ESOTERIC – Paragon Of Dissonance

Pod silným vlivem, který na mě zanechal pražský koncert, se už několik dní oddávám zvukům a tónům, těchto anglických náladotvůrců. Toto album vyšlo už loni na podzim v listopadu, ideálně načasováno, u renomovaných Seasons of Mist ve formě 2CD. Ovšem v dubnu zapracovalo vydavatelství Svart Records a desku Paragon of Dissonance vydalo na vinylu jako 2LP, v limitované edici tří set kusů v šedohnědém - poloprůhledném provedení a pouze sto kusů bylo vylisováno v klasické černé verzi. Takže vzhledem k celkovému nákladu se jedná o raritku, kterou je potřeba vlastnit a hýčkat si ji. Aby se skladby při své jednotlivé délce (nahrávka přesahuje devadesát minut o sedmi skladbách) rozumně poskládaly na 2LP, je pořadí oproti CD přeházené, což těm, kteří mají naposloucháno z CD, může vadit, ale seřadit songy stejným způsobem na LP kvůli jejich různé délce, nelze.

Esoteric se na své pouti, kterou odstartovalo první demo z roku 1993, neodklánějí ze směru pomalého doom metalu. Přesto, že jsou zaškatulkováni jako vrchní představitelé žánru funeral doom metalu, což zřejmě jako nejvhodnější přirovnání na ně pasuje nejvíc, na  Paragon of Dissonance se pouze neumírá, a deska má logicky rázem více co nabídnout. Ne, že by snad bubeník Joe Fletcher přehodil výrazněji na rychlejší stupeň, ale rozhodně se nejedná jen o pouhou pomalou torturu, samozřejmě ale i na ni dojde. Zářným příkladem je hned úvodní Abandonment, která začíná nad poměry svižně, aby se ve své střední části nechala ukolébat do šnečího tempa, ovšem gradující konec je hotovou smrští a dokonalou souhrou všech nástrojů, kde se bubeník může vyřádit a také to dělá.

Přesto, že na mě materiál na Paragon of Dissonance působí přístupněji než kdy jindy, neustále se jedná o těžkou nálož. Neskutečná délka alba v kombinaci s pomalou muzikou, nad kterou se vznáší deathmetalový řev Grega Chandlera, může leckomu nahnat strach. Ale to je jenom ten povrchní pohled. Stačí albu věnovat pár soustředěných poslechů, a najednou člověku dojde, jakou precizní prací se Esoteric prezentují. I v těch nejtáhlejších momentech, kdy šponují nervovou soustavu na maximum, dokáží udržet posluchačovu pozornost, a ve finále vždy přijít s chytlavou vyhrávkou, za kterou je člověk vděčný.

I když většina skladeb se svou stopáží nachází kolem patnácti minut, nedostavuje se pocit nudy, za což si Esoteric zasluhují pochvalu. Přece jen vyjít v dnešní době s takovouto megalomanskou délkou je poněkud riskantní, ale na druhou stranu je faktem, že tito Angličané se za ničím nepachtí a jejich hudba pro návštěvníky Metalfestu a podobných nesmyslných akcí zkrátka určená není. Není však určena ani pro otevřeného posluchače po celých 365 dní v roce. Ale když se trefí do té správné nálady, dokáže emociálně obohatit, a určitě podporuje fantazii. Nejsem konzumentem drog ani jiných sraček, ale když se v  jednom rozhovoru zpěvák a kytarista Greg zmiňoval, že při zkouškách si sem tam zahulí, začínám chápat. Co se ovšem stane když si při poslechu Esoteric něčeho dopřeje nevyrovnaný jedinec, raději nedomýšlet.

Paragon of Dissonance je skvostná deska, zároveň je ničivá, temná, ale pořád zanechává naději. Světýlko na konci tunelu sice není vidět, ale v podvědomí je cítit. Kompozičně a instrumentálně se jedná o dokonale propracovanou záležitost. Navrstvené kytary neustále kouzlí, vytváří spirály melodií a  častokrát navozují psychedelický náboj, stejně tak jako to umí kapely vycházející z HC/sludge vod. Esoteric však přece jen ve více metalovém hávu a díky vokálu pevně usazení v doommetalových vodách.

Hudba Esoteric je dráždivá, nervní, ale zároveň i uklidňující a, ač se to dá těžko v tomto žánru chápat, i povznášející. Poslouchat celou desku a být na stejné vlně jako kapela se rovná prožitku.

Seznam skladeb:

Strana A:

Strana B:

Strana C:

Strana D