Mezi náhrobky bloudí ztracené duše. Stařenky mění květiny na hrobech svých bývalých manželů a milenců. Hrobník kleje u hřbitovní zdi. Za tu dobu, co dělá tuhle práci, se naučil mluvit sám se sebou. Sedíte na lavičce, na uších sluchátka. Výběr hudby pro letošní podzim je více než jasný. Nové album HOODED MENACE je pro tuto příležitost velice vhodné. Umí vytvořit tu správnou ponurou atmosféru. Pod nohama vám praská uschlé listí. Ve větru se chvějí plameny svíček zapálených pro dávné společné vzpomínky. Slyšíte to ticho? Začíná první píseň.
Vortex Macabre. Ochladilo se. Slunce bývá na podzim již nízko. Zdánlivý klid rozřízne mrazivá kytara. Effigies of Evil. Pomalé, těžké a plouživé jsou podoby zla. Lasse je zpěvák s hlubokým hlasem. Chroptí, syčí a prská text do smutného rytmu. Máte pocit, jakoby se v urnovém háji něco pohnulo. Ztuhnete v napjaté poloze. Na hřbitově by člověk i uvěřil v existenci duchů. Byl to ale jen pták. Pro tentokrát. In the Dead We Dwell. Začíná se ukázkou z jakéhosi filmu. Vrstvené kytary vytváří atmosféru smutku. Tomuhle se říká doom metal! Hřbitov je plný měnících se stínů. Curses Soribed in Gore. Prokletí nenajdou nikdy klid. Tak je to dáno. Mírné zrychlení rytmu. Slyšíte to vzdálené šeptání? Nebo to jen vánek rozechvěl listy starých dubů? Crumbling Insanity. Chodit v mládí na hřbitovy není normální. Mládí má hledět dopředu. Jenže je to tak lákavé. Opakující se tklivá melodie. Utíkající rytmus. Lechtání činelů. Blázni a šílenci nejsou prý již myšlenkami dávno na tomto světě. Vidí přízraky a rozmlouvají s nimi. Možná jsou jen o krok před námi. Summoned into Euphoric Madness. Na Hooded Menace mě vždycky fascinovala jejich schopnost stvořit dokonale temný riff. V této písni jeden takový je. Nedovedu se od téhle písně odpoutat. Doslova mě vždycky rozvibruje celé tělo. Setmělo se. I hrobník odešel se sprostými slovy na rtech domů. Jsem tady sám. Asi bych se měl bát. Objímá mě ale spíše zvědavost. Evoken Vulgarity. Další temná a těžká píseň. Mám pocit, že některé fotky na náhrobcích se na mě smějí. Retribution Eternity. Hřbitovy mají jednu úžasnou schopnost. Člověk na nich pochopí pomíjivost našeho snažení. Vyčistíte si hlavu od počítačů, cinkajících tramvají, naštvaných řidičů v drahých autech, stresu z práce a dnešní seřvání od šéfa. Vše vám bude připadat najednou malicherné. Každý máme dnes hlavu něčím zanesenou. Pochmurné songy ve spojení s tichem a atmosférou hřbitova vám pomůžou aspoň trošku pochopit věčnost a pročistit mozek od zbytečností. Píseň na závěr trošinku zrychlí a probere vás z doomové letargie.
Nedokážu album Effigies of Evil poslouchat kdykoliv. Musím mít tu správnou náladu a prostředí. Již minulé album Never Cross the Dead ve mě dovedlo vytvořit „dušičkovou“ náladu. Brzy začne podzim, tak budu letošní album protáčet asi častěji. Nedoporučuji se do alba ponořovat na dlouhé hodiny o samotě. Mohlo by ve vás vyvolat dlouhodobé deprese. Po třech čtyřech protočeních cdčka v přehrávači jděte ven s někým veselým, kupte si pivko a vyprávějte si jednoduché sprosté vtipy. Effigies of Evil vyšlo i v několika vinylových edicích. Zvuk mi přijde oproti minulému albu ještě temnější.
Až na mě zase dolehne touha po samotě a vypravím se na můj „oblíbený“ horský hřbitov, vezmu si do mp3 přehrávače Effigies of Evil určitě s sebou. Sice to nevyváží poslech doma z cd, ale zase mě pohltí ta neopakovatelná atmosféra. Rád se zase a znovu nechám ukolébávat prvotřídním doom metalem.
Seznam skladeb:
- Vortex Macabre
- Effigies of Evil
- In the Dead We Dwell
- Curses Soribed in Gore
- Crumbling Insanity
- Summoned into Euphoric Madness
- Evoken Vulgarity
- Retribution Eternity
Čas: 50:56
Sestava:
- Lasse Pyykko – kytara, zpěv, basa
- Pekka Koskelo – bicí
