HOODED MENACE – Never Cross The Dead

Do dokonalosti vybroušený křišťál. Tak bych nazval dva roky staré album HOODED MENACE. Deska, o které budete uvažovat jako o kulise k vlastnímu pohřbu. Ponesou vás na márách, okolo budou všichni plakat, dávné milenky budou stát v pozadí a do toho se budou vznášet death doomové melodie z Never Cross The Dead. Všechny bude mrazit v zádech a jejich smutek bude neskonalý. Škoda, že to neuvidíte, co?

Při poslechu stokrát zemřete a stokrát se narodíte. Obestře vás smutek. Pro mě jedna z desek, která mě posunula hudebně zase o kousek dál. Hooded Menace mě dostali už před dvěma lety a každý další poslech mě vždy ohlodá až na kost. Nutí mě k zastavení a zamyšlení. Není zde sice vytvořeno nic nového, žádný nový styl nebyl vymyšlen, hranice nebyly překonány, ale ve svém stylu bylo dosaženo dokonalosti.

Produkce je skvostná. Zvuk z Horrisound studia vás smete a přímo rozdrtí. Vinyl v několika barevných provedeních uvedla na trh Doomentia Records. Sběratelé a skalní fanoušci můžou být tedy spokojeni. Musím ještě doplnit, že i obyčejné cd si budete hýčkat jako oko v hlavě. Obal i texty mají tu správnou death/doomovou duši.

Cítíte, jak vámi pomalu prostupuje chlad. Začíná první doomový song Never Cross the Death. Kytara prořízne zdánlivé ticho. Už se vám zase do mysli vkrádá myšlenka na pohřeb. Terror Castle. Vznešený motiv. Když v některých pasážích zaduní basa, rozvibruje to celé vaše tělo. Night of the Deathcult. Znovu pomalu umíráte. Lasse chroptí jak převozník přes řeku Styx. Podejte mu ruku. The House of Hammer. Víte, jak vyjádřit hudbou smutek? Hooded Menace to ví dokonale. Nastavíte tvář další náloži záhrobních melodií. Ritulas of Mortal Cremation. Začíná se pomalu, depresivně. Pak se ústřední melodie rozjede a následuje přenádherný sólo. Šestá písnička As the Creatures Ascend. A šesté umírání. Přijdete si, že stojíte v zimní krajině. Táhnete těžký náklad na zádech a vaše cesta nemá konec. Beznaděj. Opět skvělá kytarová práce. From Their Coffined Slumber vás nechá chvílemi vzpomenout na Candlemass. Vše duní. Kytary jsou navrstveny s opravdovou pečlivostí. Theme from Return of the Evil Dead. Epické rozloučení. Vyvstává mi na mysli myšlenka na zajíždějící rakev. Kolem se vznáší opar smutku pozůstalých. Vážné obličeje. Opravdu už je konec?

Ano, občas se to stane. Občas člověk narazí na cdčko, které ho absolutně pohltí. Mě se to stalo s albem Never Cross The Dead. Už dva roky jsem uchvácen a album doporučuji na všechny strany. Sice ne každý je na tom jako já, ale to už tak bývá. Mám rád tu drsnou pomalost desky. Ty temné melodie. Až budu jednou starý sestavovat set list na svůj pohřeb, určitě od Hooded Menace něco zazní. Letošní září budu netrpělivě čekat na novou desku. Nemůžu se dočkat.

Seznam skladeb:

1. Never Cross the Dead
2. Terror Castle
3. Night of the Deathcult
4. The House of Hammer
5. Rituals of Mortal Cremation
6. As the Creatures Ascend
7. From their Coffined Slumber
8. Theme from Return of the Evil Dead

Čas: 51:23

Sestava:

• Lasse Pyykko – Zpěv, kytara, basa
• Pekka Koskelo - bicí

http://hoodedmenace.bandcamp.com/