Ať hledám, jak hledám, vhodnější slovo než šílenost mě nenapadá. Jak jinak výstižněji pojmenovat v pořadí již devátou nahrávku této více než dvacetileté kapely z dalekého Japonska. Pod bizarní malbou schovaných jedenáct skladeb na ploše něco přes hodinu roztáčí kolotoč multižánrových kompozic tak, že jde chvílemi hlava kolem. Jestli jste někdy měli Sigh zaškatulkované jako black metal, okamžitě tuto myšlenku zažeňte a připravte se na všechno, protože na In Somniphobii je dovoleno téměř vše a s černým kovem si tady nevystačíte.
Už minulá, dva roky stará, deska Scenes from hell naznačovala mnoho, ale výsledný produkt mi připadal ne úplně dotažený. Na jednu špičkovou záležitost připadaly dvě horší. Sigh se zjevně poučili a principál Mirai Kawashima složil dílo, které nemá výrazně slabé místo, a při tom každá skladba vaří z jiných ingrediencí.
Úvodní Purgatorium je složena z tolika kýčovitých momentů, že dodnes nejsem schopen plnohodnotně pochopit, co se mi na ní tak líbí (úsměv). Nástup působí jako by byl z nějaké šílené, metalové heavy - power opery. Rychlé tempo, orchestriální pasáže, piano, chytlavý refrén, vsuvka s houslemi, hlava jde kolem, ale ta věc neuvěřitelně šlape, a to se tam toho děje ještě dvakrát tolik, než popisuju. Hejvíkové tempo a refrén je nosnou konstrukcí i druhé The Transfiguration Fear, kde je z toho mnoha možné zaslechnout například therionovské sbory. Po jednom z intermez, otevírající část desky s dovětkem Lucid Nightmare, se ve čtvrté Somniphobia zahraje na klidnější notu, a album se pomyslně láme do klidnějších pozic. L’excommunication a Minuit je klasická hipísárná, rocková vypalovačka jak ze sedmdesátek, které vládnou klávesy, sólo na saxofón a chytlavý refrén. Zklidnění nastává u šesté Amnesie, která okamžitě nastolí atmosféru baru. Pomalý rytmus bicích, saxofon, klavír, a poprvé se na nahrávce předvede v refrénu svým čistým hlasem Dr. Mikannibal. Ze začátku v pomalejších vodách plave i následujícíFar Beneath the In-Between, aby se ke konci přidalo přece jen na razanci. Osmá Amongst the Phantoms of Abandoned Tumbrils zkraje klame, na pomalý rozjezd navazuje jedna z nejtvrdších věcí na albu, které připomene blackmetalovou minulost kapely. Ale ani tady se nejedná o pouhou rubanici, orchestrální aranže posunují skladbu o stupeň výš a závěrečné sólo, snad na harmoniku, tuto šílenost jenom doplňuje. Po dalším intru vypálí Sigh téměř až thrashovým rifFem načichlou věc Fall to the Thrall. Aby nebylo zvratů málo, poslední kus na albu uzavírá kompozice zpočátku koketující s latinskoamerickou melodií, postupně se transformující v rockovou věc, načichlou opět érou sedmdesátých let, aby se ve finále zvrhla do metalových vod alá Sigh.
Ač je každá věc na albu ze zcela jiného ranku, celkově to albu neubližuje a naopak mu to dodává na atraktivnosti. Obzvlášť první poslech je jak na houpačce, člověk nechápe, co všechno je ten prokletý Japonec schopný kombinovat, poslouchá a čeká co se zase za kulišárnu vyklube v následujícím songu. I přes tyto stylové kolotoče drží album silně pohromadě. Jedním z faktorů, které tomu napomáhají, jsou vokály, jenž jsou až na výjimku vedeny v hrubé poloze a rovným dílem se o ně stará dvojice ústředních postav. Kromě vokálů je to znamenitý duch nahrávky, který dokázali Sigh nastolit. Naopak se vůbec nebudu divit a mít někomu za zlé, když se s mým názorem neztotožní a bude tvrdit, že se jedná o desku, která je solidním kočkopsem. Mix, pod který se Sigh podepsali, bude zřejmě pro mnoho lidí už za hranicí chápání. On se při poslechu lehce dostaví pocit, že tu je povědomé ono, tu zas tohle. Ale síla Sigh spočívá v geniálním spojení všech těch momentů dohromady, aniž by vznikaly násilné přechody a něco výrazněji drhlo. V mém případě ale deska funguje zcela spolehlivě, jediné, co mě na ní nebaví, jsou momenty kdy je téměř každá skladba na albu zakončena dlouhými intry či ambientními vsuvkami, po čase tato místa začnou nudit. To je ovšem snad jediná výraznější výtka k desce, která u mě patří k nejlepším, které jsem letos slyšel, a jestli ne k nejlepším, tak potom stoprocentně k nejzábavnějším.
Seznam skladeb:
- Purgatorium
- The Transfiguration Fear Lucid Nightmares
- i) Opening Theme: Lucid Nightmare
- ii) Somniphobia
- iii) L’excommunication a Minuit
- iv) Amnesia
- v) Far Beneath The In-Between
- vi) Amongst The Phantoms Of Abandoned Tumbrils
- vii) Ending Theme: Continuum
- Fall To The Thrall
- Equale: i) Prelude ii) Fugato iii) Coda
Čas: 64:43
