DARK GAMBALLE

ŠKODA 120 – Samorost CD 2012, Lecter Music Agency / Bažina

Letos v květnu rozhodila ŠKODA 120 po tuzemských končinách promo 2012 obsahující pět songů, jehož prostřednictvím se snažila ulovit vydavatele. A vida, velice rychle se ozvaly hned dva labely, které společně zaštítily vydání již nahraného materiálu a zabalily jej do fešáckého digipacku, ve kterém nechybí vložená 20stránková knížečka a plakát kapely. To je určitě chvályhodné, navíc grafika je vcelku podařená a hlavně jsou k mání veškeré potřebné informace včetně textů i krátkých vysvětlivek myšlenkových pochodů textaře, a to v češtině i angličtině.

Myslím, že kolega Coornelus ve své recenzi na zmíněný promáč dokonale vystihl vše podstatné, tak si dovolím tu nejdůležitější pasáž odcitovat: „Promáček obsahuje pět šleh vypálených pořádně ostrými náboji. Těžko ale čekat něco jiného, když se má pět věcí poskládat do necelých sedmi minut. Tudíž je jasné, v jakých sférách se Škodovka pohybuje a kde se cítí nejlépe zaparkovaná. Nejblíže má ke grindu, ale ani hardcore jí není cizí. Drtivá většina materiálu to před sebou nemilosrdně hrne a válcuje, ale i v těch největších divočinách se snaží kapela být variabilní, a tak budiž pochválen bubeník, který nerezignoval a snaží se oživit podání svých partů a nespoléhá se jen na pouhé monotónní sypačky, čímž je strávení skladeb přijatelnější. Nechybí ani hardcorově houpavé mezihry a zvolnění tempa, či malý náznak crustu. Všech pět reprezentativních věcí je vyrovnaných a dokážou nějakým způsobem zaujmout, a tak mi nezbývá než pouštět kotouček neustále dokola, protože tohle promo jede pořádnou rychlostí.“

Ona jede pořádnou rychlostí i celá nahrávka, do 24 minut se vešlo rovných dvacet skladeb a k tomu ještě spousta „mezititulků“ v podobě hlášek z filmů nebo nevímodkud – některé pobaví více, některé méně, ale výběr je vcelku rozumný, z těch profláklých zazní třeba slavná etuda Petra Čepka z Trháku, slyšet je i Jan Werich, Vítězslav Jandák, Luděk Sobota nebo pan Vojta coby Sarka Farka. Největší perlou je ale úplně pitomá slečna a její monolog na téma výběr partnera – kde tohle pánové našli?

O vokály se postarala hned tři hrdla – dva sóloví zpěváci a ve sborech jim pomohl kytarista Peter. Oba sólisté se navzájem doplňují – jeden řve, druhý křičí – takže žádné grindové kanály, ale vcelku srozumitelné (při sledování textů v bookletu) výrazy.

Zvuk z Otynova Davosu je na stylové poměry (grindcorebeat to nazývá sama kapela) naprosto v pohodě, žádný bordel, ale dostatečně čitelný sound – u kytar skoro metalový, bicí zní zase spíše grindově.

Přiznám se, že i přes řadu poslechů se v materiálu trochu ztrácím... je to pořád o divočině a nářezu a záchytných bodů moc není – jedna skladba mi přijde jako druhá (snad jen Macochu okamžitě poznám podle úvodního výkřiku), ale ono to až tak nevadí, nářez odlehčují filmové vstupy a poslech mě nenudí – naopak se u Samorostu dobře bavím.

Seznam skladeb:
  1. Jednadvanula
  2. Houbařova odyssea
  3. Zlá krev
  4. Od ořechu
  5. Bez nich
  6. Samorost
  7. Ani jedna nechybí
  8. Pošolin
  9. Macocha
  10. Dlaně citu kata
  11. Instinkt
  12. Z blat
  13. Na jehlách spím
  14. Nic víc
  15. Taiwan
  16. Buďa part (I., II.)
  17. Starý svět
  18. V ohrožení
  19. Halda trav
  20. Chraň se poznamenaných

Čas: 24:03

Sestava:
  • Peter – kytara, zbory
  • Balda – zpěv
  • Ola – baskytara
  • Rada – zpěv
  • Fedor – bicí

http://bandzone.cz/skoda120

http://lecter-music-agency.webnode.cz/

Zveřejněno: 12. 08. 2012
Přečteno:
2828 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář