Následující pojednání nemá nic společného s Entrails Blackieho Hoška. Bohužel.
Jak tak člověk pozvolna sestupuje do ne až tak úplně opuštěné hrobky, netrpělivě lačnící po jeho přítomnosti, uvědomuje si, že Entrails, jedna z těch mnoha kapel, v současnosti vyznávající götheburgskou školu death metalových chřestítek, byli vlastně založeni již v době samotného rozmachu scény, které vzdávají hold, sice na samém začátku 90. let.
Po dvaceti járech hudební existence (pochopitelně čas od času přerušované množstvím různých personálních obměn a opětovných reunionů) teprve loni dokázali vypulírovat a následně vypustit do Světa své debutové album, a o rok později právě recenzovaný počin.
A že jsou pánové stále v patřičné formě, ukazují ihned v úvodním vypuštění spravedlivého hněvu, totiž „Unleashed Wrath“, v níž ihned poznáte götheburg, jenž je ovšem zvučen poměrně moderně (mix a mastering Dan Swanö), kytary mají tak trochu zastřený zvuk, což dává vyniknout především klasickým growl/harsh vokály ze staré školy, o něž se dělí pánové Jocke (basa) a Adde (bicí).
„Eaten By The Dead“, toť tradičně nazvaná středně tempá záležitost, jež se často slévá do punkového kolotoče s bum čvacht rytmikou, při níž nejedna mrtvolka uždibuje mozeček právě dostihnutého nebožáka.
Hodně se mi líbí vokální frázování, perfektně doplňující klasickou traktorovou jízdu bahýnkem mechem obrostlého death metalu, a když se k tomu přidá bububu atmo repetice, jsem v sedmém nebi. Jen škoda těch častých punk výplní, být nemusely.
Klasická Dismember/Carnage jízda číhá na posluchače v „To Live Is To Rot“ s melodickými naechovanými vyhrávkami a vskutku brutálními kytarovými průjezdy krajinou ležící za řekou Styx. Opět se mi velice líbí čistá hra škopků, kdy posluchač přesně ví, na jakou blánu zrovna Adde zahrál.
Entrails přitom hodně zdůrazňují potřebu prokládat drcení kostí melodickými vyhrávkami („Undead“) a všemožnými old school rytmickými kolotoči, jednoduše drží se v zajetých dvacet let starých postupech - a je jim dobře.
Trochu problém ovšem mám s množstvím hudební nálože – chřestivky znějí dobře tak do půl hodinky stopáže, Entrails nahustili na kotouč téměř 45 minut materiálu – a upřímně – je to znát. Posluchač začíná klimbat někde u sedmé skladby – a před ním ještě 5 dalších válů veskrze homogenní hudební směsi. Kolegové Revolting se s tím dokázali poprat se ctí, ovšem právě propíraní přeci jen postupem času natahují nápady zbytečně do extrému.
Naproti tomu mají v rukávu stále přichystáno dost zábavných pasáží („Collection Of Cracked Heads“ – naprosto strhující, správně brutální druhá polovina válu) spolehlivě pozvolna vkrádající se nudu zahánějících. Trochu mrzí až poněkud minimalistické vyhrávky („Remains In Red“), jež byly před dvaceti lety pořádně v kurzu, v současné situaci by přeci jen neškodilo drobně přidat a vykouzlit i nějakou tu techničtější vyhrávčičku, ony ty ruce neupadnou..
Ale jo, "The Tomb Awaits" není špatná deska, byť určitě ne dokonalá. Nedosahuje dokonce ani na kvality své předchůdkyně „Tales from the Morgue“, a až příliš sází na retro jistotu ( i v rámci old schoolu), ovšem dobře zvládnutá produkce a občas vskutku strhující frázování ve slokách dělají z „The Tomb Awaits“ kvalitní poslech pro všechny příznivce dosud živého hudebního odkazu majestátně metalového Švédska. Jen nesmíte čekat cokoliv nového, tahle zatuchlá hrobka páchne desetiletími. 75%
Seznam skladeb:
http://www.myspace.com/entrailsreborn
Jak tak člověk pozvolna sestupuje do ne až tak úplně opuštěné hrobky, netrpělivě lačnící po jeho přítomnosti, uvědomuje si, že Entrails, jedna z těch mnoha kapel, v současnosti vyznávající götheburgskou školu death metalových chřestítek, byli vlastně založeni již v době samotného rozmachu scény, které vzdávají hold, sice na samém začátku 90. let.
Po dvaceti járech hudební existence (pochopitelně čas od času přerušované množstvím různých personálních obměn a opětovných reunionů) teprve loni dokázali vypulírovat a následně vypustit do Světa své debutové album, a o rok později právě recenzovaný počin.
A že jsou pánové stále v patřičné formě, ukazují ihned v úvodním vypuštění spravedlivého hněvu, totiž „Unleashed Wrath“, v níž ihned poznáte götheburg, jenž je ovšem zvučen poměrně moderně (mix a mastering Dan Swanö), kytary mají tak trochu zastřený zvuk, což dává vyniknout především klasickým growl/harsh vokály ze staré školy, o něž se dělí pánové Jocke (basa) a Adde (bicí).
„Eaten By The Dead“, toť tradičně nazvaná středně tempá záležitost, jež se často slévá do punkového kolotoče s bum čvacht rytmikou, při níž nejedna mrtvolka uždibuje mozeček právě dostihnutého nebožáka.
Hodně se mi líbí vokální frázování, perfektně doplňující klasickou traktorovou jízdu bahýnkem mechem obrostlého death metalu, a když se k tomu přidá bububu atmo repetice, jsem v sedmém nebi. Jen škoda těch častých punk výplní, být nemusely.
Klasická Dismember/Carnage jízda číhá na posluchače v „To Live Is To Rot“ s melodickými naechovanými vyhrávkami a vskutku brutálními kytarovými průjezdy krajinou ležící za řekou Styx. Opět se mi velice líbí čistá hra škopků, kdy posluchač přesně ví, na jakou blánu zrovna Adde zahrál.
Entrails přitom hodně zdůrazňují potřebu prokládat drcení kostí melodickými vyhrávkami („Undead“) a všemožnými old school rytmickými kolotoči, jednoduše drží se v zajetých dvacet let starých postupech - a je jim dobře.
Trochu problém ovšem mám s množstvím hudební nálože – chřestivky znějí dobře tak do půl hodinky stopáže, Entrails nahustili na kotouč téměř 45 minut materiálu – a upřímně – je to znát. Posluchač začíná klimbat někde u sedmé skladby – a před ním ještě 5 dalších válů veskrze homogenní hudební směsi. Kolegové Revolting se s tím dokázali poprat se ctí, ovšem právě propíraní přeci jen postupem času natahují nápady zbytečně do extrému.
Naproti tomu mají v rukávu stále přichystáno dost zábavných pasáží („Collection Of Cracked Heads“ – naprosto strhující, správně brutální druhá polovina válu) spolehlivě pozvolna vkrádající se nudu zahánějících. Trochu mrzí až poněkud minimalistické vyhrávky („Remains In Red“), jež byly před dvaceti lety pořádně v kurzu, v současné situaci by přeci jen neškodilo drobně přidat a vykouzlit i nějakou tu techničtější vyhrávčičku, ony ty ruce neupadnou..
Ale jo, "The Tomb Awaits" není špatná deska, byť určitě ne dokonalá. Nedosahuje dokonce ani na kvality své předchůdkyně „Tales from the Morgue“, a až příliš sází na retro jistotu ( i v rámci old schoolu), ovšem dobře zvládnutá produkce a občas vskutku strhující frázování ve slokách dělají z „The Tomb Awaits“ kvalitní poslech pro všechny příznivce dosud živého hudebního odkazu majestátně metalového Švédska. Jen nesmíte čekat cokoliv nového, tahle zatuchlá hrobka páchne desetiletími. 75%
Seznam skladeb:
- The Tomb Awaits
- Unleashed Wrath
- Crawling Death
- Eaten by the Dead
- To Live Is to Rot
- Undead
- The Slithering Below
- End of All Existence
- Collection of Cracked Heads
- Remains in Red
- Total Death
- Unspeakable Obscenities
http://www.myspace.com/entrailsreborn
