Nejbližší koncerty
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 03. 10. 2020Flowers for Whores - hardcore Praha Decultivate - hardco...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
  • 17. 10. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: VIOLENTOR - infe...
  • 17. 10. 2020Night of eternal evil na Kladně KLADNO ZACHVÁTÍ ZLO A ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 24. 10. 2020ROTTEN FEST 24.10.2020.Sklub Olomouc,od 17,00h. FLESHLES...
Asmodeus

Čtvrtek 20.10.2011, Praha - Retro Music Hall

Předposlední období roku. Občasná nebeská kondenzace ztěžká zkrápí zmučené listoví, v jehož útrobách se s vypětím sil syntetizují poslední letošní molekuly zeleného barviva. Krajina bledne a přechází v rozsáhlou barevnou paletu; pozemské plátno se pomalu připravuje na tahy bílé. V místě, kde v danou chvíli čas hraje minimální roli, místě obklopeném tunami cihloví, betonu a skla, se sešly stovky lidí, aby se na pár hodin odprostily od pozemských radostí a strastí. Skrz pravidelný rytmus, vmezeřený do tónů několika nástrojů - skrz hudbu.

Do role předskokana byl obsazen rodinný klan VON HERTZEN BROTHERS, který má dar přenést posluchače na místo, kde je čas exotickým pojmem, který si občas lidé dopřejí ke stárnutí. Jejich hudba čerpá z mnoha zdrojů, poměrně blízko mají i k Pain of Salvation, nicméně jejich styl se nedá zevrubně popsat. Mísí se v něm vlivy vycházející nejen z rockového podhoubí, ale i z mnoha dalších hudebních větví - ale především, jejich vystoupení jsou nasycená až živočišnou divokostí. Posluchači pod pódiem se slévají v masu, upadající s postupem času do transu a jen občasné výpadky techniky a ladění přinášejí závan reality. Bratři jsou sladění jak po stránce vokální, kdy jejich vzájemně prolínající se hlasy vytváří mohutné harmonie, tak po stránce stylistické, paradoxně i přesto, že jejich oblečení vytváří mezi sebou poměrně ostrý kontrast. Nepokrevní příbuznost je pojí se zbylými členy kapely, bubenickým hromotlukem Mikkem Kaakkuriniemim a zadredovaným Juhou Kuoppalou, pánem klapek - srdce reportérovo nadskočilo, když si ještě před začátkem vystoupení všiml nástrojů náležejících klávesákovi; Hammondovy varhany a analogový syntezátor Moog! Vskutku výlet proti proudu času... Neznám jejich tvorbu a proto nevím, jak se jmenují písně, které hráli. Krásných momentů bylo povíceru - nádherná čtvrtá věc, ve které byla vykreslena široká škála pocitů na pozadí mořského příboje; harmonická aranžmá jemného zpěvu, hra na bicí s paličkami zakončenými "gumovými kuličkami"; skladba, která předcházela slanovodní písni - s výtrysky klávesových ploch ve stylu retra; jeden z posledních zahraných kousků s nádechem šamanských tanců. To vše doprovázené zvláštními tanečky, přískoky, přesuny. Idealizovaný dotek časů, které byly zapsána v historii několik let předtím, než jsem se narodil...

Genialita v jednoduchosti. Skladby, vytesané do zdánlivě čistého křišťálu, v sobě však při bližším ohledání nesou zrnka kalů, jemné prasklinky - a teprve když pochopíme tyto zprvu nepodstatné detaily, spojí se nám jednotlivé souvislosti a vykvete rozvětvená myšlenka kompozic. Na druhou stranu, emoční stránka skladeb, které byly v Praze prezentovány, často nad onou "myšlenkou" převažuje. Bylo by trošku ošemetné hodnotit vystoupení PAIN OF SALVATION jakožto skupiny několika lidí. Zde vše stojí a padá s Danielem Gildenlöwem, který vystoupení pojal jako určitou variaci na show předkapely, jen onu dravost nahradil divadelní precizností. Zpěvák sám působí poměrně narcistickým dojmem, z mého pohledu se stavěl do role kazatele, kterou umocňovala především dekorace v rozích pódia (s Danielovým vyobrazením v černobílé rouše v nejrůznějších pózách) a ticho, které se rozhostilo téměř po každé písní - a které si mocnými doušky vychutnával. Hodně upozaděný - a to nejen, co se pozice na pódiu týče - byl klávesista Fredrik Hermansson, v kontrastu s tím byl naopak hodně vidět (ve světle čerstvých zpráv již bývalý) kytarista Johan Hallgren. Setlist stavěl na koncepci "Road Salt", jejíž skladby tvořily bezmála polovinu z toho, co toho večera zaznělo; osobně nemám v lásce kapely, které vydají nové desky jen proto, aby ospravedlnily další koncertní šňůru - na které z nového alba zazní dvě písně a zbytek tvoří nejprovařenější dno z provařeného (...na obzoru v dálce se zatím usmívá dýně...). Hostina obsahovala samozřejmě i oblíbené záležitosti a s postupující dobou se zvrhla ve švédský (doslova) stůl, který namísto pokrmů nabízel pocity a emoce v roztodivných úpravách a variacích; tklivá nostalgie ("1979"), hravost ("Conditioned"), infantilní dovádění ("No Way"), okamžik "je to tady!" ("Ashes"). Opona zapadla, notorické vytleskávání a dožadování se přídavku... opravdu někoho ještě překvapení, že to trvá déle, než je zdrávo? Gildenlöw usazený za bicími, troška jamování. "Perfect Element" na závěr. Opona padla.

Fotky: Coornelus

Zveřejněno: 23. 10. 2011
Přečteno:
2818 x
Autor: Tomáš | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář