Pražáci s možná trošku netradičním názvem Five O‘ Clock Tea (sem tam zkráceně prezentováno jako 5OT), se na domácí scéně objevili počátkem roku 2006 (některé zdroje uvádějí jako rok vzniku letopočet 2005), ve kterém rovněž vydali svůj první počin „Sám sebou“. Svou novodobou historii ovšem kapela začala psát až o tři léta později, kdy do vlastní tvorby začlenila dnes již neodmyslitelný dívčí vokál a představila posluchačům svůj další nosič pojmenovaný „Třeba se najdou“, který sama skupina teprve označuje jako opravdový debut. Následníkem prvotiny a zároveň nahrávkou, kterou se budu zabývat v následujících řádcích je koncem loňského roku, vlastním nákladem, vydané CD „Frčíme si na páru“.
5OT sami svoji muziku zaštiťují nálepkou alternativní rock, já bych nejspíš použil i provařené označení crossover, což znamená, že na jedné straně se dá zaslechnout třeba až metal či metalcore, na straně druhé se pak dostaneme až do vod rockových nebo poprockových. Album samotné startuje docela ostrou věcí „Oheň“, což je podle mého mínění asi nejlepší vál z celého materiálu, s velice hitovým potenciálem, v tvrdším duchu se nese i druhá v pořadí „Bestie“, která v sobě má ovšem zabudované i poklidnější pasáže a v celkovém kontextu skladby působí změny rytmu hodně zajímavým dojmem. Jako třetí přichází na řadu mediálně asi nejprofláklejší, výrazným popovým nádechem opatřený song „Helmut“, který ale nakonec vrcholí v poměrně rychlém tempu, po něm tu máme „Hrady z písku“, což je rovněž hodně povedená věc, která mi ve svých pomalejších úsecích trošku připomíná tvorbu ústeckých UDG. První polovinu desky uzavírá dynamická, částečně na bicích postavená, šlapající „Poker Fake“. Číslem šest je v podstatě titulní, samply výrazně okořeněná „Euforie“, která mě z celého materiálu oslovila asi nejméně, po velmi vysoké úrovni prvních pěti písní je tohle docela velký propad dolů, co se kvality týče. „Slova“, to je další pecka, která naštěstí opět zvedá laťku na předchozí úroveň a odehrává se spíše v pomalejším, hutném tempu. Dalším z pomyslných vrcholů CD je pro mě osmička „Slunovrat“, hodně nadupaná skladba obohacená pomalejšími, melodickými pasážemi a řevem hostujícího Zaka, v podobném duchu se pak v podstatě nese i následující, předposlední, „Rituál“ (opět se Zakem). Samotný závěr nahrávky potom obstarává velice povedená balada „Mary Ann“, ve které hraje výraznou roli piáno a posléze i hammondky.
Zvuková stopa CD byla pořízena v již mnohokrát osvědčeném hostivařském studiu Zdeňka Šikýře (takže sound prakticky bez připomínek /úsměv/), který se mimo jiné na albu podílel i jako host v poslední skladbě „Mary Ann“, kde si zahrál na zmíněné hammondky.
Trochu rozporuplné reakce nejspíše vyvolá obal (pro někoho bude úsměvný, pro jiného trapný nebo fádní), na jehož titulní straně je vyobrazeno celkem 14 různých druhů podprsenek naplněných melouny (stejný počet nalezneme i na zadní straně bookletu a tři kousky i v jeho nitru). Uvnitř pak najdeme kompletní texty a veškeré další informace, týkající se natáčení a kapely samotné. Škoda jen, že zde nespatříme ani jedinou fotku muzikantů, třeba i na úkor nějaké té podprdy (úsměv).
Velkým kladem tohoto nosiče je vyrovnanost a vysoká kvalita celého materiálu (snad až na uvedenou „Euforii“, která mi moc nesedla), myslím si, že 5OT hodně těží především z obou vokálů, na jejichž kombinaci je většina písní vystavěna a které se výborně doplňují, to samé by se dalo vlastně říci i o muzice samotné, která nenásilnou formou kombinuje rychlejší úseky s pomalejšími a hutnější s melodickými.
P.S. Začátkem dubna opustila kapelu dosavadní zpěvačka Gygy.
Seznam skladeb:
5OT sami svoji muziku zaštiťují nálepkou alternativní rock, já bych nejspíš použil i provařené označení crossover, což znamená, že na jedné straně se dá zaslechnout třeba až metal či metalcore, na straně druhé se pak dostaneme až do vod rockových nebo poprockových. Album samotné startuje docela ostrou věcí „Oheň“, což je podle mého mínění asi nejlepší vál z celého materiálu, s velice hitovým potenciálem, v tvrdším duchu se nese i druhá v pořadí „Bestie“, která v sobě má ovšem zabudované i poklidnější pasáže a v celkovém kontextu skladby působí změny rytmu hodně zajímavým dojmem. Jako třetí přichází na řadu mediálně asi nejprofláklejší, výrazným popovým nádechem opatřený song „Helmut“, který ale nakonec vrcholí v poměrně rychlém tempu, po něm tu máme „Hrady z písku“, což je rovněž hodně povedená věc, která mi ve svých pomalejších úsecích trošku připomíná tvorbu ústeckých UDG. První polovinu desky uzavírá dynamická, částečně na bicích postavená, šlapající „Poker Fake“. Číslem šest je v podstatě titulní, samply výrazně okořeněná „Euforie“, která mě z celého materiálu oslovila asi nejméně, po velmi vysoké úrovni prvních pěti písní je tohle docela velký propad dolů, co se kvality týče. „Slova“, to je další pecka, která naštěstí opět zvedá laťku na předchozí úroveň a odehrává se spíše v pomalejším, hutném tempu. Dalším z pomyslných vrcholů CD je pro mě osmička „Slunovrat“, hodně nadupaná skladba obohacená pomalejšími, melodickými pasážemi a řevem hostujícího Zaka, v podobném duchu se pak v podstatě nese i následující, předposlední, „Rituál“ (opět se Zakem). Samotný závěr nahrávky potom obstarává velice povedená balada „Mary Ann“, ve které hraje výraznou roli piáno a posléze i hammondky.
Zvuková stopa CD byla pořízena v již mnohokrát osvědčeném hostivařském studiu Zdeňka Šikýře (takže sound prakticky bez připomínek /úsměv/), který se mimo jiné na albu podílel i jako host v poslední skladbě „Mary Ann“, kde si zahrál na zmíněné hammondky.
Trochu rozporuplné reakce nejspíše vyvolá obal (pro někoho bude úsměvný, pro jiného trapný nebo fádní), na jehož titulní straně je vyobrazeno celkem 14 různých druhů podprsenek naplněných melouny (stejný počet nalezneme i na zadní straně bookletu a tři kousky i v jeho nitru). Uvnitř pak najdeme kompletní texty a veškeré další informace, týkající se natáčení a kapely samotné. Škoda jen, že zde nespatříme ani jedinou fotku muzikantů, třeba i na úkor nějaké té podprdy (úsměv).
Velkým kladem tohoto nosiče je vyrovnanost a vysoká kvalita celého materiálu (snad až na uvedenou „Euforii“, která mi moc nesedla), myslím si, že 5OT hodně těží především z obou vokálů, na jejichž kombinaci je většina písní vystavěna a které se výborně doplňují, to samé by se dalo vlastně říci i o muzice samotné, která nenásilnou formou kombinuje rychlejší úseky s pomalejšími a hutnější s melodickými.
P.S. Začátkem dubna opustila kapelu dosavadní zpěvačka Gygy.
Seznam skladeb:
- Oheň
- Bestie
- Helmut
- Hrady z písku
- Poker Fake
- Euforie
- Slova
- Slunovrat
- Rituál
- Mary Ann
Čas: 41:20
Sestava:
- Fiki – zpěv
- Gygy – zpěv
- Richie – kytary, samply, zpěv
- Dirt – kytary
- Vojta – basa
- Pavloj – bicí, samply, piáno
www.5ot.cz
http://bandzone.cz/fiveoclocktea
