Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

Sobota 11.8.2012, Jaroměř – pevnost Josefov

Nejdál to do Josefova asi měli BE´LAKOR. Tahle australská partička slušně vypadajících chlapců mě bavila už na pohádkovém albu „O Červené Karkulce“, v originále „Of Breath And Bone“. (úsměv) BE´LAKOR na to jdou chytře – jejich muzika je melodická, přesto docela tvrdá, zpěv je většinou drsný, ale nechybí ani melodický, občas to sklouzne do atmosférické melancholické polohy... prostě je to taková pěkná muzika na sobotní odpoledne. Kapela navíc působila hodně sympatickým dojmem a bylo vidět, že si to před tolika lidmi užívá. A mě to jednoduše mezi těmi masakry pohladilo. (Johan)

O australských BE'LAKOR se toho v poslední době namudrovalo dost a dost, ale já dosud nenašel odvahu si je pustit, odrazovala mě jim přiřazená škatulka melodic death metal. Ale když jsem je měl takto před nosem, proč je nezkontrolovat, a nepřijít na kloub tomu, proč jsou tak velebeni. A po poslechu pár taktů tomu začínám rozumět, tahle kapela je totiž jasným produktem na MOR, do Vizovic s nimi, ne do Jaroměře. Vtipně, ale hlavně pravdivě okomentoval jejich počínání přítel Dordeduch: „Těm už chybí jenom Láďa Křížek.“ A něco pravdy na tom bylo. Heavy kytary, nasládlé a dost nahlas klávesy, snad jen ten death metal připomínal zpěvákův vokál. Ne ne, tady jsme se nepotkali, heavy metal nebrat. (Coornelus)

Na BE´LAKOR jsem se těšila, jejich tři desky jsem před odjezdem poctivě naposlouchávala. Začali skladbou „Venator“, která začíná melodií vybrnkávanou na akustickou kytaru a vygraduje do vynikajícího melodického deathu. Hned tímto úvodem se Australanům podařilo vtáhnout mne do podmanivé atmosféry. Ačkoli v průběhu koncertu moje nadšení mírně klesalo (což je syndrom kapel, které začnou mým nejoblíbenějším songem, takže zpravidla nic lepšího už nepřijde – úsměv), vystoupení to bylo nadmíru zdařilé. (Veronika)

Po docela příjemném vystoupení australských BE´LAKOR přišel první zlatý hřeb sobotního dne. I když jsem už ABORTED viděl na Brutalu v roce 2007, tak jsem se stejně na jejich set šel podívat, protože mě tehdy dostali svou živelností. A vůbec jsem nelitoval. Už od prvních tónů intra bylo jasné, že mistr zvukař je člověkem na svém místě. Každý tón byl podle mě vyladěný do posledního detailu, a když kapela spustila svůj nekompromisní death, tak bylo vymalováno. I přes svou rychlost a tvrdost bylo slyšet naprosto všechno. Kapela jela na plné obrátky a vzhledem k ohlasům, které jsem slyšel kolem sebe, bylo jasné, že ani fanoušky tohle vystoupení nenechalo chladnými. ABORTED pro mě a určitě i pro spoustu dalších byli kapelou, která nasadila laťku hodně vysoko a myslím si, že ani opěvovaným IMMORTALL se nepodařilo téhle mety dosáhnout. (Luma)

Po skvělých ABORTED nastoupili britští djenteři THE SAFETY FIRE. Když srovnám vystoupení žánrově spřízněných Britů a Švédů VILDHJARTA, vychází pro mě Skandinávie jako jasný vítěz. THE SAFETY FIRE jsem opustil po asi dvou skladbách, které mi přišly naprosto nezáživné a vokalista mne svým projevem také příliš nepřesvědčil. (Opat)

TEXTURES a jejich poslední album „Dualism“ jsem krátce po vydání poslouchal s velkou chutí – a se stejnou chutí jsem se na ně chystal i na Brutalu. Ale ouha – nějak mi nesedli. V podstatě ani nevím proč, ale přišli mi takoví nijací, bezkrevní... takže jsem jejich představení opustil a šel se těšit na SÓLSTAFIR. (Johan)

TEXTURES předvedli příjemné vystoupení. Ani něco, z čeho bych se posadil na zadek, ani žádný propadák. Takový lehký nadprůměr s nepříliš povedeným ozvučením. V klubu by mi asi seděli víc. Překvapivě Holanďané zahráli z poslední desky „Dualism“ jedinou skladbu „Sanguine Draws the Oath“. (Opat)

Zato NORMA JEAN to v Jaroměři rozsekala, jak se sluší a patří. Studiově jsem tyto borce z USA téměř neznal, ale na živo to mělo koule! Hlavně vokalista Cory Brandan Putman řádil jak utržený ze řetězu. Paráda, další z kapel, které musím pořádně okoštovat i z desky. (Opat)

Kdybych dnes psal žebříček nahrávek za loňský rok, dal bych tyhle Islanďany na první místo. SÓLSTAFIR se svým „Svartir Sandar“ okupují můj přehrávač už pěkně dlouho – a hlavně čím dál častěji. „Fjara“ a „Ljós í Stormi“ jsou prostě nádherné záležitosti a já se tak těšil, že jsem ani dospat nemohl. (úsměv) Prostě nejočekávanější kapela letošního BA. A když pánové v kloboucích hrábli do strun, bylo to tam!  (Johan)

SÓLSTAFIR pro mě byli lákadlem a těšil jsem se. Právem, protože dílo se podařilo. Asi ne každému se jejich produkce pozdávala (pár udivených pohledů jsem kolem sebe zaznamenal), ale z mé strany se lamentování nedočkáte. I kdyby zahráli jen geniální „Fjaru“, měli by u mne splněno. Oni ji zahráli a k tomu navíc dostatečně přidali. Ještě teď mám při vzpomínce na živou verzi tohoto songu husí kůži. Většinou se hrálo právě z poslední studiovky „Svartir Sandar“ a celým areálem se nesla jedinečná atmosféra a hudební plochy této nahrávky. Jeden z nejsilnějších zážitků z festu. V komornějším prostředí klubu s plnohodnotným setem by jim to asi slušelo lépe, ale i na velkém festivalovém pódiu to rozhodně stálo za to. (Goro)

Islandské SÓLSTAFIR mám hodně ráda. Bohužel mi bylo jasné, že vzhledem k vyhrazenému času toho moc zahrát nestihnou (byly z toho tuším 4 skladby), ale každá minuta stála za to. Nechyběla hitovka „Fjara“ z poslední desky, a ačkoli zpěvák tvrdil, že jsou pravděpodobně nejměkčí kapelou na celém festivalu, já jsem byla upřímně nadšená. Kytarové stěny, typický tklivý zpěv, zkrátka dokonalost. (Veronika)

V pět odpoledne jde do tuhého, nastává mnou toužebně očekávaný dvojblok oblíbených kapel a mých favoritů festivalu. První jde na plac rocková kapela z Islandu SÓLSTAFIR, a bojím se toho, že to dopadne blbě – jejich poslední klubový koncert v Čechách byl varováním. Začátek vystoupení mé chmury rozhodně neodehnal, za zvuku reprodukované hudby trval nástup na pódium déle, než bylo vhodné, ale co s nimi. Když začali hrát, bylo jim z mé strany rázem odpuštěno. Průřez z poslední desky „Svartir Sandar“ byl poměrně reprezentativní, ale hlavně došlo na oblíbenou „Fjaru“. SÓLSTAFIR jsou báječná kapela, na poslední desku mám jen slova chvály, a zde jsem dostal to, co jsem očekával. Samozřejmě by jim prospěl hrací čas za tmy a delší doba na vystoupení – vyhrazených 40 minut bylo málo a to ještě pár minut kovbojové z ostrova promrhali. Klasicky mě nepotěšil ani zvuk, nebylo to ono. Ale i přes jisté mínusy to bylo jedno z top vystoupení letošního BA. (Coornelus)

Přesunuju se o pár metrů doleva, a říkám si, že tu Lauru v červených kalhotách a celkově KYLESU chci vidět zblízka, ale zároveň jsem si vědom toho, že ukrutně riskuju ohluchnutí. Letmý pohled na pódium a aparáty orange dávají naději, že by nemuselo být tak zle, a ono je… moc dobře. Je to tu, stojím deset metrů od pódia a zvuk je nádhernej, vše jak má, nic se nepřeřvává, dokonalost. A navíc ta hudba... je prostě skvělá. Poslední desku, lehce vyklidněnou, zbožňuju, a mám obavy jak songy z ní budou šlapat na živo – ale žádný problém. „Don´t Look Back“, „Tired Climb“… prostě nádhera, kotel vaří, lidi třepou hlavami a po všech těch metlách, co dosud odehrály, působí KYLESA jako balzám na duši. Závěr obstarala hitovka „Scapegoat“, a nejlepší koncert na festu je za mnou. Po SÓLSTAFIR a KYLESE můžu jet klidně domů. Jo a vzkaz pro redakční kolegy, přestaňte už řešit ty dva bubeníky. (úsměv) (Coornelus)

A nepřestaneme! (smích) KYLESA je fajn kapela, ostatně líbila se mi už před dvěma roky, kdy na stejném místě (i pódiu) zahrála překvapivě zajímavý koncert. A letos si to zopákla s ještě větší grácií. Laura je docela kočka, a když vezmeme v potaz, že těch slečen letos na Brutalu moc nebylo, není divu, že na ní hleděla spousta pánů s otevřenou pusou. Ale jen do té chvíle, než hrábla do strun a zapěla. Další podařený tah pořadatelů, pozvat tyhle americké, těžko zařaditelné, pohodáře. A k těm bicím – je to specifikum, které kapele přineslo pozornost médií, ale dnes to vůbec nemá zapotřebí. Ale jak se jednoho bubeníka zbavit, že...??? (Johan)

Poslední den na Brutal Assaultu se pro mě stal snad každý ročník hudebně nejslabším. Přes den tak bylo hodně času na pivko a sem tam i nějaký rum (úsměv). Do areálu jsme dorazili krátce před Sodom, vzápětí ale zjišťujeme, že jsou přesunuti do hluboké noci. Co naplat, stihl jsem alespoň druhou polovinu setu KYLESY. Jejich sludge/doom okořeněný špetkou crustu je vcelku oživením festivalu. Pravda, možná byla KYLESA trochu uspávající, ale svou kvalitu kapela potvrdila. Specifická hudba, pohledná kytaristka a zklidnění celého festu. Jen význam dvojích bicích mi pořád unikal. Možná to bylo tím rumem… (Peťan)

Po amerických sludge experimentátorech se na Jagermeister stage vyrojila finská skvadra FINNTROLL. I když nejsem příznivcem folk metalu, podívat jsem se šel, ale jenom se zvědavosti. FINNTROLL už jednou na Brutalu hráli a to jsem byl mile překvapený, což o jejich letošním vystoupení nemůžu tak jednoznačně říct. Kapela sice šlapala jako na drátku, a taky se zdálo, že se lidi pod pódiem baví, ale něco mi na tom jejich fidlování nesedělo. Nevím, jestli to bylo tím, že si každý muzikant hobloval jen to svoje, nebo tím, že mi skoro všechny skladby připadaly jako častušky jejich krajanů KORPIKLAANI, kteří už podle mě hrají několik let to samé pořád dokola. Vzhledem k tomu, že mi přijde tahle odnož metalu, nebo rockové hudby, stále stejná, se nemá cenu divit, že mám pocit, že toho juchání a folklóru už je přeci jenom trochu moc. Nicméně pokud to lidi baví a kapela se nestává svojí vlastní parodií, což u FINNTROLL určitě nehrozí, nemám s tím problém. Po koncertu FINNTROLL jsem měl možnost mluvit s jinými lidmi a ti mi potvrdili přesně to, co jsem napsal. Samotný koncert nebyl špatný, ale na vystoupení jiných kapel ve stejném žánru byl spíš průměrný. (Luma)

Tak z IMMOLATION jsem byl odvařený. Jedna z mých nejoblíbenějších death metalových smeček mne přinutila jít (u mě na letošním BA poměrně výjimečně) blízko k pódiu. IMMOLATION mají svůj specifický styl, poznáte je od prvních tónů. A když vytáhli majstrštyky jako „Swarm of Terror“, „Majesty and Decay“ nebo „What they Bring“, bylo hotovo. Zvukově to nebylo úplně ideální, chyběla mi zde ta hutnost čišící ze studiovek, i tak však výborné vystoupení a v říjnu se těším do Prahy, kde zahrají spolu se švédskými MARDUK. V pozdějších hodinách jsem dokonce v areálu potkal kytaristu Roberta Vignu, se kterým jsem tedy mohl prohodit pár slov. (Opat)

Procházíme kolem IMMOLATION a jako každé kapele i jim dáváme chvilku času. Dva songy a nic, připadám si jako by mi někdo hodil pytel na hlavu a dal pár ran lopatou, takhle přesně mě bavili. (Coornelus)

Zato SIX FEET UNDER mě bavili... kdysi. První deska „Haunted“ je bomba. Pak už je to jenom jedno a to samé. Ale když přicházíme ke konci jejich setu, stíháme dva hity z debutu, plus něco novějšího a... ono to šlape. Osobně jsem překvapen a i potěšen. (Coornelus)

Abych pravdu řekl, SIX FEET UNDER mě nikdy nebrali. Snad jen první album jsem jakž takž dokázal poslouchat a nezprudila mě ani letošní facha „Undead“. Ostatní umca umca hopsačky jsem nepobral, AC/DC předělávky taky ne. A tak jsem ani neplánoval, že bych na SFU zašel. Jenže pauzu už jsem měl dlouhou a kolegáček na ně byl zvědavý, tak jsem šel s ním. A ejhle – živě mě Barnesovci dokázali zaujmout i zabavit. Chris si s vokály opravdu vyhrál, od hlubokého murmuru co chvíli přecházel v prasečí rykot, kapela šlapala, zvuk se taky celkem povedl – nakonec palec nahoru. (Johan)

Až později večer se chystám na další legendu newyorského hardcoru – AGNOSTIC FRONT. To je další z mnoha kapel, kterou můžu vidět několikrát  a nikdy nezklamou. Monstrózní circle pit, který byl asi ještě šílenější než ten při Sick of it all a ten při HATEBREED rovnou strčil do kapsy. „For My Family“ a „Gotta Go“ vybičovaly výkon AGNOSTIC FRONT na maximum. Po mé krátké pauze jsem se vrátil na závěr setu, kde zazněla „Addiction“ se svými až metalovými riffy. Výborný koncert. (Peťan)

Kapely typu AGNOSTIC FRONT mě baví přesně do třetí písničky a to samé, co si o AF myslím, platí  i na SICK OF IT ALL nebo HETEBREED. NY hardcore byl fajn, ale mě už nebaví, nebaví mě ani poslouchat něco jiného z tohoto stylu. Osobně si myslím, že BIOHAZARD deskami „Urban Discipline“ a „State of the World Address“ řekli vše. (Coornelus)

Od hácéčkařů AGNOSTIC FRONT jsem čekala energickou show, ale na to, co předvedli, moje představivost zdaleka nestačila. Sice jsem původně chtěla šetřit síly na trojlístek AT THE GATES + IMMORTAL + MOONSPELL – přeci jen už nejsem nejmladší a na nohou jsem byla čtvrtý den (smích), ale naštěstí jsem na New Yorčany přeci jen zavítala a nelituju toho ani trochu. Když jsem odtrhla zrak od hodně slušného moshpitu a rozhlédla se po neskutečných davech lidí všude okolo sebe, všimla jsem si, že stejně jako já si minimálně podupávají do rytmu. Kam se hrabou energy drinky. NYHC? Hell yeah! (Veronika)

AGNOSTIC FRONT mě po hudební stránce bavili, ale projev zpěváka, který samozřejmě všichni fanoušci kapely zbožňují, mně nesedí. Neslyším v něm potřebnou agresi, ostrost... ale asi je to můj problém. (Johan)

Co napsat o AT THE GATES… Stačilo by oznámit, že mě rozsekali. Od prvních tónů až do těch posledních se z pódia valila energie, jedna klasika střídala druhou a žádná ze zásadních pecek nechyběla. Tompa u mikrofonu ve skvělé formě a zbytek za ním se také neflákal. Bylo vidět, že koncerty jim díky minimu akcí nezevšedněly a užívají si je. Tak mě napadá, že nepletu-li se, tak Adrian Erlandsson si na letošním BA střihnul třetí vystoupení se třetí kapelou. Tomas stačil pouze dvě. (úsměv) „Blinded by Fear“ už jsem převzatou slyšel živě mnohokrát, ale originálu se nic nevyrovná. Navíc skvostná „Kingdom Gone“… Prostě paráda! Některé návraty mají smysl a v tomto případě to rozhodně platí. Že budou ATG kvalita jsem očekával, ale její výška mě překvapila a především potěšila. Výsostné postavení si pánové zaslouží a opět se ukázalo, kdo je vůdce a kdo následovník. (Goro)

Od AT THE GATES jsem mnoho nečekal, ale popravdě mi vyrazili dech. Nejenže měli možná vůbec nejlepší zvuk na celém Brutalu, ale z jejich hudby proudila vlna energie. Konečně neokoukaná kapela na českých pódiích. Výborné riffy, skvělé bicí a perfektní Tomas Lindberg podruhé. Tohle je chlapík na správném místě a podobně jako s LOCK UP předvedl výbornou show. Skladby AT THE GATES nemám moc naposlouchané, to však nevadilo. Poctivý švédský death metal, který je oproti ENTOMBED či GRAVE pro změnu plný melodií a „uhlazených“ pasáží. Celý set mě opravdu bavil a příjemně překvapil. (Peťan)

AT THE GATES jsem začala poslouchat právě s vidinou toho, že budou hrát na letošním BA. Jejich deska „Slaughter of The Soul“ mě docela uchvátila, a tak jsem jejich set netrpělivě očekávala. Kupodivu se vydařil zvuk a celkově se vystoupení vyvedlo, byla jsem spokojená se setlistem i atmosférou. Zpěvák je týpek, bavilo mě ho pozorovat (úsměv). Možná mě ve výsledku bavili víc než moji další deathoví oblíbenci HYPOCRISY. Jen ke konci už jsem nedávala tolik pozor, poněvadž jsem už byla natěšená na své nesmrtelné miláčky (smích). (Veronika)

Splnil se mi sen - viděl jsem IMMORTAL. A užil jsem si to na maximum. Ačkoliv Abbath byl v notně podnapilém stavu (což bylo poznat na uvádění skladeb stylem „wohbrlbylbrlowho... motherfuckers??!!“ a také na několika nepovedených sólíčkách), byla to show, v jakou jsem doufal. Nechyběl ani pověstný „crab walk“... Setlist byl plný skladeb převážně z tohoto tisíciletí („Triumph“, „Damned in Black“, „Sons of Northern Darkness“, „One by One“, „All Shall Fall“), výjimkami byly „Withstand the Fall of Time“ a nečekaná „The Call of the Wintermoon“. Chyběly mi tam zásadní pecky jako „Battles in the North“, „The Sun No Longer Rises“ nebo „Blashyrkh“. O tom, že zvuk nebyl zrovna super, se už ani není třeba zmiňovat, zamrzel mne však poměrně krátký čas věnovaný headlinerovi celého sobotního programu. IMMORTAL hráli ani ne 60 minut, což je prostě sakra málo! (pláč) Snad Abbathova poslední slova „see you next year“ něco znamenají. (opat)

IMMORTAL jsem slyšela naposled taky na Brutalu a byla to parádní show s dobrým zvoučkem a pliváním ohňů. Letos z těchto dvou možností bohužel zbyla jen ohňová show. Zvuk zejména zpočátku dost otřes, měla jsem co dělat poznat jednotlivé songy... Zvukař asi chtěl, aby to znělo jako z old school black metalové nahrávky z 90. let, nebo nevím. Ale jinak jsem si Abbathovy klasické pózy a krákor užívala a poslední epická „All Shall Fall“ mě totálně rozsekala.  (Veronika)

Na IMMORTAL mě nejvíce bavil dělbuch odpálený na konci jedné skladby, to jsem si fakt myslel, že je konec světa. (úsměv) A v neposlední řadě krabí chůze páně Abbatha. Rád bych si IMMORTAL poslech a užil si je, ale jaksi to nešlo, všude lidu, tak jsem byl rád, že stojím kus za zvukařem a jelikož byl zvuk opět na hovno, odcházím načerpat energii, které už se ve mně moc nenacházelo. (Coornelus)

IMMORTAL byli podle očekávání hvězdy večera. Přeplněná plocha přivítala krále norského black metalu. Z mého fleku před zvukařem však byla opět slyšet pouze zvuková koule. Po výborných AT THE GATES přišlo velké rozčarování. IMMORTAL jsou kapela, která alespoň nepůsobí tak kýčovitě jako například DIMMU BORGIR, jejich koncerty mají atmosféru i energii. Tentokrát to však nefungovalo a ve srovnání s vystoupením před třemi lety se jednalo o propadák. Znovu ale kvůli technice, ne kapele. (Peťan)

MOONSPELL nejdříve představili své nové album „Alpha Noir“ a pak do nás pustili staré pecky. Překvapila „Vampiria“ z prvního alba, pohladila „Alma Matter“ a do extáze mě dostala „Full Moon Madness“. Jistě, že nechyběl ani největší hit kapely „Opium“. Z nového alba pak nejvýrazněji zněly fláky „Axis Mundi“, „En Nome do Medo“ a nejsilnější „Versus“. Celkově byl playlist perfektně v rámci časových možností postaven (vyjma novinek) na největších hitech kapely. Bohužel se tam nevešly všechny skvosty, které by chtěl fanoušek slyšet, a po koncertě se vedly dlouhé debaty o tom, co by kdo chtěl slyšet. Za sebe bych se přimluvil za „Love Crimes“ a také mě mrzí, že kapela nedala nic z druhé části novinkového alba „Ómega White“. Skvělý dojem z koncertu kazil jen nepříliš dobrý zvuk, který nás ohlušoval bicími a tím zanikaly kytary. (Ifa)

MOONSPELL neměli koule, zvuk ok, kluci hráli slušně, při pohledu na portugalského nadsamce Fernanda si dámy trhaly rodidla, ale mně tam chyběl kus špíny, něčeho ostřejšího. Přitom playlist parádní, dokonce došlo na mou nejoblíbenější „Vampirii“, skvělou „Alma Mater“ či „Opium“, ale ta jiskra nepřeskočila. MOONSPELL mi přišli nějaký načančaný a spíš jako stadiónová kapela, ta temná aura je už zkrátka fuč. (Coornelus)

MOONSPELL miluju. Viděla jsem je na živo už docela dostkrát a nikdy nezklamali. Na druhou stranu jsem si proto říkala, že už mě asi nepřekvapí. Omyl. Nejen, že skladby z nové desky „Alpha Noir“ zněly na živo skvěle – zejména vynikající „Em Nome do Medo“ – ale když začali sázet staré pecky jako „Opium“, „Full Moon Madness“, „Alma Mater“ či mnou adorovanou „Vampiria“, byla jsem v sedmém nebi. Dokonce jsem sebrala poslední zbytky sil a naposledy jsem pořádně roztočila vlasy. (úsměv) Jediná chybka byla, že museli končit dřív, věčná škoda. Tímto výborným vystoupením pro mne letošní Brutal prakticky skončil. Doběhla jsem sice ještě na závěrečný song SHAPE OF DISPAIR a dokonce zůstala na kus vynikajících TORTHARRY, ale když jsem zjistila, že prakticky spím vestoje, nezbylo mi, než se odplazit do stanu brečet, že zas musím čekat rok na další geniální ročník. (Veronika)

Že bude VIRUS těžko stravitelnou záležitostí, mi bylo jasné, poslední dvě desky mě baví tak na půl, a to na ně musí být ještě echt nálada. V pevnosti mě nebavili ani trochu, bylo to chcíplé, utahané a tak nějak mě to nudilo. Kapela byla posílena o dva členy navíc a spíš než na koncertě, jsem si připadal na srazu pseudointelektuálů, libujících si v tom, že je nikdo nechápe. (Coornelus)

Čekání na SODOM bylo nekonečné, krátce před půl třetí ráno se všichni staromilci konečně dočkali. Od prvních riffů jsem neměl jinou možnost, než ze sebe vydat i poslední zbytky sil a fyzicky se dodělat. Konečně zase slušný zvuk, Bernemannova syrová kytara a Angelripperův vokál udělali ze SODOM nejlepší kapelu festivalu. Staré vykopávky v podobě „Outbreak Of Evil“, „Remember the Fallen“, „Bombenhagel“, „Blasphemer“ a samozřejmě hymna „Agent Orange“ byly tou nejlepší možnou tečkou za celým festivalem. SODOM znovu potvrdili, že patří do absolutní thrash metalové špičky, že stáli u zrodu tohoto pekelného stylu a že stále umí nakopávat zadky všem přítomným. Ve třech lidech a takový bordel. Kdo vydržel, nemohl být zklamaný, protože neurvalý německý thrash znovu kraloval. (Peťan)

SODOM aneb v půl třetí ráno vám vymeteme z palice a z nohou poslední zbytky sil. Nečekal jsem nic, ale musím uznat, že to bylo fajn. Z kraje setu zase blbnul zvuk, kytara řvala jak blázen, postupem času jsem si buď zvykl, nebo se to zlepšilo, a tak vše už bylo ok. Pánové v letech měli dostatek energie a křepčili, jako kdyby jim bylo o dvacet méně. Výborné skladby, pěkně zahráno a tak jsem nelitoval dlouhé čekací doby, která jejich vystoupení předcházela. (Coornelus)

SODOM přijeli, viděli, nacpali do fans ten jejich thrash a odešli. A tak to má být. Bylo už půl třetí ráno, bylo celkem zima, ale fans si počkali a SODOM se jim odvděčili nelítostným nářezem. Výjimečně měli skvělej zvuk. Pro někoho mohla být valivá muzika příliš monotónní, ale kdo ví, o co tady jde, tak se určitě nebude zlobit. Vynikající thrashová tečka na velkých pódiích. (Ifa)

Oranžoví agenti prostě všem ukázali, zač je toho starý dobrý thrash metal. Žádné velké přemýšlení, žádné kudrlinky, jen a jen „trééééééššš“. Znavené tělo skoro odmítalo poslušnost, ale tyhle matadory jsem stejně musel vidět. A SODOM vládli i ve tři ráno! (Johan)


Budvar Club Stage

Další Jihočeši COLP si vzali s sebou na Budvar Stage poněkud více energie, než jsem z posledních let zvyklej. Hrálo jim  to tedy pekelně a bylo vidět, že si set dobře užívají, stejně jako početní fans pod nimi. Je skvělé vidět COLP v takové formě a přeji si, aby to co nejdéle vydrželo. (Ifa)

CULT OF FIRE měli jednoznačně hrát na hlavním pódiu. V jednu ráno po MOONSPELL by tam nadělali mnohem více parády, než prapodivní GODFLESH. Tuzemští blackers měli tolik trumfů, že by je neobehrál ani falešný hráč s kartami v rukávu. Už ty působivé kostýmy – originální nahoře zašpičatělá roucha s otvory pro oči. Pak výzdoba pódia – na oltářích na krajích pódia hořící svíce, lebky a další propriety. A hlavně muzika – opravdu výtečný black metal, který kromě rychlosti nabídl i polohy pomalejší, atmosférické, podbarvené klávesami. Ono není divu, že tahle parta šlape parádně, když za bicími sedí mistr Corn, a ani ostatní členové nejsou žádní nováčci. Kdekdo ví, že pod kostýmy se skrývají tváře známé třeba z MANIAC BUTCHER, DARK STORM, INFERNAL IMPERATOR... CULT OF FIRE mě prostě nadchli, takže jsem si došel koupit oba jejich vinyly – tudíž dojde na jejich recenze. (Johan)

CULT OF FIRE pekelně rozčeřili stojaté vody českého black metalu. Je o nich poslední dobou dost slyšet, a tak si po právu vrzli i na letošním Brutalu – sice v plechárně, ale i ta se počítá. Ta nebyla napěchovaná tak jako při INQUISITION, ale i tak se černokněžníků sešlo dost. Nezbytné rekvizity na stolech naznačovaly, že to bude show i s divadýlkem. COF vystupují v kápích s maskami přes obličej a čepicemi tak dlouhými, že by se za ně nestyděla ani Leontýnka z Brtníku. (úsměv) Na efekt určitě působivé, ale jak se v tom hrálo bubeníkovi, toť otázka. Hudební složka, ale byla řádně pekelná a sypací, a tak COF si sympatie všech přihlížejících získali na svou stranu poměrně lehce. Ke konci setu už jsem měl jejich statické show dost (kytaristi a zpěvák se v podstatě nehýbou, chápu ty čepice), ale i tak se jednalo o povedený koncert. (Coornelus)

SHAPE OF DESPAIR se částečně kryli s MOONSPELL, ale část vystoupení jsme stihli. A stálo to za to. Podmanivé tóny, ultra pomalé tempo, specifická atmosféra... opět bych je raději viděl na velkém pódiu, kde by po CULT OF FIRE mohli celý fest (nebýt zpoždění SODOM) luxusně a stylově uzavřít. (Johan)

TORTHARRY jsem v poslední době potkával pravidelně a všude to bylo kvalitní. Na BA jsem je šel jen „zkontrolovat“ a opět jsem se přesvědčil, že i v triu jim to šlape a že jsou sázkou na jistotu. (Johan)

Na LAHAR jsem přeběhl do Budvar Stage hnedka po konci SODOM, abych ještě slyšel nějaké ty thrashující kytary. A stihl jsem celkem dost. Opět skvělý zvuk a k tomu skvělé nasazení kapely. Z typicky českým thrashem se chvílemi mísil punk, chvílemi crust, takže příchutí bylo více. Nicméně to nebylo na škodu a dobře se to poslouchalo a člověk by nevěřil, kolik fanoušků si tento hudební zážitek nenechá ujít v půl čtvrté ráno. (Ifa)

Ani po Sodom jsem neměl dost a přebíhám na vzdálenou Budvar Stage, kde právě rozjížděli svůj set jihočeští LAHAR. Další neuvěřitelná thrashová smršť na samý závěr festivalu. Riffy, nekompromisní bicí, bublající basa a šílený Banán za mikrofonem. Slovo šílený myšleno jen v dobrém. Vály z nové desky „Až přijde čas“ a z loňské fošny „Umění strachu“ vyvolávají poslední mosh. LAHAR nezapomenou ani na „Oběti doby“ a závěr obstará cover „My America“ od NUCLEAR ASSAULT. LAHAR předvedli přesně to, proč jsou mojí nejoblíbenější thrashovou kapelou u nás. SODOM a LAHAR – tento thrashový dvojblok na závěr se opravdu povedl! (Peťan)


Obecně se dá říci, že Budvar Stage disponovala kvalitnějším zvukem než hlavní pódia – pokaždé, když jsem do plechové haly zavítal, byl zvuk výborný. Takže zařazení třetí scény, na které se představila řada velmi zajímavých kapel nejen z Česka, bylo určitě podařeným tahem organizátorů – a věřme, že příští rok se opět v tomhle „klubu“ budeme moci podívat na tuzemský výkvět i nějaké ty zahraniční party. (Johan)


O celém festu už jsme toho napsali dost, ale možná nezaznělo to nejdůležitější – BRUTAL ASSSAULT je bezpochyby náš nejlepší festival zaměřený na tvrdé odnože muziky. Každý příznivec extrému si na něm najde o své, ať už jde o ctitele deathu, blacku, thrashe, doomu, hardcoru, avantgardy nebo modernějších forem metalu. Rok od roku se pořadatelé s úspěchem snaží něco vylepšit, ať už v areálu, nebo třeba formou takových drobností, jako je promítání loga festu a siluety orlice na zeď pevnosti. A ta obří orlice nad oběma pódii taky neměla chybu. Tak zase za rok... (Johan)

Fotky: Ignor



Zveřejněno: 19. 08. 2012
Přečteno:
3191 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

25. 08. 2012 14:53 napsal/a manafob
zvukař
obávám se, že někdy když mají kapely vlastního zvukaře dopadne to možná ještě hůře...
22. 08. 2012 09:14 napsal/a Johan
Report ještě doplněn! + -> fire
Report jsme ještě včera večer doplnili. A fire - vždyť report by měl i pobavit, kdyby to bylo jen konstatování suchých fakt, tak by tě to nebavilo číst :-)
21. 08. 2012 22:23 napsal/a fire
Díky
za stručný průřez letošním BA z pohledu několika lidí,člověk vidí,že co posluchač,to jiný záběr a vkus :-) ,snad jen s příspěvky Coorneluse je těžké se ztotožnit (ty mi přišly spíš pro pobavení) .Celkem vás všechny lituji,jak jste si neužili spoustu kapel kvůli zvuku,příští rok zkuste přijít na přírodní tribunu a užijete si více - tam se i Immortal dal poslouchat :-) .Což ovšem nijak neomlouvá ty packaly,co sedí za zvukařskými pulty...holt,kdo nemá svého kvalitního zvukaře tak má smůlu,nebo spíš jeho fanoušci....a to je o to smutnější :-(