Jak název kapely, tak alba signalizují arabský svět. Ale není arabský svět jako arabský svět. (úsměv) Jsou arabské země řekněme trochu méně ortodoxní, ale pak jsou tu státy pevně svázané náboženskými pravidly. K těm druhým patří Saúdská Arábie, třetí největší asijský stát (nepočítám Rusko), stát, v němž už od založení vládne mocná dynastie Saúdů a v němž žije 24 milionů obyvatel, což dává luxusní průměr dvanácti lidí na čtverečný kilometr (v ČR jich na stejné ploše žije více než 100). Ale i tohle pouštní království obývají týpci, kteří mají rádi black metal a dokonce jej na velmi slušné úrovni provozují. Pravda, doma se tím asi příliš nechlubí, to by je místní úřady pěkně hnaly, ale do světa nakročeno mají, hlavně díky kanadskému labelu Shaytan Productions, který jim letos vydává již třetí řadové album.
Předchozí počiny jsem neslyšel, ale novinka Kitab Al-Awthan mě celkem potěšila a tak jsem si řekl, že o téhle pro většinu našich čtenářů neznámé kapele napíšu aspoň pár řádků... třeba to někoho zaujme. (úsměv)
Orientální prvky do své muziky vkládá řada kapel, některé jako občasné zpestření (vzpomeňme třeba Šeherezád od Arakainu či Šeherezádu od Epitafu, chceme-li zůstat doma – smích), některé jako rovnocennou součást metalového soundu (v tomto směru budou asi nejznámější Melechesh). AL-NAMROOD (v překladu to snad znamená "nevěřící") jsou možná ještě dál než Izraelci vegetující v Evropě, na blízkovýchodních motivech je jejich produkce v podstatě postavena. Exotické nástroje hrají prim, jedna melodie (jak z pohádek vyprávěných již dvakrát zmiňovanou Šeherezádou) střídá druhou, takže muzika si posluchače celkem rychle a snadno podmaní. Netuším, jak se nazývají všechny ty orientální nástroje, ale prim hraje asi nějaký strunný ekvivalent našich houslí, objevuje i cosi na způsob cimbálu a pak rozmanité perkuse. K řekněme orientálnímu black metalu kapelu posunuje hlavně havraní (nebo jakého krákajícího ptáka na Blízkém východě mají...) vokál a občasný kytarový bzukot. Některé skladby si k černému kovu jen tak odskočí a jde spíš o záležitosti folkové, takže i zpěv v nich zazní spíše sporadicky (Min Trab Al Jahel), ale najdou se samozřejmě i flákoty, ve kterých hrají prim tak trochu ušpiněné kytary a jede se kvapíkové tempo (Al Quam, Hakem Al Huroob). Nářeznických pasáží je ale na tomhle dílku menšina, převládají tempa střední a nezřídka se hraje docela pomalu.
Trochu slabší stránkou nahrávky je produkce. Zatímco folkové nástroje mají zvuk kvalitní a znějí čistě, kytary mi moc radosti nedělají a u bicích je sound přímo nehezký, takový umělohmotný – ostatně bicí mi přijdou poměrně nenápadité, sterilní, jako kdyby byly programované... Ono je otázkou, zda nejsou samplované i ty instrumenty lidové, ale u nich to těžko poznat, každopádně je jejich zvuk daleko přirozenější.
Seznam skladeb:
Čas: 47:16
www.myspace.com/alnamrood
Předchozí počiny jsem neslyšel, ale novinka Kitab Al-Awthan mě celkem potěšila a tak jsem si řekl, že o téhle pro většinu našich čtenářů neznámé kapele napíšu aspoň pár řádků... třeba to někoho zaujme. (úsměv)
Orientální prvky do své muziky vkládá řada kapel, některé jako občasné zpestření (vzpomeňme třeba Šeherezád od Arakainu či Šeherezádu od Epitafu, chceme-li zůstat doma – smích), některé jako rovnocennou součást metalového soundu (v tomto směru budou asi nejznámější Melechesh). AL-NAMROOD (v překladu to snad znamená "nevěřící") jsou možná ještě dál než Izraelci vegetující v Evropě, na blízkovýchodních motivech je jejich produkce v podstatě postavena. Exotické nástroje hrají prim, jedna melodie (jak z pohádek vyprávěných již dvakrát zmiňovanou Šeherezádou) střídá druhou, takže muzika si posluchače celkem rychle a snadno podmaní. Netuším, jak se nazývají všechny ty orientální nástroje, ale prim hraje asi nějaký strunný ekvivalent našich houslí, objevuje i cosi na způsob cimbálu a pak rozmanité perkuse. K řekněme orientálnímu black metalu kapelu posunuje hlavně havraní (nebo jakého krákajícího ptáka na Blízkém východě mají...) vokál a občasný kytarový bzukot. Některé skladby si k černému kovu jen tak odskočí a jde spíš o záležitosti folkové, takže i zpěv v nich zazní spíše sporadicky (Min Trab Al Jahel), ale najdou se samozřejmě i flákoty, ve kterých hrají prim tak trochu ušpiněné kytary a jede se kvapíkové tempo (Al Quam, Hakem Al Huroob). Nářeznických pasáží je ale na tomhle dílku menšina, převládají tempa střední a nezřídka se hraje docela pomalu.
Trochu slabší stránkou nahrávky je produkce. Zatímco folkové nástroje mají zvuk kvalitní a znějí čistě, kytary mi moc radosti nedělají a u bicích je sound přímo nehezký, takový umělohmotný – ostatně bicí mi přijdou poměrně nenápadité, sterilní, jako kdyby byly programované... Ono je otázkou, zda nejsou samplované i ty instrumenty lidové, ale u nich to těžko poznat, každopádně je jejich zvuk daleko přirozenější.
Seznam skladeb:
- Mirath Al Shar
- Min Trab Al Jahel
- Hayat Al Khlood
- Ashab Al Aika
- Al Quam, Hakem Al Huroob
- Kiram Al Mataia
- Ez Al Mulook
- Bani La'em
- Wa Ma Kan Lil Sufha Entisar
Čas: 47:16
www.myspace.com/alnamrood
