TELEPATIE

LORD VOLTURE – Never Cry Wolf CD 2011, vlastní náklad

Tak to je rychlost. Nizozemská parta vznikla teprve v roce 2010, ale na svém kontě má již dvě alba. Debutující Beast of Thunder a letošní žhavou listopadovou novinku Never Cry Wolf. Pánové produkují melodický heavy metal se zaběhnutím do svižného speedu a obě alba se nesou takřka ve stejných vodách. Většinu hudbu a texty (až na pár výjimek) tvoří vokalista a zakladatel bandu David Marcelis. Na albech Lord Volture vypomáhá i pár hostů. Na prvním albu například do jedné písně se svoji šestistrunkou přispěl Jeff Waters z Annihilator a na dvojce je to hlas Sean Pecka z amerických Cage a nebo Bart Hennephof (kytarista z Textures) a Yuma van Eekelen (bicmen z Pestilence), kteří přidali svůj hlas do sborového zpěvu. Bart a Yuma převzali i produkci nad albem.

U prvního alba byl na obalu vyobrazen motiv z divoké přírody (sup či kondor vrhající se pro kořist), i u dvojky je tomu podobně. Pěkně zpracovanému digipacku vévodí animace vlka pořádně cenícího zuby a uvnitř je velké zimní panství tohoto lesního pána.

Nechtěl bych Lord Volture hned ze začátku popravit, debut byl v různých zinech hodnocen docela vysoko, ale... Po prvních skladbách na Never Cry Wolf mě ihned napadlo: znám, slyšel jsem, takto hraje hodně kapel – zvlášť německých. Spousta známých kytarových postupů, skoro v každé skladbě je sólo a hned dvakrát... A to si myslím, že je docela zbytečný. Párkrát vystoupí do popředí basa, aby po chvilce opět zapadla za průbojné kytary. U většiny písní si hned po rozjezdu říkám "he, to by mohlo bejt dobrý", ale během chvilky se to převalí do již známých obligátních otřepaných vod. Možná by se toto vše dalo přejít, ale je tu ještě zpěv a ten je kapitola sama pro sebe. Při poslechu druhé, hudebně vcelku dobře zpracované písně Taiga zpěv tahá příšerně za uši a v další Wendigo jsem zaslechl dokonce jakýsi holandsko-německý chrčivý přízvuk, který je prakticky všude přítomný... David Marcelis na celém albu dost často přechází do vysokého falzetu, ale spíš než falzet bych to nazval ječákem. Zpěv mi nesedí, často se dívám ven, jestli náhodou nemám něco mrštit po mrouskajících se kočkách (smích). A občasné hymnické sbory zpěváka nezachrání...

Jak jsem se již zmínil, tak na začátku skladeb slyším vždy odlišný, docela zajímavý motiv, ale po pár minutách hudba sklouzne do takřka stejného klišé. Možná bych ubral právě nějaké sólo, dal bych třeba víc prostoru base a zpěvák by se nemusel tak úporně snažit "zpívat" v takových výškách. Některé skladby jsou zbytečně dlouhé, například až skoro osmiminutové Into the Lair of a Lion nebo The Wolf at your Door, které jsou v závěru alba. Až na předposlední akustickou skladbu Brother se všech deset skladeb nese v rychlém, skoro stejném tempu. Ale mám takové tušení, že na konec se mnozí posluchači vůbec nedostanou, protože deska trvá přes hodinu... Nic zvláštního a převratného. Hudba by snad byla celkem OK, ale ten zpěv...

Než Lord Volture, tak dám raději přednost už zaběhnutým "německým" kapelám, ale v současnosti mi to stejně připomíná kopírování toho samého, co se dalo slyšet na albech v 80. a 90. letech minulého století.
 
Seznam skladeb:
  1. Never Cry Wolf
  2. Taiga
  3. Wendigo
  4. Celestial Bodies Fall
  5. Korgon's Descent
  6. Minutes to Madness
  7. Necro Nation
  8. I am King
  9. Into the Lair of a Lion
  10. Brother
  11. The Wolf at your Door

Čas: 1:07:45

Sestava:
  • David Marcelis – zpěv
  • Paul Marcelis – kytara
  • Leon Hermans – kytara
  • Simon Geurts – basa
  • Frank Wintermans – bicí

http://www.lordvolture.com
http://www.myspace.com/lordvolture


Zveřejněno: 16. 12. 2011
Přečteno:
2838 x
Hodnocení autora:
4 / 10

Autor: 4horsemen | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář