Tohle je docela zajímavá historie. P.V.A. (původně zkratka značila Pod Vlivem Alkoholu) nahráli tento materiál už v roce 1998 a PHR jej tehdy vydali na magnetofonové kazetě. Kapela již předtím disponovala neoficiálním počinem Prasata Vyšší Autority (1995), později ještě vydala materiál Tvař se významně (2003), načež se rozpadla. Až v roce 2008 se zase začalo něco dít a v roce 2009 se po šesti letech P.V.A. objevili na pódiu; sporadicky koncertují doposud. V roce 2010 bylo při vystoupení ve Znojmě odehráno několik skladeb z Poruch i několik starších – a tahle "nahrávka" je na reedičním CD, o kterém si tady budeme psát (já) a číst (vy) zvěčněna coby bonus.
Kapela P.V.A. byla vždy zvláštním úkazem na naší punkrockové scéně. Vydala celkem tři alba (z toho první dvě u Papagájova Hlasatele), z nichž každé se stalo zásadním. Přitom každé přineslo unikátní a zajímavou nahrávku. Hlavně také spoustu písniček, které patří dodnes mezi českou punkrockovou klasiku nejen mezi pamětníky devadesátek. Tak praví vydavatel a já mu budu zatím věřit, protože o P.V.A. jsem dosud neslyšel. Ale jak se říká "důvěřuj, ale prověřuj".
První poslech CD mi připadal jak zjevení. Co to sakra je, říkal jsem si... Naivní punk? Přišlo mi to celé takové jednoduchoučké, prostě naivní. Nikterak složitá muzika, texty jsem moc nevnímal (až na Naši bábu...) a zpěv mi přišel hodně zvláštní, jakoby odfláknutý. Ale ono se to nějak zlomilo. S každým dalším poslechem jsem P.V.A. začal přicházet víc a víc na chuť a v podstatě mě to i začalo bavit. Hlavně slova, která lze rozdělit do dvou skupin. V té první se ctí punkové tradice, ale texty jsou napsané tak, aby člověka donutily k zamyšlení a většinou ostře píchnou do vosího hnízda (války, skinheadi, rasismus, bezdomovci, corrida...), aniž by sklouzly přihlouplým veršovačkám. Druhou polohu těžko jednoznačně zařadit do nějaké škatule, jde o mezilidské vztahy, ať už se slečnami, nebo s kamarády; o zvláště použité přírodní motivy, které nakonec slouží jako kulisy podivným příběhům (měsíc, louka, rybník, jezero); o odlehčené záležitosti typu "Naše bába věří všemu, co píšou v novinách".
Celkově mě texty baví víc než muzika, protože ta je taková obyčejná, poměrně strohá, do žádných větších akcí se pánové nepouští... (úsměv) Většina songů plyne tak nějak pozvolna, ve středních tempech, kytara spíš hladí, než aby řezala, basa pěkně drnčí a bicí jsou často také takové "hodné". Podle mě to není na škodu, na punkové divočení jsou tu jiní... P.V.A. často ani punkoví nejsou, hrají spíše takový soft rock s punkovým přístupem, hlavně u toho zpěvu, který bych po několika posleších popsal spíš jako ležérní, odfláknutý je asi příliš silné a zavádějící slovo. Majkl prostě zpívá tak, jak mu "zobák" narostl a příliš se s tím nepáře. Od desáté skladby mu sekunduje Davídek, ale že by to byl nějaký pokrok se říci nedá. Možná má Davídek trochu hlubší hlas, ale ke zpěvu přistupuje podobně jako kolega. Do celkové nálady bez problémů zapadá i jediná převzatá a anglicky zpívaná skladba Sounds from the Phone (původně od Smilling On The Top Of The Hill) – kdyby v bookletu nebylo napsané, že jde o cover, ani by mě to nenapadlo.
Koncertní záznam není po zvukové stránce o moc horší než studiový, je možná trochu syrovější (kytara je trochu utopená a zpěv vytažený), zato zpěv je o poznání ostřejší, drsnější a ležérnější. (úsměv)
Obal je vyvedený v retro duchu, žádná promakaná grafika, ale na druhou stranu jde o digipack. Na titulce fotka kapely u zdi, vzadu fotka kapely ve Škodě 1000MB, uvnitř knížečka s texty, vše jednoduché, informativní... Možná škoda, že se neobjevila historie kapely, nějaké místo by se jistě vyšetřit dalo.
Seznam skladeb:
Bonus:
Čas: 70:00
Sestava:
www.bandzone.cz/pva
www.phr.cz
Kapela P.V.A. byla vždy zvláštním úkazem na naší punkrockové scéně. Vydala celkem tři alba (z toho první dvě u Papagájova Hlasatele), z nichž každé se stalo zásadním. Přitom každé přineslo unikátní a zajímavou nahrávku. Hlavně také spoustu písniček, které patří dodnes mezi českou punkrockovou klasiku nejen mezi pamětníky devadesátek. Tak praví vydavatel a já mu budu zatím věřit, protože o P.V.A. jsem dosud neslyšel. Ale jak se říká "důvěřuj, ale prověřuj".
První poslech CD mi připadal jak zjevení. Co to sakra je, říkal jsem si... Naivní punk? Přišlo mi to celé takové jednoduchoučké, prostě naivní. Nikterak složitá muzika, texty jsem moc nevnímal (až na Naši bábu...) a zpěv mi přišel hodně zvláštní, jakoby odfláknutý. Ale ono se to nějak zlomilo. S každým dalším poslechem jsem P.V.A. začal přicházet víc a víc na chuť a v podstatě mě to i začalo bavit. Hlavně slova, která lze rozdělit do dvou skupin. V té první se ctí punkové tradice, ale texty jsou napsané tak, aby člověka donutily k zamyšlení a většinou ostře píchnou do vosího hnízda (války, skinheadi, rasismus, bezdomovci, corrida...), aniž by sklouzly přihlouplým veršovačkám. Druhou polohu těžko jednoznačně zařadit do nějaké škatule, jde o mezilidské vztahy, ať už se slečnami, nebo s kamarády; o zvláště použité přírodní motivy, které nakonec slouží jako kulisy podivným příběhům (měsíc, louka, rybník, jezero); o odlehčené záležitosti typu "Naše bába věří všemu, co píšou v novinách".
Celkově mě texty baví víc než muzika, protože ta je taková obyčejná, poměrně strohá, do žádných větších akcí se pánové nepouští... (úsměv) Většina songů plyne tak nějak pozvolna, ve středních tempech, kytara spíš hladí, než aby řezala, basa pěkně drnčí a bicí jsou často také takové "hodné". Podle mě to není na škodu, na punkové divočení jsou tu jiní... P.V.A. často ani punkoví nejsou, hrají spíše takový soft rock s punkovým přístupem, hlavně u toho zpěvu, který bych po několika posleších popsal spíš jako ležérní, odfláknutý je asi příliš silné a zavádějící slovo. Majkl prostě zpívá tak, jak mu "zobák" narostl a příliš se s tím nepáře. Od desáté skladby mu sekunduje Davídek, ale že by to byl nějaký pokrok se říci nedá. Možná má Davídek trochu hlubší hlas, ale ke zpěvu přistupuje podobně jako kolega. Do celkové nálady bez problémů zapadá i jediná převzatá a anglicky zpívaná skladba Sounds from the Phone (původně od Smilling On The Top Of The Hill) – kdyby v bookletu nebylo napsané, že jde o cover, ani by mě to nenapadlo.
Koncertní záznam není po zvukové stránce o moc horší než studiový, je možná trochu syrovější (kytara je trochu utopená a zpěv vytažený), zato zpěv je o poznání ostřejší, drsnější a ležérnější. (úsměv)
Obal je vyvedený v retro duchu, žádná promakaná grafika, ale na druhou stranu jde o digipack. Na titulce fotka kapely u zdi, vzadu fotka kapely ve Škodě 1000MB, uvnitř knížečka s texty, vše jednoduché, informativní... Možná škoda, že se neobjevila historie kapely, nějaké místo by se jistě vyšetřit dalo.
Seznam skladeb:
- Vstaň a ´di
- Chlapeček
- Válka
- Corrida
- Naše bába věří všemu, co píšou v novinách
- Louka
- Holčička
- Euthanasie
- K ránu
- Sebevrah
- Měsíc
- Časoprostor
- Jezero
- Kůň
- Maska
- Sounds from the Phone
- Rybník
- Ptáček z klece
- outro
Bonus:
- Jak můžeš zapálit joint?
- V kanále
- Ředitel
- Corrida
- K ránu
- Jezero
- Ptáček z klece
- Skapuňque
Čas: 70:00
Sestava:
- Majkl / Meikel – kytara, zpěv
- Blaggies / Míla – bicí, zpěv (3)
- Davídek / Dáda – baskytara, zpěv (10 – 14, 16 – 18, 21, 25, 26)
www.bandzone.cz/pva
www.phr.cz
