Konec dubna v Brně patřil nové vlně amerického hardcoru. Agentura Obscure promotion v brněnském klubu Favál zajistila koncert hardcorové legendy TERROR z Los Angeles. Spolu s nimi přijela i neméně kvalitní bostonská hardcorová formace DEATH BEFORE DISHONOR a tuto dvojici podpořila i mladá kapela TAKE OFFENSE. Posadit tuto hardcorovou trojici do Brna se ukázalo jako velmi šikovný tah, jelikož v Brně a okolí byla a je hardcorová základna velmi pevná. Velmi slušná návštěvnost tedy nebyla příliš překvapující.
Úderem osmé hodiny svůj set odstartovali mladíci z TAKE OFFENSE a bylo jasné, že právě hlavní kapela tohoto turné je jejich velkým vzorem. Přesto si do toho "svého" hardcoru dosadili i vlastní prvky a to zejména vkusná krátká sóla. Už od první minuty jejich krátkého vystoupení se na Faválu představil i místní spolek karatistů, díky nimž byl celý dav namačkán na stěny klubu ve strachu z nepříjemného zranění. Po internetu kolují různá videa "jak správně tančit (pařit) na hardcore" (většinou se jedná o parodie), a při koncertě Take Offense jsme tyto tanečníky mohli vidět na vlastní oči. Spíše než tanec to ale připomínalo roztodivná bojová umění nebo brazilské cvičení Capoiera. Hrstka tanečníků předváděla zuřivé máchání rukou, různé přemety, "HC běhání" a podobné vylomeniny. Jeden z nich dokonce často ukazoval kop ve vzduchu, což by pro případného kolemjdoucího znamenalo jistý K.O. do hlavy. Zkrátka se bylo na co dívat i v podání fanoušků, kteří koncertu opravdu dodali hardcorový feeling. Více na uzdě se držel zpěvák Anthony Herrera, který si vystačil s energickými zpěvy a pobíháním po pódiu. Take Offense se určitě postarali o energický a intenzivní začátek večera, i když jejich koncert trval pouhých dvacet minut.
Na DEATH BEFORE DISHONOR už se fanoušci nahrnuli dopředu a prostor pro podobné blázny zmizel. Bostonská formace se na hardcorový vrchol slávy začala sápat zhruba před sedmi lety, ale teprve posledních několik let je pro ně opravdu hektických. V jednom kuse jsou na turné a časté vystupování je dovedlo až do tourbusu s legendami Terror. Teď už se můžou považovat za velmi vlivnou kapelu a důkazem tohoto tvrzení byli natěšení fanoušci na Favále. Nejvíce jejich nadšení "schytal" zpěvák Bryan, který mnohokrát v průběhu koncertu odevzdaně přenechával mikrofon bouřícímu davu. Při koncertě DBD se pro fanoušky stalo pódium jen jakousi přestupní stanicí mezi kotlem a plaváním nad jejich hlavami, a tak na něm málokdy stála jen sama kapela. Samotný kotel pak připomínal spíše nádobu s masožravými piraněmi, které zaútočily kdykoliv se Bryan s mikrofónem ocitl v dostřelu. Ten s úsměvem na tváři mikrofón přenechal každému, kdo si chtěl zařvat část textu. A že jich bylo opravdu hodně. Death Before Dishonor zjevně udeřili hřebíček na hlavičku a svým trochu odlišným hardcorem, než mnoho ostatních slavných kapel, bodují. V kytarové vřavě se totiž tu a tam objeví prvky deathcoru, konkrétně lehké náznaky breakdownů, které jsou ale opravdu jen symbolické na odlehčení atmosféry. Přesně to mě ale na jejich hudbě velmi zaujalo a kapela evidentně ví, jak na koncertech fanoušky zaujmout. Death Before Dishonor působili velmi sympaticky a koncert si s fanoušky užívali na plné obrátky. I jejich koncert však skončil překvapivě brzo a když utichly všechny nástroje, nebylo ani půl desáté večer.
Závěr večera už patřil HC matadorům TERROR. Vylidnilo se venkovní posezení před klubem, záchody i bar, a všichni návštěvníci byli namačkaní v sále, kde se s nimi vítal zpěvák Scott Vogel. Natěšenost odpadla a při první písni se uvolnila větší vlna energie, než při výbuchu jaderné elektrárny. Byl zahájen jeden z nejenergičtějších moshpitů, kde kolikrát skončili i fanoušci, kteří tam rozhodně skončit nechtěli. Terror nám představili jejich nejnovější desku Keepers Of The Faith, která u fanoušků evidentně maximálně zabodovala. Energie se od kapely vracela stejnou měrou a na Favále byla opravdu fantastická, a hlavně přátelská, atmosféra. Terror zahráli pecky jako Overcome, Your Enemies Are Mine, Keep Your Mouth Shut, které tuto kapelu bez dalšího nutného komentáře naprosto dokonale charakterizují. Rychlé, intenzivní pasáže, zpěvné sborové refrény, melodické kytarové riffy. Dočkali jsme se opravdu královské porce písní, jelikož skladbyTerror nemají moc dlouhou stopáž. Hodně se hrálo z veleúspěšné desky Lowest of the Low a novinky Keepers Of The Faith, přišli si ale na své i milovníci dalších desek. I při závěrečném koncertě se našli odvážlivci, kteří si vyzkoušeli stage dive nebo strávili několik vteřin bok po boku kapele. První řady poctivě zpívaly a pomáhaly Scottovi s jeho prací. Že hardcorové koncerty ale nejsou jen o hudbě, je mezi fanoušky coru poměrně známá věc. Jak ale atmosféru takové akce člověk sám nezažije, může se o tom tolik diskutovaném faktu jen domnívat. Hardcore totiž není jen hudba, je to styl života. Patří k němu pojmy jako straight edge, veganství a vegetariánství, a hlavně všudypřítomné bratříčkování. O tomto žánru by se dalo sepsat nespočet řádků, ale myslím, že dostatečně jej vystihují slova, která sám Scott řekl: "This is your stage, your town, your scene, we are just guests here, so thank you for coming out! Keep supporting real hardcore bands! Hardcore is about brotherhood, about friendship, about respect to each other! Dont let nazis and racist come to hardcore shows!". Komu tento krátký projev nestačil, měl možnost si přečíst letáčky, které byly nadepsány sloganem Good Night, White Pride. Jedná se o kampaň, která má snahu vyhnat nácky a rasisty z hardcorové scény a nedávat jim prostor se na této scéně pohybovat. Zároveň připomíná a apeluje na základní hodnoty hardcorové komunity. Právě kapela Terror má v propagaci této kampaně i své prsty. Kromě fantastického koncertu tedy Terror předali i jakési poselství a něco k zamyšlení. I s touto vložkou se s námi po hodině intenzivní show rozloučili a zhruba o půl 11 už byl čas k odchodu.
I když se nepovažuji za zarytého fanouška hardcoru, musím uznale zatleskat a říct, že jsem si večer s Terror a spol. opravdu užil. Všechny kapely odehrály skvělé koncerty plné energie, bez hluchého místa, a spolu s fanoušky vytvořily parádní atmosféru. Domů jsme si odnesli i něco k zamyšlení a já jsem konečně zjistil, jak ten pravý hardcorový event vypadá. Terror a další kapely by měly být respektovány už jen za to, co propagují. Palec nahoru bratři!
Autor fotografií: Peťka Skoumalová - celá fotogalerie.
Úderem osmé hodiny svůj set odstartovali mladíci z TAKE OFFENSE a bylo jasné, že právě hlavní kapela tohoto turné je jejich velkým vzorem. Přesto si do toho "svého" hardcoru dosadili i vlastní prvky a to zejména vkusná krátká sóla. Už od první minuty jejich krátkého vystoupení se na Faválu představil i místní spolek karatistů, díky nimž byl celý dav namačkán na stěny klubu ve strachu z nepříjemného zranění. Po internetu kolují různá videa "jak správně tančit (pařit) na hardcore" (většinou se jedná o parodie), a při koncertě Take Offense jsme tyto tanečníky mohli vidět na vlastní oči. Spíše než tanec to ale připomínalo roztodivná bojová umění nebo brazilské cvičení Capoiera. Hrstka tanečníků předváděla zuřivé máchání rukou, různé přemety, "HC běhání" a podobné vylomeniny. Jeden z nich dokonce často ukazoval kop ve vzduchu, což by pro případného kolemjdoucího znamenalo jistý K.O. do hlavy. Zkrátka se bylo na co dívat i v podání fanoušků, kteří koncertu opravdu dodali hardcorový feeling. Více na uzdě se držel zpěvák Anthony Herrera, který si vystačil s energickými zpěvy a pobíháním po pódiu. Take Offense se určitě postarali o energický a intenzivní začátek večera, i když jejich koncert trval pouhých dvacet minut.
Na DEATH BEFORE DISHONOR už se fanoušci nahrnuli dopředu a prostor pro podobné blázny zmizel. Bostonská formace se na hardcorový vrchol slávy začala sápat zhruba před sedmi lety, ale teprve posledních několik let je pro ně opravdu hektických. V jednom kuse jsou na turné a časté vystupování je dovedlo až do tourbusu s legendami Terror. Teď už se můžou považovat za velmi vlivnou kapelu a důkazem tohoto tvrzení byli natěšení fanoušci na Favále. Nejvíce jejich nadšení "schytal" zpěvák Bryan, který mnohokrát v průběhu koncertu odevzdaně přenechával mikrofon bouřícímu davu. Při koncertě DBD se pro fanoušky stalo pódium jen jakousi přestupní stanicí mezi kotlem a plaváním nad jejich hlavami, a tak na něm málokdy stála jen sama kapela. Samotný kotel pak připomínal spíše nádobu s masožravými piraněmi, které zaútočily kdykoliv se Bryan s mikrofónem ocitl v dostřelu. Ten s úsměvem na tváři mikrofón přenechal každému, kdo si chtěl zařvat část textu. A že jich bylo opravdu hodně. Death Before Dishonor zjevně udeřili hřebíček na hlavičku a svým trochu odlišným hardcorem, než mnoho ostatních slavných kapel, bodují. V kytarové vřavě se totiž tu a tam objeví prvky deathcoru, konkrétně lehké náznaky breakdownů, které jsou ale opravdu jen symbolické na odlehčení atmosféry. Přesně to mě ale na jejich hudbě velmi zaujalo a kapela evidentně ví, jak na koncertech fanoušky zaujmout. Death Before Dishonor působili velmi sympaticky a koncert si s fanoušky užívali na plné obrátky. I jejich koncert však skončil překvapivě brzo a když utichly všechny nástroje, nebylo ani půl desáté večer.
Závěr večera už patřil HC matadorům TERROR. Vylidnilo se venkovní posezení před klubem, záchody i bar, a všichni návštěvníci byli namačkaní v sále, kde se s nimi vítal zpěvák Scott Vogel. Natěšenost odpadla a při první písni se uvolnila větší vlna energie, než při výbuchu jaderné elektrárny. Byl zahájen jeden z nejenergičtějších moshpitů, kde kolikrát skončili i fanoušci, kteří tam rozhodně skončit nechtěli. Terror nám představili jejich nejnovější desku Keepers Of The Faith, která u fanoušků evidentně maximálně zabodovala. Energie se od kapely vracela stejnou měrou a na Favále byla opravdu fantastická, a hlavně přátelská, atmosféra. Terror zahráli pecky jako Overcome, Your Enemies Are Mine, Keep Your Mouth Shut, které tuto kapelu bez dalšího nutného komentáře naprosto dokonale charakterizují. Rychlé, intenzivní pasáže, zpěvné sborové refrény, melodické kytarové riffy. Dočkali jsme se opravdu královské porce písní, jelikož skladbyTerror nemají moc dlouhou stopáž. Hodně se hrálo z veleúspěšné desky Lowest of the Low a novinky Keepers Of The Faith, přišli si ale na své i milovníci dalších desek. I při závěrečném koncertě se našli odvážlivci, kteří si vyzkoušeli stage dive nebo strávili několik vteřin bok po boku kapele. První řady poctivě zpívaly a pomáhaly Scottovi s jeho prací. Že hardcorové koncerty ale nejsou jen o hudbě, je mezi fanoušky coru poměrně známá věc. Jak ale atmosféru takové akce člověk sám nezažije, může se o tom tolik diskutovaném faktu jen domnívat. Hardcore totiž není jen hudba, je to styl života. Patří k němu pojmy jako straight edge, veganství a vegetariánství, a hlavně všudypřítomné bratříčkování. O tomto žánru by se dalo sepsat nespočet řádků, ale myslím, že dostatečně jej vystihují slova, která sám Scott řekl: "This is your stage, your town, your scene, we are just guests here, so thank you for coming out! Keep supporting real hardcore bands! Hardcore is about brotherhood, about friendship, about respect to each other! Dont let nazis and racist come to hardcore shows!". Komu tento krátký projev nestačil, měl možnost si přečíst letáčky, které byly nadepsány sloganem Good Night, White Pride. Jedná se o kampaň, která má snahu vyhnat nácky a rasisty z hardcorové scény a nedávat jim prostor se na této scéně pohybovat. Zároveň připomíná a apeluje na základní hodnoty hardcorové komunity. Právě kapela Terror má v propagaci této kampaně i své prsty. Kromě fantastického koncertu tedy Terror předali i jakési poselství a něco k zamyšlení. I s touto vložkou se s námi po hodině intenzivní show rozloučili a zhruba o půl 11 už byl čas k odchodu.
I když se nepovažuji za zarytého fanouška hardcoru, musím uznale zatleskat a říct, že jsem si večer s Terror a spol. opravdu užil. Všechny kapely odehrály skvělé koncerty plné energie, bez hluchého místa, a spolu s fanoušky vytvořily parádní atmosféru. Domů jsme si odnesli i něco k zamyšlení a já jsem konečně zjistil, jak ten pravý hardcorový event vypadá. Terror a další kapely by měly být respektovány už jen za to, co propagují. Palec nahoru bratři!
Autor fotografií: Peťka Skoumalová - celá fotogalerie.
