné jsou pak kytarové riffy, jež připomenou nejen velká jména industriální scény a groove metalu, ale i některá ryze atmosférická tělesa. Platí přitom, že v této kompozici jsou snad všechny naprosto vynikající a posluchač nikdy nenabyde dojmu, že je něco špatně, naopak. Jednotlivé repetice, seky, zastavovačky – vše do posledního detailu vypulírované a jednoduše skvělé.
Nejlepší přitom je, že epické orchestrace a mechanická tvrdě metalová hradba prorostly v jeden (an)organický celek, jedna strana perfektně doplňuje druhou a když ani po pěti minutách nepřijde slabé místo, pomalu si začínáte říkat, kdy tedy přijde. To je zajímavá otázka, jelikož upřímně nemohu z Andromedy v současné chvíli spustit slechy.
Tvrdé, harshovými vokály podbarvené pasáže přicházejí právě včas, stejně jako orchestrální uvolňovačky od groovy tlaku – vše po vzoru formací, které jsou, na rozdíl od Mechiny, slavné. No být vámi, dal bych si v budoucnu na tyto schopné Amíky ještě dobrý pozor, jelikož pokud budou předvádět to, co doposud, mohou se nejen v žánru stát brzy velice ceněným jménem. Minimálně technicky na to mají určitě a nápady jsou prozatím také skvělé.
Tak teď jen ty mocné ozvy hudební geniality roztáhnout do dlouhohrajícího alba a všichni budou spokojení. Za tuto skladbu pak musím chtě nechtě udělit absolutorium. A že to nedělám zrovna často.
Seznam skladeb:
Čas: 9:22
Celý song k poslechu zde:
http://youtu.be/RXxxLp-Ufe8
Ke stažení pak zde:
http://www.last.fm/music/Mechina/_/Andromeda
Vedle již notně provařených řadovek stylotvůrců Fear Factory a vcelku schopných učedníků Sybreed jsem zahlédl poslední singl „Andromeda“ Američanů Mechina, kteří se zhlédli v (minulosti již několikrát úspěšně vyzkoušené) kombinaci epických samplů, groove metalu a industrialové nasranosti novějších Fear Factory. Nutno dodat, že pokud jsem se například u takových Xerath rozčiloval, že jim orchestrace ne tak úplně lícují s kytarovým podkladem, v případě Mechina je to přesně naopak.
Ihned od první sekundy jsem věděl, že opomíjet tento singl a vůbec tuhle formaci byla asi největší chyba, jakou jsem učinil za minimálně posledních několik měsíců.
Již předchozí řadovka „Conqueror“ předvedla čtveřici ve vrcholné formě, ovšem já si dovolím podotknout, že Andromeda, coby deseti minutový vesmírný opus, začíná přesně tam, kde Conqueror, respektive track „Non Serviam“ z tohoto alba končí a co více – dokonce celou tvorbu Mechina posouvá ještě o mamutí krok dále.
Hodně se mi přitom líbí, že kapela protentokrát setřela onen ještě na poslední dlouhohrající desce ulpívající pel FF a do studeného vesmíru se vydala raketou ryze vlastní výroby. Inspirace některými kapelami, stejně jako sci-fi filmy, či počítačovými hrami je sice zřejmá, ale co na tom, když to ve výsledku funguje dokonale.
Scénář Andromedy je pak jednoduchý – přelidněná, vzájemně znesvářená lidská civilizace se hroutí, lidé se vydávají do vesmíru, aby hledali nové kouty, umožňující jim přežít v nastalé krizové situaci. Andromeda je pak výtečnou a hlavně velmi přesnou reflexí tisíceletého vývoje, kriticky posuzuje dosavadní vedení lidské společnosti a odlet do vesmíru si spojuje s očištěním od starého řádu.
Hudba s textovým poselstvím velice pěkně koresponduje – samply, jež vytvářejí epickou, takřka filmovou atmosféru jsou mohutně podporovány masivními robotickými bicími party (z části automat, z části vynikající, strojově přesný Dan Anderson) a hlavně jako vždy vynikajícím čistým vokálem Davida Holche, jenž své (obrovské) kvality předvedl již na předchozích plackách.
Neméně výborné jsou pak kytarové riffy, jež připomenou nejen velká jména industriální scény a groove metalu, ale i některá ryze atmosférická tělesa. Platí přitom, že v této kompozici jsou snad všechny naprosto vynikající a posluchač nikdy nenabyde dojmu, že je něco špatně, naopak. Jednotlivé repetice, seky, zastavovačky – vše do posledního detailu vypulírované a jednoduše skvělé.
Nejlepší přitom je, že epické orchestrace a mechanická tvrdě metalová hradba prorostly v jeden (an)organický celek, jedna strana perfektně doplňuje druhou a když ani po pěti minutách nepřijde slabé místo, pomalu si začínáte říkat, kdy tedy přijde. To je zajímavá otázka, jelikož upřímně nemohu z Andromedy v současné chvíli spustit slechy.
Tvrdé, harshovými vokály podbarvené pasáže přicházejí právě včas, stejně jako orchestrální uvolňovačky od groovy tlaku – vše po vzoru formací, které jsou, na rozdíl od Mechiny, slavné. No být vámi, dal bych si v budoucnu na tyto schopné Amíky ještě dobrý pozor, jelikož pokud budou předvádět to, co doposud, mohou se nejen v žánru stát brzy velice ceněným jménem. Minimálně technicky na to mají určitě a nápady jsou prozatím také skvělé.
Tak teď jen ty mocné ozvy hudební geniality roztáhnout do dlouhohrajícího alba a všichni budou spokojení. Za tuto skladbu pak musím chtě nechtě udělit absolutorium. A že to nedělám zrovna často.
Seznam skladeb:
- Andromeda
Čas: 9:22
Celý song k poslechu zde:
http://youtu.be/RXxxLp-Ufe8
Ke stažení pak zde:
http://www.last.fm/music/Mechina/_/Andromeda