Nejbližší koncerty
  • 15. 06. 2024Vyplujte s DRAD DANIELS na Vltavu a zažijte jedinečné kon...
  • 15. 06. 2024Legenda kalifornské hardcore scény Downset přijíždí poprv...
  • 16. 06. 2024DOWNSET. ( USA ) Legendární hardcore kapela z Los Angele...
  • 19. 06. 2024Trap metalová senzace z USA Dropout Kings přijíždí poprvé...
  • 19. 06. 2024WAYFARER (USA) + DREADNOUGHT (USA)
  • 25. 06. 2024Black metalová mašina HULDER z USA vyráží na své "VERSES ...
  • 27. 06. 2024CELESTE (FR) + SLAŤ
  • 29. 06. 2024ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2024: STILLBIRTH (DE) FLESH...
LLYR

ELUVEITIE – Helvetios CD 2012, Nuclear Blast Records

Folk metaloví princové a princezny ze švýcarské sebranky Eluveitie se po albech, mezi nimiž byl časový odstup pouhý jeden rok a méně (trilogie Slania, Evocation, Everything Remains..), znovu noří do hlubin bezostyšného drancování keltského dědictví, a jako vždy své dudlajdá ozvláštňují gothenburským melodic death metalem přesně ve stylu Dark Tranquillity. Nic nového, nám dobře známá fakta.

Již od fanoušky nejrespektovanějšího alba „Spirit“ Eluveitie ukazují poměrně jasný sklon k propadu do hlubin, respektive mocnému úhybu od své pozice na výsluní. To s tím úhybem neberte tak úplně doslova. Komerčně jsou na tom Švýcaři pořád lépe, promo Nuclear Blastu funguje spolehlivě, ovšem co zajímá posluchače, je v první řadě muzika.

A fakt je, že novinka již od prvního regulérního hrábnutí do strun v středně tempé „Helvetios“  jasně dává tušit, že ani tentokrát se nedočkáme ničeho, co by nebylo od Eluveitie k mání již v minulosti.

Pokud předešlá placka ve svých drážkách skrývala jasné tutovky jako „„The Essence of Ashes“ a na ní plynule navazující akustickou nádheru „Isara“, Helvetios se plandá v trendu, jenž byl nastolen na Slanii léta páně 2008. Tedy generickém melodic death metalu s použitím folkových prvků.

„Luxtos“, unylá záležitost s průměrným chorusem a ještě průměrnějšími folkovými pasážemi, které jsou pevně svázány pod bezzubými, produkcí svázanými kytarami. Ty ovšem nejsou žádným problémem proti „Home“, která jak klasickým tempem a vlastně i melodiemi zcela okatě kopíruje „Calling The Rain“, včetně refrénu/chorusu.
 Vracet se pro inspiraci na starší alba – dejme tomu – kdo má stále přicházet s něčím novým – ale s citem. Ten cit jakoby Elu na Helvetios trochu chyběl, hrají na jistotu, jsou si dobře vědomi toho, co chtějí zahrát a pro koho. Což je koneckonců kámen úrazu.

Eluveitie jsou jako cheeseburger v Mc Donald’s. Najíst se toho dá, ale člověk raději ihned po konzumaci zapomene, že něco takového pozřel.

 Vůbec výraz „generický“, jakkoliv nejsem příznivcem cizích slov v češtině, se na sebranku dokonale hodí a jejich hudební ksicht se krásně hodí do škatule Nuclear Blast metalu. Kapela se vzápětí zmátoří a k duhu přidá hopsavou „Santonian Shores“ s dobře provedeným hurdy a průraznými riffy, jež parádně doprovázejí kličkové točihlavy hrací skříňky. Navíc bridge je veskrze povedený a ač se vás stále ne a ne pustit pocit, že si raději pustíte Spirit, funguje a slidující kytary konečně dodávají trochu života do zatuchlého bahýnka jistotného folk metalu.

Čtyřminutovou vokální exhibici „Scorched Earth“ s díky přeskakuji a nechápu, o co tu jde. Tohle není ani keltské, ani new age, tohle je nuda. Na své rychlejší kořeny Eluveitie poukazují následnou „Meet The Enemy“, v níž je obraz nepřítele vykreslen, řekněme přinejmenším uspokojivě. Flow skladby v pořádku, užití folkových nástrojů a probublávajících, po vyhrávkách lačnících kytar kvituji s povděkem, zde, v uvolňovačkách Elu opět dokazují, proč kdysi byli (a pro mnoho posluchačů stále jsou) mistry svého oboru a že hrát od Spiritu ani náhodou nezapomněli.

Skladba, jež mne ihned spolehlivě znovu odkáže do patřičných mezí, je pak singl „A Rose For Epona“, jenž má desku očividně prodat v rádiích, jelikož diskotékové údery, vokály Aničky Murphy, které mám moc rád již od popíkového singlu „Omnos“, taneční breaky na ploužák – super. A už mne pusťte domů, slyšel jsem dost. Snad vám to sype..

„Nikam, ještě tě čeká 7 dalších fláků, milej zlatej!“ znělo by, kdybych se po vzoru kolegů ze Sparku musel plahočit někam na pre-listening, jenže já už se pozvolna ubírám k východu a v odchodu mi naštěstí nemá kdo zabránit.
Fajn „Havoc“ představí s rychlostí blesku zahrané akustické nástroje (flutes, housle, hurdy) a celé to až nebezpečně šlape, než si uvědomíte, že riffy mají opět tři polohy. Sluší se snad říci, že album obsahuje opět akustické kousky ve stylu klasického folku, sice moc pěknou „Hope“ s povědomým tradicionálem a mluvený epilog, jehož melodie jsou mi opět velice povědomé (stejný jig se objevil i na „soundtracku“ Lord of the Dance, ovšem jako správný svědomitý retraktor jsem líný hledat, o co se jedná). A pak už jen epické outro s keltskými chorály a nashle.

Co si člověk od poslechu odnáší? Především pocit, že Eluveitie se stále noří hlouběji a hlouběji do své post-Slania tvorby, invencí je minimum, jelikož zjevně mají pocit, že jejich symbiozní styl dotáhli do naprosté dokonalosti. Pravdou přitom zůstává, že Spirit i po těch 6 letech stále nakopává všem ostatním albům zadnici a to s velkým přehledem.

Ach, kde jsou časy „Of Fire, Wind And Wisdom“, božského „Tegernakô“ či parádně zahraného „AnDro“ setu? Keltský pel nahradil nukleární šedivý prach.

Seznam skladeb:
  1. Prologue
  2. Helvetios
  3. Luxtos
  4. Home
  5. Santonian Shores
  6. Scorched Earth
  7. Meet the Enemy
  8. Neverland
  9. A Rose For Epona
  10. Havoc
  11. The Uprising
  12. Hope
  13. The Siege
  14. Alesia
  15. Tullianum
  16. Uxellodunon
  17. Epilogue
Čas: 59:12   

http://www.facebook.com/eluveitie
http://www.myspace.com/eluveitie


Zveřejněno: 28. 04. 2012
Přečteno:
3865 x
Hodnocení autora:
5 / 10

Autor: Dw | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář