Pěkná fofrovačka tohle to splitko. Nejenže jsou všechny čtyři věci na něm pořádný rychlý kvapík, díky své délce proženou posluchače tak, že nestíhá zvedat jehlu a otáčet desku, a tak se jeho poslech stává slušným tělocvikem, ale co by člověk neudělal pro svoje tělo. Rapsöd jsou nezmaři, nedávno vydali společnou desku s Průmyslovou Smrtí, a než jsem se nadál, už se opět hlásí o slovo. Na společném dílku, pod které se vydavatelsky podepsalo pět různých labelů, se tentokrát sčuchli se Stolen Lives, a stvořili šedivý vinyl, který je zabalený v rozkládacím obalu. Ilustraci a celkový layout si vzal na starost, stejně jako na předešlém splitu, šikovný Tofu Thrasher, jinak taktéž člen Rapsöd, a je se na co dívat. O obalu se na jejich stránkách píše: motiv na obalu vychází ze společných zážitků se Stolen Lives z našeho tour v roce 2009. Bohužel se nedopatřením stalo, že jsou strany na desce prohozené, ale co, stalo se, lidský faktor prostě funguje všude. Dalo by se říct, že je to i jedno, protože materiál je to tak rozdílný, že nejde nepoznat, která strana komu patří.
RAPSÖD zasvětili svou stranu kolům, v jejich řeči bajkům. Oběma songy se tématika kol proplétá, a musím říct, že je mi toto téma sympatičtější, než jen pouhá politická angažovanost, tolik v tomto žánru typická. Zaujal mě fakt, že v Jihlavě, odtud kapela pochází, se proháněj na kolech thrasheři, kdež to u nás, ve středních Čechách jsou to hip hopeři. (úsměv) Otvírák Thrashing bike maniac, má povedený úvodní rif, a celkově je ze začátku laděn v melodickém duchu, až s nástupem zpěváka Kocoura, a zejména v refrénu, se rozjede očekávaná thrashe/core palba, nechybí ani krátké punkové sólo. Druhá Terror Crew je krátká punková vypalovačka s chytlavým refrénem. Rapsöd jsou sice na můj vkus až moc načichlí punkem, osobně se mi líbí spíš jejich tvrdší (thrashová) poloha. Každopádně s touto dvojicí songů problém nemám, zde fungují dobře.
STOLEN LIVES otvírají svoji stranu náklepem Hluší k nářkům dějin. Oproti kolegům Rapsöd, je to v jejich podání rychlejší a drsnější thrash, crust metalová jízda. Textově se kapela opírá do církve, což je z názvů songů dostatečně zřejmé, avšak jejich hudební počínání je poněkud krkolomnější. Jasně, kytara thrashuje, tak jak se sluší a patří, ale mě to pro tentokrát nestačí. To samé platí i pro druhou V zajetí bílého boha. V jejich podání se bohužel jedná o nářez, který nemá nějaké výraznější momenty, a v daném ranku jsou obě skladby vyloženě průměrné a ničím mě výrazně nepřekvapily. Drtí, mlátí ale to je tak všechno. Nevím, jestli to je špatným výběrem skladeb, ale je to už má druhá ne příliš dobrá zkušenost s nimi, ta první proběhla na splitu s Lahar.
Do rukou se mi dostala deska, která ač mě to samotného mrzí přiznat, lépe vypadá, než hraje. Split má pro mě jednu zábavnější stranu a jednu horší. Vyloženě do uší tluče i rozdílná zvuková kvalita, kde Rapsod zvolili osvědčenou kvalitu Hellsound studia, zatímco garážový zvuk Stolen Lives, dostává těžce na prdel.
Resumé je jasné: grafika za osm, Rapsöd to mají u mě za šest, zatímco Stolen Lives za čtyři.
RAPSÖD
- Thrashing Bike Maniacs
- Terror Crew
STOLEN LIVES
- Hluší k nářku dějin
- Zajatci bílého boha
