SUICIDAL ANGELS – Bloodbath

Po velkém zážitku v podobě jejich koncertu na Full Of Hate nemůžu jinak, než napsat recenzi na poslední počin téhle thrash metalové kapely. Vše začalo v roce 2001, kdy bylo zakladateli Nickovi Melissourgosovi pouhých 16 let. První dlouhohrající desku vydávají až v roce 2007 pod názvem Eternal Domination. V témže roce si zahrají v Aténách s Kreator, kteří jsou z nich nadšení. Čas plyne dál a v roce 2012 vydávají již své čtvrté album Bloodbath.

Ihned od začátku je jasné, že celá deska se bude odehrávat rytmu old school thrashe. Ten je z jejich muziky cítit na hony daleko. Úvodní Bloodbath se rozjede v rychlém tempu a valí po celou dobu. Nečekejte moc experimentů, ale pořádnou starou školu. Další věcí odkazující k mosh pitu je Moshing Crew. Opět se nezastavíme a jedeme na plné obrátky. Uslyšíme zde však výraznější kytarová sóla. Uvolnění se dočkáme až v Chaos (The Curse Is Burning Inside). Krásným pomalým intrem nám hudebníci dávají vědět, že umí hrát i v jiném tempu. I po přitvrzení se neposuneme ze středního tempa a vynikají zde zejména kytary. Některé riffy mi připomínají starou Metalliku. Zároveň se mi líbí i vokál Nicka, který má pro mě moc zajímavou barvu hlasu. Po odpočinku přichází pomalejší rozjezd  i v Face of God, ale nakonec se strhne pořádná sypanice. Morbid Intention To Kill se rozjíždí kvalitními riffy, které se najednou promění a rozemelou vše, co se jim postaví do cesty. Je to pro mě jeden z nejlepších songů, který se neustále proměňuje a zazáří zde celá sestava skupiny. Bubeník o sobě dává vědět, že umí hodně dobře zahrát a kytaristi nám oznamují, že s thrash metalem to myslí vážně. Summoning The Dead je pokračování předešlého. V polovině skladby při výrazném zpomalení zde přicházejí smrtonosné tóny, které mi připomínají staré Black Sabbath. Poté se pomalu, ale jistě opět změní v jejich klasické podání thrashe. Přichází chvíle pro death metalovou skladbu Legacy of Pain, kterou svým vokálem okořenil Karl Willetts z legendární britské kapely Bolt Thrower. Je to moc příjemná změna a do desky mi celkově skvěle zapadá. Zároveň je z ní cítit i trocha poctivého hardcoru nejtvrdšího ražení. Torment Payback nás vrací zpět a to do nevyšších otáček. Přesto i zde nejde jen o nekompromisní nářez, ale hudbu posilují silné melodie. Jedná se rozhodně o jednu z nejlepších věcí, která končí skvělými sóly. Skinning The Undead ničím nepřekvapí a závěrečná Bleeding Cries se rozhodne rozloučit v pomalejším tempu, ale s velkou důstojností.

Celkový počet songů se zastavil na číslu deset. To je určitě dostačující a při vyšším počtu by možná deska začala nudit. Ano, jedná se zde převážně o klasickou thrashovou desku a kapela nepřichází s ničím novým. Rychlý kolovrátek nás semele a pustí až na konci. Avšak vzhledem k profesionalitě, s jakou bylo vše nahráno, si určitě zaslouží pozornost. Dlouho jsem čekal na další kvalitní věc v tomto žánru a nyní je konečně tady. Suicidal Angels se postupem času výrazně zlepšili a začínají se prodírat mezi špičku ve svém stylu. Nezbývá než jen čekat, jak s tím kapela naloží a kam bude dále směřovat.