Na začátku by asi ode mne bylo fér odkrýt karty. Mám rád Ministry, jsou mojí srdcovkou a jejich dvacet let stará deska Psalm 69 patří do mého zlatého fondu, a nejen pro mě se stala milníkem. Svou nespornou kvalitu si udrželi i na albech následujících - Filth Pig a Dark Side Of The Spoon. Menší zádrhel nastal s nevýraznou Animositisomina, naštěstí se parta kolem Ala Jourgensena vzchopila a natočila v rozmezí let 2004 až 2007 brilantní trilogii (Houses of the Molé, Rio Grande Blood, The Last Sucker), ve které Al vyhlásil boj tehdejšímu americkému prezidentovi G. W. Bushovi. Důležitější ale bylo, že všechny tři desky přinesly pořádnou porci muziky alá Ministry, a i po těch letech na scéně zněli Ministry svěže a nešetřili parádními vypalovačkami, které se směle zařadily vedle těch legendárních věcí z let devadesátých. A najednou prásk, v roce 2008 byl ohlášen konec činnosti.
Určitě to chce kus odvahy dát plně funkční a úspěšnou kapelu k ledu a zároveň odejít na pomyslném vrcholu. Jenže jak potom pojmenovat návrat, který se koná doslova po pár letech? I tenhle krok odporuje tomu co nekompromisní Al Jourgensen kdy hlásal. Vydání nové desky se tím pádem stálo velmi očekávanou záležitostí, a to ani ne tak ve smyslu "budou noví Ministry", ale spíš co se tak mimořádného přihodilo, že po tak malém časovém úseku po ohlášení konci kariéry to nevydrželi a museli vydat novou desku? Podle kapely se má jednat o perfektní desku, podle mě se o ní nejedná.
Prezidenta Bushe se Al zbavil, ale naneštěstí se na světě dějí neustále různé křivdy a tak nejen předák Ministry má stále o čem zpívat a proti čemu bojovat. Ovšem v tomto směru se ne vše na Relapse daří, a chvílemi je textová složka věhlasu kapely až nehodná. A tak když si na začátku Al postěžuje na všechny manažery, a konečně se po dvou minutách začne hrát, nalézám tu typický sound made in Ministry. Zdánlivě vše odsýpá, industriální spodek klepe, kolovrátkové kytarové riffy jedou, Al svým charakteristickým hlasem hlásá svá moudra, nacházím se zhruba v polovině alba a ono… nic. Nic to se mnou nedělá, ani po poslechu celé desky.
Ani po odložení a opětovném několikanásobném protočení Relapse nejsem o mnoho moudřejší. Výrazněji se do povědomí zapisuje pouze klipovka 99% Percenters, s nakažlivou kytarovou melodií, a pak už je to jenom pár fragmentů. Ať už se jedná o Kleptocracy se svým sborovým refrénem, nebo vůči zbytku pomalejší Bloodlust. Samozřejmě poslouchatelného je na desce toho mnohem víc, ale i ty nejsvětlejší momenty nedosahují kvality ani těch relativně slabších věcí z předešlých alb. Drtivá většina materiálu zaznamenaného na drážkách této desky na mě působí jako podruhé použitý sáček čaje, nebo jako kolekce skladeb, co se nevešly na alba minulá, tudíž nutnosti vydat Relapse nerozumím.
Ať je to ale jak chce, to, že člověk poslouchá Ministry, jde poznat z každé skladby, a tento originál se cení. To, že se nejedná o nijak mimořádnou desku, a v diskografii kapely se zařadí k tomu slabšímu, se stát může, jenže je zde to nešťastné načasování, a proto je na Relapse nahlíženo poněkud přísněji. Snad jediné pozitivum comebacku vidím v jejich ohlášeném návratu na pódia, a tak budu jenom doufat, že se v létě nebude konat nějaký exces, a v jaroměřské pevnosti zazní to pravé industriální peklo, které Ministry dříve uměli vytvořit.
Seznam skladeb:
- Ghouldiggers
- Double Tap
- FreeFall
- Kleptocracy
- United Forces
- 99% Percenters
- Relapse
- Weekend Warrior
- Git Up Get Out 'N Vote
- Bloodlust
- Relapse (defibrillator mix)
Čas: 58:22
