FLESHGOD APOCALYPSE – Agony

O této kapelce jsem se dozvěděl od kamaráda z kapely Belligerence, který zná její členy osobně. Tak řekl jsem si proč ne, poslechnu si ji. FA pochází z Itálie a vznikla v roce 2007 ze zkušených hudebníků z kapel Hour of Penance, Prometheus, Unbound a T.E.R. První plnohodnotné album Oracles se neslo v duchu technického death metalu, na druhém EP Mafia se už začaly více rozvíjet orchestrální prvky, které jsou na zatím posledním albu Agony téměř rovnocenným partnerem těm metalovým. A nutno říci, že to desce velice pomáhá.

Po intru, které se nese v symfonickém hávu, se na nás, po menším rozjezdu, valí nářez v podobě skladby „The Hypocrisy“. Rychlé bicí, metalové kytarové riffy a do toho symfonie. Vše ještě vylepšují zpěváci. Kromě do metalu se hodícího growlingu je zde totiž i hlas vysoký, což muzice rozhodně pomáhá. Poté se rozjíždí další neméně zajímavá skladba „The Imposition“, ve které jsou symfonie umocněné ještě více. Zejména se mi líbí pasáž, kdy se po sólu bicích, opět rozjedou kytary – ničivá to síla Fleshgod.

Vše pokračuje další řežbou v podobě „The Deceit“, která nabízí i pomalejší pasáže, což je určitě dobře. A poté už přichází asi nejznámější song z alba, a to „The Violation“. Na tuto píseň natočila kapela i videoklip a myslím, že udělala dobře. Skvělý symfonický začátek, do kterého se rozjedou rychlé bicí a jede to na plný pecky. Pro mě je tenhle song jednoznačně vrcholem alba. Asi nejlépe v něm vyzní spojení symfonična s metalem. Nechybí ani změny rychlosti bicích z těch ultrarychlých na dejme tomu punkové a ještě o něco pomalejší, aby se mohla znovu rozjet jejich klasická drtící mlátička.

Písní  „The Egoism“  kapela trochu zvolnila, což je určitě ku prospěchu věci. Neustálý hlavudrtící nářez by po čase mohl člověka omrzet. Pokračujeme „The Betrayal“, což už je jejich klasická nářezovka, ve které i orchestrace dostávají o něco méně místa, aby se mohly na konci skladby zase rozjet. Následuje asi nejpomalejší část a to „The Forsaking“. I tato skladba má však své veliké kouzlo a je škoda, že jich kapela do své tvorby na tomto albu nezakomponovala víc. V písni zazní skoro řekl bych blackmetalový vokál a do toho zabíjející pomalé bicí. Tenhle song opravdu stojí za poslech, ale je potřeba si ho poslechnout opakovaně, aby mu člověk přišel na chuť.

Pomalu dojíždíme do konce a přichází poslední plnohodnotná metalová skladba “The Oppression“. Zde po zpomalení opět dochází ke smrtícímu zrychlení a silnému využití vysokého hlasu kombinovaného s growlingem. A pak už přichází konec, klávesové zakončení celého alba, které nás asi příliš nerozveselí.

Z celé nahrávky mám velmi dobrý pocit. Kapelu jsem předtím neznal a tudíž její předchozí nahrávky jsem naposlouchal zpětně. Neříkám, že by byly špatné, ale skok od nich k albu Agony mi přijde opravdu veliký. Modernější zvuk, chytlavé symfonické melodie a death metal jak má být, to jsou současní Fleshgod Apocalypse.

Kapela tímto albem jistě získá nové fanoušky a nejen z řad deathmetalistů, protože i člověk, kterému se death metal nelíbí, mi řekl, že je tenhle počin opravdu dobrý a zajímavý. Nakonec bych všem, komu se jejich muzika líbí, doporučil zajít si na jejich koncert, který rozhodně bude stát za to. Kapela v Čechách koncertuje poměrně často, tak si je určitě nenechte ujít.