Pekelné horko a pekelná muzika. Tak by se dal shrnout večer v pražském Exit-usu, na kterém vystoupili kapely Carpatia Castle, Maldita a Demencia Mortalis.
Sice si nemyslím, že jsem kdovíjak zlobivá holka (jen tak decentně, znáte to), ale od soboty 25. 8. 2012 můžu směle tvrdit, že jsem byla v pekle. A tentokrát se nejednalo o žádné peklo imaginárně obrazné, které by se stvořilo a zase zaniklo v mé hlavě. Exit-us se v parných letních dnech proměnil doslova ve výheň, kde dýchat mohl člověk jen na vlastní nebezpečí. Zcela upřímně obdivuji všechny kapely, které ten den vystoupily, protože se mnou by to v tom horku na pódiu seklo asi za čtyři minuty a dvacet dva vteřin. A vědomí nemožnosti úniku než set skončí, by se podepsalo na mé mysli mírným šílenstvím asi za minutu a dvanáct vteřin od vstupu na stage. Ale dost už pseudointelektuálních výlevů, asi byste rádi věděli i něco o tom, kdo ze statečných ozkoušel kapacitu svých plic a schopnost soustředění se i při nedostatečném okysličování mozku.
Večer otevřela svým vystoupením mostecká kapela CARPATIA CASTLE. Od pořadatelů výborný pomalejší rozjezd. Zpěvačka na mě udělala velký dojem některými hlasovými přechody a tím, jak dokázala několik mládenců pod pódiem udržet v transu jen pohledem svých blankytně modrých očí. Bludišťáka ode mě dostane i za krásnou masku, kostým a celkové vzezření. Bohužel to jsou ale všechny plusy, které Carpatii Castle za ten večer dát. Otázkou je, jestli je to málo nebo jestli jsem kapele skočila na udičku a prostě se nechala unést spanilou frontmankou.
Jako druzí vlezli na pódium brazilští chlapci z uskupení jménem MALDITA. A stal se přesně ten malý koncertní zázrak, kdy někdo začne hrát, mně zazáří oči, našponují se uši a chvíli jen tak opařeně stojím, než začnu cvakat fotky jak zběsilá. Maldita kombinuje prvky z goth, industrialu a dalších metalových odnoží například s prvky funky nebo ska. Chvilkami zvuk připomínal starší alba Marylina Mansona a chvilkami trošku podlazené funky. Většinu času ale hudba oscilovala někde mezi těmito dvěma body a to mě hodně bavilo. Pánové ode mě taky dostávají koš zlatých bludišťáků za neuvěřitelnou show, které byli schopni i v pekelných Exit-usáckých podmínkách. Psychotické trhavé pohyby střídalo upřené zírání a fanoušci těsně před pódiem konečně roztočili své hřívy (což mimochodem fungovalo jako super větráky!).
Poslední kapelou byla roudnická DEMENCIA MORTALIS, která byla také organizátorem celé akce. Ač je Demencia v pražském prostředí známá a má tam svou fanouškovskou základnu a ač jsem (v dobrém slova smyslu) zaujatá, musím říct, že pánové a dámy dávají do své prezentace koncert od koncertu větší energii a každé jejich vystoupení v posledním půlroce bylo lepší než to předešlé. V Night of the Forgotten Summer Party II byl jejich set parádním klimaxem celé akce. Kdo do té doby nepařil, teď začal. Fotografky hromadně odhazovaly foťáky a rozvlnily se těsně před zpěvákem. Prostě perfektní tečka.
Kdyby se dalo mluvit o nějaké dramaturgii koncertů, pak by tahle akce měla dramaturgii perfektní. Od pozvolnějšího začátku v režii Carpatia Castle přes nakopnutí, které má na svědomí Maldita až po šílenou řež na konci, za kterou si může udělat zářez Demencia Mortalis. S koncem hudební produkce ovšem večer nekončil, nahoře v hospodě se pilo až do časných ranních hodin a i když jsem utíkala do postele poměrně brzy (ráno), bylo to s pocitem, že jsem dokonce zvládla něco udělat i pro své vzdělání - od 25. 8. 2012, kromě toho, že jsem byla v pekle, umím říct portugalsky „vykuř mi ho“ (i když moc nevím, k čemu to zrovna mně bude).
Sice si nemyslím, že jsem kdovíjak zlobivá holka (jen tak decentně, znáte to), ale od soboty 25. 8. 2012 můžu směle tvrdit, že jsem byla v pekle. A tentokrát se nejednalo o žádné peklo imaginárně obrazné, které by se stvořilo a zase zaniklo v mé hlavě. Exit-us se v parných letních dnech proměnil doslova ve výheň, kde dýchat mohl člověk jen na vlastní nebezpečí. Zcela upřímně obdivuji všechny kapely, které ten den vystoupily, protože se mnou by to v tom horku na pódiu seklo asi za čtyři minuty a dvacet dva vteřin. A vědomí nemožnosti úniku než set skončí, by se podepsalo na mé mysli mírným šílenstvím asi za minutu a dvanáct vteřin od vstupu na stage. Ale dost už pseudointelektuálních výlevů, asi byste rádi věděli i něco o tom, kdo ze statečných ozkoušel kapacitu svých plic a schopnost soustředění se i při nedostatečném okysličování mozku.
Večer otevřela svým vystoupením mostecká kapela CARPATIA CASTLE. Od pořadatelů výborný pomalejší rozjezd. Zpěvačka na mě udělala velký dojem některými hlasovými přechody a tím, jak dokázala několik mládenců pod pódiem udržet v transu jen pohledem svých blankytně modrých očí. Bludišťáka ode mě dostane i za krásnou masku, kostým a celkové vzezření. Bohužel to jsou ale všechny plusy, které Carpatii Castle za ten večer dát. Otázkou je, jestli je to málo nebo jestli jsem kapele skočila na udičku a prostě se nechala unést spanilou frontmankou.
Jako druzí vlezli na pódium brazilští chlapci z uskupení jménem MALDITA. A stal se přesně ten malý koncertní zázrak, kdy někdo začne hrát, mně zazáří oči, našponují se uši a chvíli jen tak opařeně stojím, než začnu cvakat fotky jak zběsilá. Maldita kombinuje prvky z goth, industrialu a dalších metalových odnoží například s prvky funky nebo ska. Chvilkami zvuk připomínal starší alba Marylina Mansona a chvilkami trošku podlazené funky. Většinu času ale hudba oscilovala někde mezi těmito dvěma body a to mě hodně bavilo. Pánové ode mě taky dostávají koš zlatých bludišťáků za neuvěřitelnou show, které byli schopni i v pekelných Exit-usáckých podmínkách. Psychotické trhavé pohyby střídalo upřené zírání a fanoušci těsně před pódiem konečně roztočili své hřívy (což mimochodem fungovalo jako super větráky!).
Poslední kapelou byla roudnická DEMENCIA MORTALIS, která byla také organizátorem celé akce. Ač je Demencia v pražském prostředí známá a má tam svou fanouškovskou základnu a ač jsem (v dobrém slova smyslu) zaujatá, musím říct, že pánové a dámy dávají do své prezentace koncert od koncertu větší energii a každé jejich vystoupení v posledním půlroce bylo lepší než to předešlé. V Night of the Forgotten Summer Party II byl jejich set parádním klimaxem celé akce. Kdo do té doby nepařil, teď začal. Fotografky hromadně odhazovaly foťáky a rozvlnily se těsně před zpěvákem. Prostě perfektní tečka.
Kdyby se dalo mluvit o nějaké dramaturgii koncertů, pak by tahle akce měla dramaturgii perfektní. Od pozvolnějšího začátku v režii Carpatia Castle přes nakopnutí, které má na svědomí Maldita až po šílenou řež na konci, za kterou si může udělat zářez Demencia Mortalis. S koncem hudební produkce ovšem večer nekončil, nahoře v hospodě se pilo až do časných ranních hodin a i když jsem utíkala do postele poměrně brzy (ráno), bylo to s pocitem, že jsem dokonce zvládla něco udělat i pro své vzdělání - od 25. 8. 2012, kromě toho, že jsem byla v pekle, umím říct portugalsky „vykuř mi ho“ (i když moc nevím, k čemu to zrovna mně bude).
