Tři prostory, čtyři scény, takřka třicítka kapel – to je svým způsobem ojedinělý festival, který se letos konal již potřetí. Dramaturgie slibovala „klubové kapely“, mezi nimiž ale bylo možno najít i nějaké ty metalové či grindové drtiče, většina kapel ale spadala do všeobjímající škatulky „rock“. (Johan)
Zajímavý tah a ode mne plynoucí chvála k pořadatelům za to, že se rozhodli zorganizovat takovouto masivní akci, v podstatě s kapelami z UG scény a nechat hudbou ožít celé České Budějovice. Nemá cenu si nalhávat, že kapely, které zde vystupovaly, jsou právě těmi, za které kopeme, ale sympatický hrací čas (většina kapel měla půlhodinku) a neustálá možnost vybrat si alternativu kam si zajít, to bylo přesně to, co nás lákalo. Ano a buďme upřímní, a tak kdo nás zná tak ví, který vítr nás na jih zavál. Ten brněnský je opravdu silný (úsměv). (Coornelus)
Naše dvoučlenná výprava nejprve zamířila do Velblouda, kde měla hrát vodňanská MACHETA, leč kvůli zdravotním problémům bubeníka ji vystřídali spříznění GUTALAX. Ty jsem letos viděl na AFODu a opět to byla hlavně zábava. Vtipné názvy skladeb, bílé „pokakané“ kombinézy, veselý grind, nadhled, zábava... Z playlistu si vybavuji hity Šťourání v Kaďáku Heverem z Týráku, Polykání Semena Postaršího Jelena nebo Zakletý Pšouk v Pet-Lahvi, ale nestihli jsme začátek, takže toho bylo (při stopáži jednotlivých skladeb) ještě mnohem více. (Johan)
Po GUTALAX jsme se vydali na cestu do KD Gerbera, což je svým způsobem luxusní kulturní dům s dvěma scénami – v přízemí je prostor pro nějakých 600 lidí, v patře menší „klubík“, do kterého by se v pohodě vešla stovka a namačkaly stovky dvě. První, komu jsme věnovali pozornost, byli DIRTY BLONDES. Já to samozřejmě na rozdíl od kolegy vůbec neznal, ale lákalo mě tam to slovo „Blondes“ (úsměv). Čekal jsem tedy blondýn několik, ale nakonec jsem byl spokojený i s tou jednou... Zpěvačka Beego je pěkná divoška, která na sebe vcelku pochopitelně strhávala veškerou pozornost přítomných před tzv. Namax stage (menší prostor v patře) a kromě neustálého poskakování se nechala i na rukou nosit (úsměv). A to prý měla vysokou teplotu... Jinak hudebně mě DB docela bavili, něco mezi rock´n´rollem, punkem, corem... nevím přesně, ale energie z pódia šla. (Johan)
DIRTY BLONDES odstartovali naší pouť Gerberou. A ačkoliv disponují naprosto tuctovým názvem, hudebně je to nenáročná směs odlehčeného punkrocku. Mají jedno velké plus a tím je, už Johanem zmiňovaná, energická, malinká kočka Beego. Ta uchvátila celou pánskou část v sále, zatímco jí dámské osazenstvo muselo propichovat očima a přálo jí ať se smaží v pekle. Příjemně odsýpající, nenudící půlhodinka byla parádním rozjezdem večera. (Coornelus)
X-LEFT TO DIE se mi nikdy nelíbili a nic na tom nezmění ani páteční večer. Dlouho jsem o nich neslyšel, je to tak dva roky nazpět kdy mi přišlo, že jich je všude plno (vystupovali i jako předkapela Marylin Manson), ale následně mi zmizeli očí. Za ty dva roky na mě působí neustále stejně, nudně. (Coornelus)
Z X-LEFT TO DIE energie ne a ne vytrysknout, nedokázali si udržet mou pozornost... Navíc se ve velkém sále vyloženě ztráceli, lidí bylo poskrovnu... Asi jsem na podobnou muziku nebyl naladěn jen já... (Johan)
APATHEIA mi vždy byla sympatická, obě desky jsem s chutí poslouchal, takže jsem byl docela zvědavý, jak dopadnou na živo. A dalo by se říci, že dopadli tak napůl... Tou nepříliš povedenou polovinou ale nebyla muzika, ale kulisa. Na partu, která přijela z dalekého Havířova, byla zvědavá zhruba dvacítka posluchačů... Tou mnohem povedenější polovinou bylo vystoupení, při kterém se zpívající multiinstrumentalista Michal Feber stěhoval od piána ke kytaře a naopak. Kapela tak nabídla dvě polohy – křehčí, zasněnou, kdy hrály prim právě klapky, a tvrdší, rozjetější, kdy vládly kytary. Michal zpíval výborně, kapela byla sehraná, instrumentálně vyspělá... takže nechápu, proč takřka nikoho nezajímala... Asi syndrom „domácího písečku“, o kterém jsme ten večer debatovali poměrně často. Prostě doma by na ně bylo plno, v ČB je skoro nikdo nezná. (Johan)
Nejsmutnější kapela večera. Bylo mi jich tak líto. APATHEIA je kapela napěchovaná čtyřmi velice šikovnými muzikanty, parádním repertoárem, který se může jevit jako poměrně soft, ale ve skutečnosti se jedná o propracované záležitosti. Kapela hrála hezky, příjemně vystupovala a… hrála pro pět fotografů a deset dalších lidí. Zatímco v předsálí stály stovky lidí. (Coornelus)
Jak říká Mára (F.O.B), jsem fosílie, která si poslouchá staré kapely a starou muziku, takže není divu, že ani jméno HENTAI CORPORATION mi nic neříkalo. O to větší bylo mé překvapení, když to zvěřinec kolem extravagantního zpěváka rozbalil. Moderátor, který dění na Buvar Stage uváděl, řekl, že kapelu nelze žánrově zařadit a měl pravdu. Jestliže při DIRTY BLONDES jsem psal o energii, tak HC byli energičtější ještě mnohem více. Mix rocku, core, metalu, popu a nevím čeho všeho ještě, pološílený zpěvák oscilující mezi řevem a čistým zpěvem, kytarové stěny, klávesy silně připomínající starodávné hammondky, krasojízda od začátku do konce. Zazněla i hitovka No Love, se kterou pomohl Broňa Míka ze SATISFUCKTION. Sál byl hodně zaplněný a přední řady pěkně divoké. HC převýšili většinu vystupujících o třídu. (Johan)
Je pravda, že Johan potřeboval trošku popostrčit, ale neodporoval mi. (úsměv) HENTAI CORPORATION jsem si nechtěl nechat ujít, a tak jsme oželeli i GRIDE. Hentai jsou bordel, masakr a vůbec všechno, co vás napadne, tam lze najít. Johan to popsal myslím výstižně. Pro mě by to i snad bylo vystoupení večera nebýt jedné velké vady na kráse. HC jsou sprostí a vulgární a zakládají si na tom. Já to naopak nemám rád, a tak při uvádění skladeb poslouchat o čůrákách, kurvách atd. mi vadí. Co se ale týče hudby a celé pódiové divoké show, je to bomba. Lidé o nich už ví a tak nepřekvapil ani solidně naplněný sál na hlavní scéně. (Coornelus)
Na chvíli jsme mrkli na SHATTER, jejichž deathmetalová rubanice mě nebavila a pak zpátky do velkého sálu na LOCOMOTIVE. Lidí plno, kulisa hlučná – prostě „domácí píseček“. Leč ani LOCOMOTIVE mě svým Sepulturovským marastem nedokázali udržet na place a raději jsem šel na kolu. (Johan)
Následná trojice kapel SHATTER, LOCOMOTIVE, COLP byla tím nejslabším, co se ten večer servírovalo. Staré psy novým kouskům nenaučíš a asi na tomto přísloví něco bude. Všichni tři vaří z dost podobných, dnes jich prošlých, ingrediencí. Při poslechu takových to neoriginálních seskupení začínám litovat, že Sepultura vydala Roots a Pantera Far Beyond Driven. (Coornelus)
Na ATARI TERROR jsem se těšil i netěšil zároveň. Těšil jsem se proto, že vím že naživo umí, ale bál jsem se repertoáru z čerstvě vydané desky "Part3: Final Warning", kterou jsem si pracovně nazval sterilní nudou. Po obměně kádru, kdy byl jeden ze zpěváku nemilosrdně vyměněn kvalitnějším vokalistou Broňou Míkou, je vše tak, jak má být. Výborné hráčské výkony, chytlavě vystavěné kompozice, ale u mě nepřeskakuje ta pověstná jiskra. Lépe řečeno už vyhasla. (Coornelus)
Nastal poměrně dlouhý časový úsek, během kterého jsem poletoval mezi sály, ale nikde delší dobu nevydržel. K přesunu do Martysu nebo Velblouda zase chyběla vůle, navíc ani tam zrovna nehrál žádný můj favorit. Takže chvíli na COLP (kteří vystoupili bez basáka), pak na ATARI TERROR, delší dobu mě v pozoru udrželi až INGROWING, kterým menší prostor sedl dokonale. Vlakinovci představili skladby z právě nového krátcehrajícího materiálu, pro který aktuálně hledají vydavatele. Sice mi trochu neseděl zvuk, ale jinak pohoda. (Johan)
INGROWING krájeli, řezali, sekali a vůbec (úsměv). Nejtvrdší a nejrychlejší mlátička v Gerbeře, ale místní jim rozumí, to bylo vidět před pódiem na počtu imaginárních kytaristů, kteří Vlakina a spol doprovázeli. Kdo jim rozuměl o trochu méně byl zvukař, zdálo se mi, že jediná kapela, která neměla super zvuk byli zrovna INGROWING. (Coornelus)
SATISFUCKTION, aneb zase „domácí píseček“. Kulisa velmi vřelá, kapela akční, řada hostů, a mě to zase nebavilo. Tenhle mix core, metalu, rocku, silných melodií, chytlavých refrénů a řevu, který hráli i ATARI TERROR, prostě není mým šálkem kávy. (Johan)
Dlouhé čekání na poslední dvě kapely ale stálo za to. DYING PASSION sice čekali, až dohrají SATISFUCKTION, ale ti svůj set stále natahovali, takže nakonec Zuzana a spol. na pódium vylezli a odehráli výborný koncert pro nějakých padesát zvědavců, mezi nimiž nechyběli ani grindeři (úsměv). Přiznám se, že jsem nedokázal zařadit skladby na jednotlivá alba, ale vždycky po chvilce jsem se chytil a vychutnával si Zuzanin sametový hlas v potemnělých momentech i pasáže, ve kterých to kapela pořádně rozjela. Jen ten Zuzanin oděv... vytahané triko... proč? (Johan)
DYING PASSION jsou pro mě už léta out, ale to neznamená, že bych se na ně rád po letech nepodíval. Bohužel na živo na mě zapůsobili úplně stejným dojmem jako ve své nynější studiové podobě, kdy jejich poslední alba nejsem schopen doposlouchat do konce. Progresivní rock, nebo jak pojmenovat momentální výraz kapely, byl ze začátku setu až zbytečně pomalý a utahaný, ale kdo neusnul a dostal se až do druhé poloviny vystoupení, dočkal se odměny v podobě rychlejších kompozic, a tak jsem si nakonec připadal jako na rockovém koncertě a ne na akci kde se uspávají hadi. (Coornelus)
To nejlepší nakonec platilo alespoň pro mě beze zbytku. Řady diváků kolem jedné popůlnoční sice prořídly, ale zůstali opravdoví fanoušci a znalci tvorby INSANIE. Prakticky celý koncert si dobrá polovina přihlížejících zpívala s ostříhaným Polym veškeré texty a ještě přitom stihla tančit. Já byl nadšen jako vždycky, INSANIA je podle mě aktuálně nejlepší tuzemská kapela a doteď jsem nepochopil, jak je možné, že s albem Rock´n´Freud nevyhrála Břitvu desetiletí. Hrálo se hodně z Freuda a Hyeny, došlo i na nějakou tu vykopávku, ostatně tady je seznam skladeb: Disneyland vyděděnců, Je to zlý, A budiž tma, Čas nízkých pudů, Vražda ve staré hvězdárně, Pověsíme celebrity, Peklo jsou ti druzí, Volný radikál, Večer, kdy Freud zpíval basem, Je mrtvá a Charisma krysy. (Johan)
Báli jsme se, že to INSANIA odskáče podobným způsobem jako APATHEIA. Naštěstí se naše předtucha nevyplnila a solidní zástup „věrných“ se sešel v levý čas na levém místě, kde ten večer řádila první liga zla. Byl to příjemný pohled, oblíbená kapela šlape jak švýcarské hodinky, lidé tančí a ti co ne, tak si zpívají texty společně s Polym, přičemž kombinace obojího se nevylučuje (úsměv). Nakonec byla Insania samozřejmě vrcholem akce a „absťák živé Insanie“ byl na čas zažehnán. (Coornelus)
Akce se podle všeho vyvedla. Počet příchozích bych odhadl na nějakých pět šest stovek, ve velkém sále Gerbery bylo večer skoro pořád plno a zvuk byl všude velmi kvalitní. (Johan)
Fotky: Coornelus
Fotogalerie také na Photomusic:
http://www.photomusic.cz/report/788-dead-end-festival.html
Zajímavý tah a ode mne plynoucí chvála k pořadatelům za to, že se rozhodli zorganizovat takovouto masivní akci, v podstatě s kapelami z UG scény a nechat hudbou ožít celé České Budějovice. Nemá cenu si nalhávat, že kapely, které zde vystupovaly, jsou právě těmi, za které kopeme, ale sympatický hrací čas (většina kapel měla půlhodinku) a neustálá možnost vybrat si alternativu kam si zajít, to bylo přesně to, co nás lákalo. Ano a buďme upřímní, a tak kdo nás zná tak ví, který vítr nás na jih zavál. Ten brněnský je opravdu silný (úsměv). (Coornelus)
Naše dvoučlenná výprava nejprve zamířila do Velblouda, kde měla hrát vodňanská MACHETA, leč kvůli zdravotním problémům bubeníka ji vystřídali spříznění GUTALAX. Ty jsem letos viděl na AFODu a opět to byla hlavně zábava. Vtipné názvy skladeb, bílé „pokakané“ kombinézy, veselý grind, nadhled, zábava... Z playlistu si vybavuji hity Šťourání v Kaďáku Heverem z Týráku, Polykání Semena Postaršího Jelena nebo Zakletý Pšouk v Pet-Lahvi, ale nestihli jsme začátek, takže toho bylo (při stopáži jednotlivých skladeb) ještě mnohem více. (Johan)
Po GUTALAX jsme se vydali na cestu do KD Gerbera, což je svým způsobem luxusní kulturní dům s dvěma scénami – v přízemí je prostor pro nějakých 600 lidí, v patře menší „klubík“, do kterého by se v pohodě vešla stovka a namačkaly stovky dvě. První, komu jsme věnovali pozornost, byli DIRTY BLONDES. Já to samozřejmě na rozdíl od kolegy vůbec neznal, ale lákalo mě tam to slovo „Blondes“ (úsměv). Čekal jsem tedy blondýn několik, ale nakonec jsem byl spokojený i s tou jednou... Zpěvačka Beego je pěkná divoška, která na sebe vcelku pochopitelně strhávala veškerou pozornost přítomných před tzv. Namax stage (menší prostor v patře) a kromě neustálého poskakování se nechala i na rukou nosit (úsměv). A to prý měla vysokou teplotu... Jinak hudebně mě DB docela bavili, něco mezi rock´n´rollem, punkem, corem... nevím přesně, ale energie z pódia šla. (Johan)
DIRTY BLONDES odstartovali naší pouť Gerberou. A ačkoliv disponují naprosto tuctovým názvem, hudebně je to nenáročná směs odlehčeného punkrocku. Mají jedno velké plus a tím je, už Johanem zmiňovaná, energická, malinká kočka Beego. Ta uchvátila celou pánskou část v sále, zatímco jí dámské osazenstvo muselo propichovat očima a přálo jí ať se smaží v pekle. Příjemně odsýpající, nenudící půlhodinka byla parádním rozjezdem večera. (Coornelus)
X-LEFT TO DIE se mi nikdy nelíbili a nic na tom nezmění ani páteční večer. Dlouho jsem o nich neslyšel, je to tak dva roky nazpět kdy mi přišlo, že jich je všude plno (vystupovali i jako předkapela Marylin Manson), ale následně mi zmizeli očí. Za ty dva roky na mě působí neustále stejně, nudně. (Coornelus)
Z X-LEFT TO DIE energie ne a ne vytrysknout, nedokázali si udržet mou pozornost... Navíc se ve velkém sále vyloženě ztráceli, lidí bylo poskrovnu... Asi jsem na podobnou muziku nebyl naladěn jen já... (Johan)
APATHEIA mi vždy byla sympatická, obě desky jsem s chutí poslouchal, takže jsem byl docela zvědavý, jak dopadnou na živo. A dalo by se říci, že dopadli tak napůl... Tou nepříliš povedenou polovinou ale nebyla muzika, ale kulisa. Na partu, která přijela z dalekého Havířova, byla zvědavá zhruba dvacítka posluchačů... Tou mnohem povedenější polovinou bylo vystoupení, při kterém se zpívající multiinstrumentalista Michal Feber stěhoval od piána ke kytaře a naopak. Kapela tak nabídla dvě polohy – křehčí, zasněnou, kdy hrály prim právě klapky, a tvrdší, rozjetější, kdy vládly kytary. Michal zpíval výborně, kapela byla sehraná, instrumentálně vyspělá... takže nechápu, proč takřka nikoho nezajímala... Asi syndrom „domácího písečku“, o kterém jsme ten večer debatovali poměrně často. Prostě doma by na ně bylo plno, v ČB je skoro nikdo nezná. (Johan)
Nejsmutnější kapela večera. Bylo mi jich tak líto. APATHEIA je kapela napěchovaná čtyřmi velice šikovnými muzikanty, parádním repertoárem, který se může jevit jako poměrně soft, ale ve skutečnosti se jedná o propracované záležitosti. Kapela hrála hezky, příjemně vystupovala a… hrála pro pět fotografů a deset dalších lidí. Zatímco v předsálí stály stovky lidí. (Coornelus)
Jak říká Mára (F.O.B), jsem fosílie, která si poslouchá staré kapely a starou muziku, takže není divu, že ani jméno HENTAI CORPORATION mi nic neříkalo. O to větší bylo mé překvapení, když to zvěřinec kolem extravagantního zpěváka rozbalil. Moderátor, který dění na Buvar Stage uváděl, řekl, že kapelu nelze žánrově zařadit a měl pravdu. Jestliže při DIRTY BLONDES jsem psal o energii, tak HC byli energičtější ještě mnohem více. Mix rocku, core, metalu, popu a nevím čeho všeho ještě, pološílený zpěvák oscilující mezi řevem a čistým zpěvem, kytarové stěny, klávesy silně připomínající starodávné hammondky, krasojízda od začátku do konce. Zazněla i hitovka No Love, se kterou pomohl Broňa Míka ze SATISFUCKTION. Sál byl hodně zaplněný a přední řady pěkně divoké. HC převýšili většinu vystupujících o třídu. (Johan)
Je pravda, že Johan potřeboval trošku popostrčit, ale neodporoval mi. (úsměv) HENTAI CORPORATION jsem si nechtěl nechat ujít, a tak jsme oželeli i GRIDE. Hentai jsou bordel, masakr a vůbec všechno, co vás napadne, tam lze najít. Johan to popsal myslím výstižně. Pro mě by to i snad bylo vystoupení večera nebýt jedné velké vady na kráse. HC jsou sprostí a vulgární a zakládají si na tom. Já to naopak nemám rád, a tak při uvádění skladeb poslouchat o čůrákách, kurvách atd. mi vadí. Co se ale týče hudby a celé pódiové divoké show, je to bomba. Lidé o nich už ví a tak nepřekvapil ani solidně naplněný sál na hlavní scéně. (Coornelus)
Na chvíli jsme mrkli na SHATTER, jejichž deathmetalová rubanice mě nebavila a pak zpátky do velkého sálu na LOCOMOTIVE. Lidí plno, kulisa hlučná – prostě „domácí píseček“. Leč ani LOCOMOTIVE mě svým Sepulturovským marastem nedokázali udržet na place a raději jsem šel na kolu. (Johan)
Následná trojice kapel SHATTER, LOCOMOTIVE, COLP byla tím nejslabším, co se ten večer servírovalo. Staré psy novým kouskům nenaučíš a asi na tomto přísloví něco bude. Všichni tři vaří z dost podobných, dnes jich prošlých, ingrediencí. Při poslechu takových to neoriginálních seskupení začínám litovat, že Sepultura vydala Roots a Pantera Far Beyond Driven. (Coornelus)
Na ATARI TERROR jsem se těšil i netěšil zároveň. Těšil jsem se proto, že vím že naživo umí, ale bál jsem se repertoáru z čerstvě vydané desky "Part3: Final Warning", kterou jsem si pracovně nazval sterilní nudou. Po obměně kádru, kdy byl jeden ze zpěváku nemilosrdně vyměněn kvalitnějším vokalistou Broňou Míkou, je vše tak, jak má být. Výborné hráčské výkony, chytlavě vystavěné kompozice, ale u mě nepřeskakuje ta pověstná jiskra. Lépe řečeno už vyhasla. (Coornelus)
Nastal poměrně dlouhý časový úsek, během kterého jsem poletoval mezi sály, ale nikde delší dobu nevydržel. K přesunu do Martysu nebo Velblouda zase chyběla vůle, navíc ani tam zrovna nehrál žádný můj favorit. Takže chvíli na COLP (kteří vystoupili bez basáka), pak na ATARI TERROR, delší dobu mě v pozoru udrželi až INGROWING, kterým menší prostor sedl dokonale. Vlakinovci představili skladby z právě nového krátcehrajícího materiálu, pro který aktuálně hledají vydavatele. Sice mi trochu neseděl zvuk, ale jinak pohoda. (Johan)
INGROWING krájeli, řezali, sekali a vůbec (úsměv). Nejtvrdší a nejrychlejší mlátička v Gerbeře, ale místní jim rozumí, to bylo vidět před pódiem na počtu imaginárních kytaristů, kteří Vlakina a spol doprovázeli. Kdo jim rozuměl o trochu méně byl zvukař, zdálo se mi, že jediná kapela, která neměla super zvuk byli zrovna INGROWING. (Coornelus)
SATISFUCKTION, aneb zase „domácí píseček“. Kulisa velmi vřelá, kapela akční, řada hostů, a mě to zase nebavilo. Tenhle mix core, metalu, rocku, silných melodií, chytlavých refrénů a řevu, který hráli i ATARI TERROR, prostě není mým šálkem kávy. (Johan)
Dlouhé čekání na poslední dvě kapely ale stálo za to. DYING PASSION sice čekali, až dohrají SATISFUCKTION, ale ti svůj set stále natahovali, takže nakonec Zuzana a spol. na pódium vylezli a odehráli výborný koncert pro nějakých padesát zvědavců, mezi nimiž nechyběli ani grindeři (úsměv). Přiznám se, že jsem nedokázal zařadit skladby na jednotlivá alba, ale vždycky po chvilce jsem se chytil a vychutnával si Zuzanin sametový hlas v potemnělých momentech i pasáže, ve kterých to kapela pořádně rozjela. Jen ten Zuzanin oděv... vytahané triko... proč? (Johan)
DYING PASSION jsou pro mě už léta out, ale to neznamená, že bych se na ně rád po letech nepodíval. Bohužel na živo na mě zapůsobili úplně stejným dojmem jako ve své nynější studiové podobě, kdy jejich poslední alba nejsem schopen doposlouchat do konce. Progresivní rock, nebo jak pojmenovat momentální výraz kapely, byl ze začátku setu až zbytečně pomalý a utahaný, ale kdo neusnul a dostal se až do druhé poloviny vystoupení, dočkal se odměny v podobě rychlejších kompozic, a tak jsem si nakonec připadal jako na rockovém koncertě a ne na akci kde se uspávají hadi. (Coornelus)
To nejlepší nakonec platilo alespoň pro mě beze zbytku. Řady diváků kolem jedné popůlnoční sice prořídly, ale zůstali opravdoví fanoušci a znalci tvorby INSANIE. Prakticky celý koncert si dobrá polovina přihlížejících zpívala s ostříhaným Polym veškeré texty a ještě přitom stihla tančit. Já byl nadšen jako vždycky, INSANIA je podle mě aktuálně nejlepší tuzemská kapela a doteď jsem nepochopil, jak je možné, že s albem Rock´n´Freud nevyhrála Břitvu desetiletí. Hrálo se hodně z Freuda a Hyeny, došlo i na nějakou tu vykopávku, ostatně tady je seznam skladeb: Disneyland vyděděnců, Je to zlý, A budiž tma, Čas nízkých pudů, Vražda ve staré hvězdárně, Pověsíme celebrity, Peklo jsou ti druzí, Volný radikál, Večer, kdy Freud zpíval basem, Je mrtvá a Charisma krysy. (Johan)
Báli jsme se, že to INSANIA odskáče podobným způsobem jako APATHEIA. Naštěstí se naše předtucha nevyplnila a solidní zástup „věrných“ se sešel v levý čas na levém místě, kde ten večer řádila první liga zla. Byl to příjemný pohled, oblíbená kapela šlape jak švýcarské hodinky, lidé tančí a ti co ne, tak si zpívají texty společně s Polym, přičemž kombinace obojího se nevylučuje (úsměv). Nakonec byla Insania samozřejmě vrcholem akce a „absťák živé Insanie“ byl na čas zažehnán. (Coornelus)
Akce se podle všeho vyvedla. Počet příchozích bych odhadl na nějakých pět šest stovek, ve velkém sále Gerbery bylo večer skoro pořád plno a zvuk byl všude velmi kvalitní. (Johan)
Fotky: Coornelus
Fotogalerie také na Photomusic:
http://www.photomusic.cz/report/788-dead-end-festival.html
