Když mi bylo nabídnuto zrecenzovat desku kapely Balamuta, o níž jsem nikdy neslyšel, byl jsem na pochybách. Tuzemské HC, jehož album nese nekompromisní a poněkud netradiční jméno Justice, styď se!, z toho jsem měl vážně docela strach. Nicméně vzal jsem to jako výzvu a říkal si, že mě třeba nakonec překvapí.
Teď by mělo správně následovat, že se tak stalo a já se jen jako naivka nechal oklamat prvním dojmem. Bohužel nikoli. Klukům z kapely teda slouží ke cti, že se ve svých textech zajímají o problémy současného světa, ale to je tak všechno. A ani tohle není až tak úplně košer, protože směřovat všechen svůj mladický hněv proti TĚM zlým politikům a TĚM zkorumpovaným soudcům, to mi přijde dost těžkopádný a krátkozraký. Samozřejmě mohlo jít jen o tematickou výplň k HC muzice, ale to by ta muzika musela být lepší než texty. Občas opravdu připomíná spíš prázdný plátno, na kterým se kapela vyřádí svými sděleními. Šablona na texty je maximálně jednoduchá, bez nápadu, bez jakéhokoli momentu překvapení. Všemu dominují zle nazvučené bicí, které jako by jely od začátku do konce jednu a tu samou smyčku. V případě téhle kapely jde v první řadě o text.
A ten, potažmo celá zpěvná stránka muziky ve všech svých podobách, je hlavní kámen úrazu. O to je to smutnější, že právě na zpěvu a textech Balamuta stojí. Jde jednak o vskutku katastrofální frázování. Texty vůbec na muziku „nepasují“, jsou zcela jinde než hudba. Ony texty samotné ani hudební texty moc nepřipomínají. Chybí jakákoli poetika, systém, jsou to zkrátka věty vkusně rozstříhané do řádek.
Při zpěvu se střídá zřetelný řev s hlubokým growlingem. První varianta je ještě vcelku v pohodě, ale jakmile se zpěvák pustí do growlingu, negativa obsahové stránky se ještě milionkrát znásobí. Neodhadnu, jak moc je na vině to, že jsou texty v češtině a já se zkrátka nedokážu odpoutat od obsahové stránky věci, takže cizincovi by to třeba – stejně jako v případě kritizovaného frázování – znělo normálně, protože bere hudbu povrchně a mnohem víc jako celek. Každopádně se přiznám, že při veškeré snaze o nabytí co nejvíce poznatků k napsání téhle recenze jsem byl schopen si tuhle kapelu poslechnout jen dvakrát.
Pro našince – alespoň v mém případě – je pak nesnází obsahová stránka textů (teď vůbec nejde o rozlišné názory na některé věci, nechme stranou protichůdné ideje). Jak už bylo řečeno na začátku, pánové si berou na paškál spoustu duchaplných věcí a jejich nelhostejnost k nim je jistě chvályhodná. Jenže když se to přehání a celá záležitost se pojme povrchně ve stylu všechno svést na politiky a vyšší státní mocnosti, tak se to poněkud míjí účinkem a dospěláckost se tady mění v infantilitu. Výsledkem jsou pak texty, jako: „Na zbrojení se loni/ve světě vydalo/956 miliard dolarů/beznaděj bída a hlad/šance na přežití/není a za to můžou politici.“
Takže k Balamutě mohu říct jen to, že se netrefila vlastně vůbec v ničem. Maximálně ve snaze neignorovat problémy. I když k tomu by se dalo namítnout, že stěžovat si a kritizovat dokáže každej (jako já v týhle hrubě negativní recenzi), ale přijít s řešením už chce holt fištróna (úsměv).
Seznam skladeb:
Čas: 25:00
http://bandzone.cz/balamuta
Teď by mělo správně následovat, že se tak stalo a já se jen jako naivka nechal oklamat prvním dojmem. Bohužel nikoli. Klukům z kapely teda slouží ke cti, že se ve svých textech zajímají o problémy současného světa, ale to je tak všechno. A ani tohle není až tak úplně košer, protože směřovat všechen svůj mladický hněv proti TĚM zlým politikům a TĚM zkorumpovaným soudcům, to mi přijde dost těžkopádný a krátkozraký. Samozřejmě mohlo jít jen o tematickou výplň k HC muzice, ale to by ta muzika musela být lepší než texty. Občas opravdu připomíná spíš prázdný plátno, na kterým se kapela vyřádí svými sděleními. Šablona na texty je maximálně jednoduchá, bez nápadu, bez jakéhokoli momentu překvapení. Všemu dominují zle nazvučené bicí, které jako by jely od začátku do konce jednu a tu samou smyčku. V případě téhle kapely jde v první řadě o text.
A ten, potažmo celá zpěvná stránka muziky ve všech svých podobách, je hlavní kámen úrazu. O to je to smutnější, že právě na zpěvu a textech Balamuta stojí. Jde jednak o vskutku katastrofální frázování. Texty vůbec na muziku „nepasují“, jsou zcela jinde než hudba. Ony texty samotné ani hudební texty moc nepřipomínají. Chybí jakákoli poetika, systém, jsou to zkrátka věty vkusně rozstříhané do řádek.
Při zpěvu se střídá zřetelný řev s hlubokým growlingem. První varianta je ještě vcelku v pohodě, ale jakmile se zpěvák pustí do growlingu, negativa obsahové stránky se ještě milionkrát znásobí. Neodhadnu, jak moc je na vině to, že jsou texty v češtině a já se zkrátka nedokážu odpoutat od obsahové stránky věci, takže cizincovi by to třeba – stejně jako v případě kritizovaného frázování – znělo normálně, protože bere hudbu povrchně a mnohem víc jako celek. Každopádně se přiznám, že při veškeré snaze o nabytí co nejvíce poznatků k napsání téhle recenze jsem byl schopen si tuhle kapelu poslechnout jen dvakrát.
Pro našince – alespoň v mém případě – je pak nesnází obsahová stránka textů (teď vůbec nejde o rozlišné názory na některé věci, nechme stranou protichůdné ideje). Jak už bylo řečeno na začátku, pánové si berou na paškál spoustu duchaplných věcí a jejich nelhostejnost k nim je jistě chvályhodná. Jenže když se to přehání a celá záležitost se pojme povrchně ve stylu všechno svést na politiky a vyšší státní mocnosti, tak se to poněkud míjí účinkem a dospěláckost se tady mění v infantilitu. Výsledkem jsou pak texty, jako: „Na zbrojení se loni/ve světě vydalo/956 miliard dolarů/beznaděj bída a hlad/šance na přežití/není a za to můžou politici.“
Takže k Balamutě mohu říct jen to, že se netrefila vlastně vůbec v ničem. Maximálně ve snaze neignorovat problémy. I když k tomu by se dalo namítnout, že stěžovat si a kritizovat dokáže každej (jako já v týhle hrubě negativní recenzi), ale přijít s řešením už chce holt fištróna (úsměv).
Seznam skladeb:
- Zlo plodí zlo
- Justice, styď se!
- Stres a strach
- Jako stroj
- Dolar na den
- Muchtár Mai
- Padla půlnoc
- Zákon přírody
Čas: 25:00
http://bandzone.cz/balamuta
