V náloži nových nahrávek na recenzi jsem si všiml také balíčku s Goregast, bandy týpků z Němec, libujících si v zabíjení a následné konzumaci dobroučkých, roztomilých zvířátek. Jejich poznávacím znamením je pak krom smyslu pro humor také užívání španělštiny, naprosto nechápu proč, jelikož se skutečně nejedná o záškodnické ódy Brujerie či cokoliv podobného, ale co už. Starého čokla..
Zatímco debut „Viva el Animal“ byla řádná porce srandy, album druhé se udržovalo v jakés takés kondici a fans, celé čtyři roky čekající na jeho nástupce, se letos konečně mohou tetelit blahem.
Předně bych varoval příznivce rozličných gore/grind partiček, ze Goregast ani náhodou nejsou tak brutální, už jejich vydavatelská smlouva s F.D.A. leccos napoví – tady se bude hrát na old school.
A skutečně – trika Edge Of Sanity a Entombed na promo fotce úderky hovoří jasnou řečí, Goregast, podobně jako před nějakou dobou recenzovaní stájoví kolegové Revolting, vzpomínají hlavně na minulost, a když v „Corta la Coleta“ zaslechnete staré Carcass, buďte si jistí, že se vůbec nepletete. Kytary znějí až podivně švédsky, bicí Josche Stritzkeho se nikam neženou a spíše odvádějí úspornější OS práci ve stylu starých severských dm smeček, sem tam si formace ovšem trochu vyhodí z kopýtka a tempo se pozvolna dává do pohybu.
Co určitě vyčnívá z průměru, jsou zastřené growl/harshe Rica Unglaubeho, jimž zhusta suplují backing vokály, texty, jako klasika „Nice Guy Next Door“ o psychopatech, milujících sex s mrtvými dětmi, asi v rámci žánru příliš nepřekvapí. Vůbec textová složka se hodně přidržuje old school horror témat, ne, že by na tom snad bylo něco špatného, ovšem vzhledem k humornému vyznění hudby Goregast jako celku, tomu až tak nevěřím, spíše mi přijde, že Goregast v současnosti tak trochu koketují s myšlenkou nebýt úplně zábavovou funny gore kapelou, což jim, upřímně, moc nejde.
Totiž, čím více nahrávku posloucháte, tím jasněji se vašemu sluchu jeví, že se jedná o party fošnu, jež nemá nějaké větší ambice usadit se v přehrávači delší dobu a fakt, že letošní rok byl na zajímavé nové nahrávky ne až tak skoupý, tomu taky dvakrát nepřidává..
Občas natlakovaná grindcore hrnclovačka („Necrophagic Pathologist“ – zkráceně Necrophagist, hahaha); „Puerco de Dinero“), old-school death metal („The Boozer“), porce coru i metalu tedy řádná, ovšem fakt, že album nevykazuje žádné vyšší kvality mající i jiný cíl, než jednorázově pobavit posluchače, je bohužel zcela nepopiratelný.
Naživo snad dobré, pro domácí poslech však poněkud strohé.
Sranda musí být, ovšem Goregast to vzali za trochu špatný konec a tak je album pouze mírně nadprůměrnou exkurzí do staršího death/grindu a na minulé nahrávky formace ani náhodou nedosahuje... I tak je ovšem těch pár poslechů, co desce věnujete, veskrze příjemných.
Nejlepší skladba: Honor the Dead, Unslave Yourself
Seznam skladeb:
http://www.myspace.com/goregast
Zatímco debut „Viva el Animal“ byla řádná porce srandy, album druhé se udržovalo v jakés takés kondici a fans, celé čtyři roky čekající na jeho nástupce, se letos konečně mohou tetelit blahem.
Předně bych varoval příznivce rozličných gore/grind partiček, ze Goregast ani náhodou nejsou tak brutální, už jejich vydavatelská smlouva s F.D.A. leccos napoví – tady se bude hrát na old school.
A skutečně – trika Edge Of Sanity a Entombed na promo fotce úderky hovoří jasnou řečí, Goregast, podobně jako před nějakou dobou recenzovaní stájoví kolegové Revolting, vzpomínají hlavně na minulost, a když v „Corta la Coleta“ zaslechnete staré Carcass, buďte si jistí, že se vůbec nepletete. Kytary znějí až podivně švédsky, bicí Josche Stritzkeho se nikam neženou a spíše odvádějí úspornější OS práci ve stylu starých severských dm smeček, sem tam si formace ovšem trochu vyhodí z kopýtka a tempo se pozvolna dává do pohybu.
Co určitě vyčnívá z průměru, jsou zastřené growl/harshe Rica Unglaubeho, jimž zhusta suplují backing vokály, texty, jako klasika „Nice Guy Next Door“ o psychopatech, milujících sex s mrtvými dětmi, asi v rámci žánru příliš nepřekvapí. Vůbec textová složka se hodně přidržuje old school horror témat, ne, že by na tom snad bylo něco špatného, ovšem vzhledem k humornému vyznění hudby Goregast jako celku, tomu až tak nevěřím, spíše mi přijde, že Goregast v současnosti tak trochu koketují s myšlenkou nebýt úplně zábavovou funny gore kapelou, což jim, upřímně, moc nejde.
Totiž, čím více nahrávku posloucháte, tím jasněji se vašemu sluchu jeví, že se jedná o party fošnu, jež nemá nějaké větší ambice usadit se v přehrávači delší dobu a fakt, že letošní rok byl na zajímavé nové nahrávky ne až tak skoupý, tomu taky dvakrát nepřidává..
Občas natlakovaná grindcore hrnclovačka („Necrophagic Pathologist“ – zkráceně Necrophagist, hahaha); „Puerco de Dinero“), old-school death metal („The Boozer“), porce coru i metalu tedy řádná, ovšem fakt, že album nevykazuje žádné vyšší kvality mající i jiný cíl, než jednorázově pobavit posluchače, je bohužel zcela nepopiratelný.
Naživo snad dobré, pro domácí poslech však poněkud strohé.
Sranda musí být, ovšem Goregast to vzali za trochu špatný konec a tak je album pouze mírně nadprůměrnou exkurzí do staršího death/grindu a na minulé nahrávky formace ani náhodou nedosahuje... I tak je ovšem těch pár poslechů, co desce věnujete, veskrze příjemných.
Nejlepší skladba: Honor the Dead, Unslave Yourself
Seznam skladeb:
- Desechos Humanos
- Puerco de Dinero
- Honor the Dead
- Corta la Coleta
- Nice Guy Next Door
- Necrophagic Pathologist
- The Boozer
- Capa
- Unslave Yourself
http://www.myspace.com/goregast
