Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
Heathen Convention 2024

Pondělí 7.5.2012, Praha - Synot Tip Arena

Někdy začátkem roku jsem se dozvěděl, že opět Metallica navštíví Prahu. Pro mě to okamžitě znamenalo "tam musím být, to si přece nemůžu nechat ujít". Už jen z důvodu, že jsem byl na Metallice v roce 1993 v Brně, kdy do ČR zavítala poprvé a jela turné ke komerčně nejúspěšnějšímu albu nazvané jednoduše Metallica.

Protože uplynulo dvacet let od vydání alba (respektive od turné Nowhere Else to Roam), tak se Metallica rozhodla jet Black Album Tour (Praha otevírá toto turné) s tím, že přehraje právě celé toto album. V dnešní době to není nic neobvyklého, protože kapely, které existují již řadu let, to tak dělají... Metallica jedno takové turné nakonec už absolvovala, kdy výročně koncertovala k albu Master of Puppets nebo chcete-li k úmrtí Cliffa Burtona. Další důvod, proč jít, je to, že Metallica je moje srdeční záležitost i přes nějaké "neúspěchy" nebo třeba "průsery". Někdo to tak může vidět. Může tvrdit, že to není už metal, že to jsou už karikatury nebo divadlo, komerce... Osobně to tak nevidím, a to i přes fakt, že Metallica sklouzla z thrash metalových vod až někam k rockové komerci. A vlastně mě potěšil St. Anger svůj surovostí a Death Magnetic svým návratem k thrashovým kořenům. Nakonec zas tak pravda to není, protože v komerci vidím i to, že hudba bude všude slyšet. Ale není, zůstává jen u těch, co ji znají a v rádiích zní dokola někdy zajídající se Nothing... Hudba Metalliky mi má neustále co nabídnout a mrzí mě, že některé skladby se na koncertě nehrají.

Takže rozhodnutí jít či nejít nebylo těžké i přes cenu vstupenky, které vyrostla na patnáct set. Zkouším nějaké známé... no jasně, je drahý lístek, to bych za to nedal... kdyby přijeli třeba Green Day, Linkin Park (no, to snad neee, ale názor nevyvracím). V každém případě vím, že cena je velká, skoro nehorázná. Metallica v Brně začínala na 460 korunách, Eden (Synot Tip) v roce 2008 už jeden tác. Metallica byla v Česku už sedmkrát, já na ní šestkrát. Každý koncert byl pro mě zážitkem, každý jiný. První koncert v Brně byl pro mě jedinečný, byl to sen, který se vyplnil... Pak přišla turné k Load a Praha v hale (1996), všichni ostříháni (Jason už v Brně) a hudba byla taková surová neučesaná. A nebo to bylo kapelou Corrosion of Conformity, kdy se při jejím setu ze stropu sypala omítka? Ke konci Metallice "shořela" aparatura a zbytek setu odehráli s garážovým soundem. V roce 1999 mě kluci utekli – to nevím jak je to možné... Dlouhé čekání, a už už chodily hlášky, že se rozpadli – to já snad nepřežiju (úsměv). Konečně po dlouhých osmi letech jsem vyrazil do Vysočan. Nový baskytarista, který jede jako drak a ač se mi Jason zamlouval, tak Robert je pro Metalliku velké oživení... "Odkud ho vlastně znám? Jasný, no přece v Brně se Suicidal Tendencies, kteří tenkrát předskakovali Metallice”. V roce 2008 Metallica doslova kolauduje pražský Eden a poprvé sleduji, že kolem mě jsou o mnohem mladší ročníky než jsem já... a registruji, že kolem mě stojí lidé, co znají kapelu jen z radiového ploužáku. Neskutečný nářez s čistým zvukem a škoda, že na Mnemic a Machine Head bylo "prázdno". Sonisphere 2010 a The Big 4 byl neskutečný zážitek a taky takový nesplněný sen, vidět tyto kapely pohromadě, zvláště Metalliku a Megadeth (úsměv). A abych jen nevyzdvihoval Metalliku, tak měla tady horší (kolísavý) zvuk a pro mě (určitě většina mi dá za pravdu) zvítězil na první linii Slayer.

Auto nechávám na Zličíně a metrem do stanice Želivského. Špatná varianta, odtud je to dál a trošku jsem se zamotal ve spleti křižovatek (zpět jsem jel už ze Strašnické). Nakonec jsem táhl společně se štrúdlem aut. V okolí stadionu a před Teskem jsou houfy lidí – tolik jich je snad jen po koncertu, když se vše vyvalí ven. Ani před čtyřmi roky okolí nebylo tolik natřískáno. U Slávie hledám vstup a koukám, že je umístěn po svahu dolů, po štěrkové cestě. Nebylo by lepší nechat vstupy přes tribuny? Nedovedu si představit, kdyby pršelo, tu tlačenku lidí v blátě... Zvlášť na konci, kdy se cesta proměnila v odpadiště kelímků a tácků od klobás a ve veřejné záchody. Přitom v okolí bylo toalet dost a vně stadionu byly také a vše bez čekání... I když Milovice byly plné potoků splašek... Co mě překvapilo, tak občerstvovacích stánků bylo dost, takže vše probíhalo úplně v pohodě bez front. Asi pořádný průšvih je cena. Petka nealko za padesát korun (nevím z jakého důvodu na place stála obyčejná voda 40 a v zázemí 50), pivo jsem si nedal, protože se mi nechtělo jít někde pro žeton a pak ještě pro pivo. Vinný střik za 80... no to mě... A ještě jednu věc nechápu, proč prodávající otevře petku a víčko vyhodí.

Na scéně je francouzská GOJIRA a stadion je už řádně zaplněn, což jsem ani náhodou nečekal. To si Mnenic a Machine Head na minulém koncertu Metalliky jen mohli nechat zdát. Kapelu jsem neznal, možná letmo, ale vlastně jsem její hudbu začal vnímat až letos, když jsem se dozvěděl, že budou hostovat na pražském koncertu. Desetiletá Gorija má na svém kontě čtyři řadovky a v červnu tohoto roku se chystá vydat další album s názvem L'Enfant Sauvage.

Gojira od samého začátku svého setu do nás prala neúnavně thrashové riffy s deathovou razancí bicích. V začátku setu jsem se pohyboval ještě někde v zadních prostorách stadionu, ale uznale jsem přikyvoval, že jim to slušně šlape a jsou dobře sehraní. The Heaviest Matter of the Universe je pořádný nášup bicích a rytmus s neustálým jekotem kytar mě přitáhl blíž. Rychlá a dravá hudba, pohyb po celém pódiu. Kytarista a zpěvák Joe, který používá spíš hrubší vokál přecházející až do chrapotu, vlastně využívá i pódium po celém obvodu Snake pitu, kterého si mohli fanoušci Metalliky užít ve své době při koncertech v Americe. Registruji, že zpěvák oznamuje singlovku L'Enfant Sauvage k novému albu. Koncert první kapely si pochvaluji a to už i kvůli tomu, že první kapelu je možnost sledovat na obřích obrazovkách po stranách pódia, což je vlastně u předkapel nezvyklé.

Než jsem začal psát tento report, tak jsem četl na webu tři krátké reporty ke koncertu. Jeden byl totálně záporný, dva kladný pro Metalliku. Dva nezmínily vůbec nic o hostujících kapelách a jeden byl v tom smyslu, že všechny kapely vystupující s Metallikou mají zmršený zvuk. I přes skutečnost, že jsem se do poloviny setu Gojiry prakticky pohyboval po ploše a hledal svoje místo (úsměv), tak se mi zvuk jevil dobrý a zřetelný z jakéhokoliv prostoru stadiónu.

Ale to co následovalo potom... jak to popsat, abych neurazil... katastrofa to určitě nebyla... ale z mého pohledu mě MACHINE HEAD nebavili. Zvuk byl doopravdy zmršen, oproti předchozí kapele úplný nesoulad. Hudebně jsou si obě kapely podobné, takže to, co jsem popsal u Gojiry, tak tady by to mělo platit dvojnásob, protože řev je tady obohacen i o čistší zpěv a hudba je v určitých chvílích melodičtější, tak jak je tomu u aktuálního alba Unto the Locust. Nemůžu si pomoct, ale dlouhé prodlevy mezi písněmi a zvlášť poté, kdy píseň začala pomalejším vstupem jako Locust nebo akusticky začínající Darkness Within u mě vyvolávaly pocit nudy a ani hardcorovější Aesthetics of Hate vložena mezi ně už konec setu nezachránila... Kdyby kapela byla na pódiu aspoň trochu živější.  Sorry, ale povinně jsem koncert jen odkoukal. Až na skladbu Imperium odehráli MH svůj set z novější tvorby, a to z dvou posledních desek Unto the Locust a The Blackening, Což je dobré, protože kapela nebrouzdá ve starých vodách jako jiné kapely (nerad bych jmenoval), které o svoji novou tvorbu skoro ani nezavadí. Video projekce se tentokrát nekonala a akorát byly promítnuty záběry obrázků alb a loga kapely Machine Head.

Jen pro zajímavost dodám, že za vznik Machine Head může Robb Flynn (hrál tenkrát ve Vio-Lence) a Adam Duce, kteří byli spolu před 20 lety na koncertě Day On The Green kapel Queensrÿche, Faith No More a Soundgarden, kde headlinerem byla právě Metallica.

Nastává netrpělivé čekání, stadión je takřka naplněn po okraj. Mladí lidé, děti a pamětníci a jsou tady také ti, co Metalliku snad znají jen právě z černého alba, respektive jen z diskotékového ploužáku. Fanoušci ze Slovenska a Polska jsou už běžným koloritem u nás na koncertech, ale vidím tu i Maďarskou, Chorvatskou a Ukrajinskou vlajku, a i když na svém turné kapela zavítá do Německa nebo Rakouska, tak jsem zaregistroval venku i tato auta.

I když METALLICA není nikdy přesná a nechává fans v očekávání, tentokrát to zas tak není dlouhý a zhruba půl hodiny po osmé se ozývá rána z děla a ocitáme se, jak jinak než na hřbitově.  Za zvuku melodie Ecstasy of Gold z filmu Hodný, zlý a ošklivý běhá Eli Wallach zběsila po hřbitově a hledá náhrobek, kde je ukryt poklad... Na scéně se jako vždy objevuje první Lars Ulrich a otevírá koncert neobvykle vypalovákem Hit the Lights. Kdo zná koncerty Metalliky, tak ví, že většinou se otevírají sety skladbou Creeping Death. Ale to není zas podstatné, důležité je to, že těch neobvyklostí, zvláštností totiž bylo dnes víc...
Ve zběsilém tempu za sebou Metallica sjela pět pecek z každého alba, která byla vydána do roku 1991. Hitovky jako Master of Puppets, The Shortest Straw (kterou jsem již dlouho neslyšel), For Whom the Bell Tolls zpívali snad všichni (věrní). V té dravé thrashové rychlosti si James Hetfield udělal pár sekund, aby pozdravil Prahu a hned se jelo dál. Ještě z alba ...And Justice... Blackened... světla zhasnou...

Na velkých obrazovkách a z panelu za pódiem se začíná promítat krátká historie vzniku eponymního černého alba. Na projekci můžeme číst ,North Hollywood, 1990 ... One On One Recording Studios'. Vidíme něco málo z nahrávání LP a jsme v roce 1991, kdy propuká davové šílenství při objevení desky na pultech... (jedna nostalgická vzpomínka – v krámu u Vojty Hubingera z Mopedu jsem poprvé viděl videoklip Enter Sandman a po prázdninách na intru jelo album v kuse dokola). Ozývá se pochodová hudba, virbl a skladba s thrashovými záškuby, kterých je na albu pomálu, The Struggle Within. Nějaká zrada se stala, mělo se hrát celé album za sebou a ne pár písní nebo na přeskáčku. Robert rozjíždí úvod druhé písně a basová hutná linka je zřetelná po celou dobu My Friend of Misery a mě docvaklo, že černé album se bude přehrávat od konce. A to je perfektní a já si v tom úplně libuji. První dvě písně jsem ještě vůbec živě neslyšel, vlastně nikdo, hrají se poprvé. A taktéž poprvé můžeme slyšet i Don't Tread on Me. A jen si říkám proč. Výborná skladba, zajímavé sólo, vlastně Kirk má možnost ukazovat své umění po celou dobu koncertu. Album je úplně nasyceno kytarovýma sóly. Samozřejmě i Lars a Robert mají svůj prostor a v průběhu koncertu si kratší sólo taky vystřihnou.

Jede se opět bez proluk dál. Toto je dobré poznamenat, protože na předchozích koncertech mi občas připadalo, že se nám kluci museli trochu vydejchávat, ale dnes to odsejpá dál a bez zbytečných "keců". On totiž James, což určitě také překvapilo, kromě úvodního pozdravu a konečného dotazu jestli chceme ještě jednu píseň, vůbec nedělal žádné komenty mezi skladbami. Všichni se dočkali profláknutého hitu Nothing Else Matters, já ještě musím vyčkat... A nerýpejte do mě, taky se mi líbí. Wherever I May Roam má vkusně udělané klipové pozadí, na kterém se v rychlosti skladby neúnavně střídá v pohybu dlážděný chodník, koleje, ostnatý drát... The Unforgiven, taky jsem se dočkal. Tato balada se mi líbí víc a myslím, že je lépe technicky zpracovaná. Něco bych podotkl ke zpěvu. V recenzích, co jsem četl, bylo napsaný, že Hetfield při Nothing zpíval falešně. Tak ano, ujíždělo mu to tam, ale protože dost lidí zná jen tuto píseň z rádia a ne živě, tak bych řekl, že to posouzení není až tak objektivní. Tak hrozné to nebylo, Nothing jsem slyšel víckrát a znám i horší varianty. Spíš bych to viděl na takovou koncertní surovost této písně a ne líbivý studiový med. A stejně bych to viděl i u The Unforgiven. U relativně neznámé skladby, kde jsou hrubší polohy zpěvu a kde je píseň o něco živější, tak nikomu vůbec nepřišlo, že zde byly nějaké záchvěvy sklouznutí z tónů

Blíží se konec a vracíme se skoro až k thrashovým kořenům v Holier Than Thou a s hitovkami Sad But True a Enter Sandman, které snad ani nemůžou chybět v koncertním setu, se vše uzavírá a končí. Koncert byl výtečný. Všichni odvedli výbornou dravou show, včetně Larse, který občas dělá opičky a je kritizován, že více šaškuje než hraje. Myslím, že to dnes bylo úplně jinak a na velmi profesionální úrovni, i když Lars je Lars...

Proč ten brzký závěr? To jsem vyplnil pauzu jen před závěrečnou trojicí přídavků. Oheň, pyrotechnika a Fuel. Ten dřívější závěr jsem napsal proto, že Metallica je pro mě hlavně hudba a taky proto, že moc dobře vím, že jejich show pro mnohé dělá taky to, co nyní následovalo. Obešel bych se klidně bez těch pyro efektů, nevadilo by mi, kdyby nebyly. Ale když, tak už... Vrchol koncertu je skladba One. Střelba, výbuchy a nově laserová show. Jo, jo moc pěkný, až na to, že jsem přes všechny světla neviděl poprvé na pódium. Byla vůbec čtyřka tam? (úsměv) Dvě hodiny show jsou za námi a konec už tradičně patří opět skladbě z dob pravěku, výborné Seek & Destroy. A černé balóny... které poprvé byly spuštěny z pódia (laser také) na americkém turné k Death Magnetic.

Novinek pro Prahu (a toto turné) je spousta. Černé album pozpátku, žádné proslovy zpěváka, nehrané skladby, lasery a co je též zajímavé, tak Metallica poprvé nezahrála ani jediný cover. Nezmínil jsem Snake pit. Asi bych v hadím doupěti nechtěl být, protože si myslím, že tam musí být horší pohled na pódium. Ale ti, co si podali ruku se čtyřkou, tak se určitě týdny nebudou mýt (úsměv). Velmi brilantní zvuk a všechny písně byly odehrány ve své plné délce. Metallica mě přesvědčila, že další koncert si opět nenechám ujít. Uvítal bych klub... hm, to asi nepůjde, tak aspoň opět halu a klidně obyčejný nářez, ale prosím zahrát také nové aktuální písně...

MACHINE HEAD setlist:
  1. I Am Hell (Sonata in C#)
  2. Be Still and Know
  3. Imperium
  4. Beautiful Mourning
  5. Locust
  6. Aesthetics of Hate
  7. Darkness Within
  8. Halo

METALLICA setlist:
  • Intro: Ecstasy of Gold
  • Hit the Lights - Kill 'Em All
  • Master of Puppets - Master of Puppets
  • The Shortest Straw - ...And Justice for All
  • For Whom the Bell Tolls - Ride the Lightning
  • Blackened - ...And Justice for All

The Black Album:
  1. The Struggle Within
  2. My Friend of Misery
  3. The God That Failed
  4. Of Wolf and Man
  5. Nothing Else Matters
  6. Through the Never
  7. Don't Tread on Me
  8. Wherever I May Roam
  9. The Unforgiven
  10. Holier Than Thou
  11. Sad but True
  12. Enter Sandman

  • Přídavek: Fuel - Reload
  • One - ...And Justice for All
  • Seek & Destroy -  Kill 'Em All

Jiří Rogl http://www.rock-on-stage.com/ poskytl fotografie, za což mu moc děkuji.

Video celého koncertu použito z YouTube:
http://www.youtube.com/watch?v=OxNFDHCKLSg&feature=related



Zveřejněno: 10. 05. 2012
Přečteno:
4051 x
Autor: 4horsemen | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

15. 05. 2012 00:19 napsal/a Dave
Závist
Dost závidím, Metallica je kapela kterou by člověk měl vidět. Snad se ještě vrátí :-)
13. 05. 2012 19:23 napsal/a Johan
Velké koncerty...
Nic pro mě, tyhle mega akce. Ohledně zvuku - sice jsem tam nebyl, ale mnohokrát jsem zažil, že zvuk doslova \"plaval\" celým areálem, takže klidně někdo mohl vychytat správné místo a jiní holt měli smůlu... navíc je to subjektivní, každému se líbí jinak postavený zvuk... Černou desku ještě můžu, ale to, co přišlo po ní, jde mimo můj zájem, Magnetic nemagnetic :-)
11. 05. 2012 13:34 napsal/a bp
hmm...
všem co slyšeli supr zvuk závidím...já slyšel jenom bruční repráků a zkreslení a černé album nemusím..co bych dal za ride the lightning...v devadesátých letech v brně to byla bomba jak zvukově tak hudebně ! thrash je thrash !!!
10. 05. 2012 19:31 napsal/a lukáš
Vše je míněno vážně !!!
to DW : Vše v mém příspěvku bylo míněno vážně !!!
10. 05. 2012 13:29 napsal/a DW
lukáši
občas fakt nevim jestli si děláš prdel nebo to myslíš vážně :)